JIHOČESKÝ ÚSMĚV

 

POETICKÝ FESTIVAL PO STRANÁCH MORAVY

Ve dnech 1. – 3. srpna 2025 se na Slovensku díky organizátorům Vlada Petroviče a Jarmily Moosové uskutečnil již 14. ročník letního mezinárodního poetického festivalu PO STRANÁCH MORAVY, kterého se účastnilo 28 poetů ze Slovenska, Čech, Polska, Belgie, Německa a Rumunska. Partnery festivalu byly město Holíč, obec Smrdáky a lázně Smrdáky.

Oficiální zahájení festivalu proběhlo již tradičně v historické budově manu-faktury na výrobu fajánsy a kameniny, založené Františkem Štefanem Lotrinským v Holíči, dnes Divadle rodiny Švrčkových – kulturním a vzdělávacím centru BESEDA. Následovalo představení jednotlivých účastníků s ukázkami z jejich tvorby v pásmu „Poezie a její různorodost“, které bylo vhodně proloženo hudebními vstupy jednak Holíčského tria (Kuruc tria), jehož vedoucím je zkušený pedagog Jozef Kuruc, jednak hrou Jiřího Šámala na melodický perkusní hudební nástroj hang a Vlasty Procházky na ukulele a hrou na klavír mladého nadějného slovenského básníka Michala Hradského, nejmladšího účastníka festivalu. Pásmo poezie poté vystřídalo hudební vystoupení polské zpěvačky Barbary Pachury. Ve večerních hodinách se stejně jako loňský rok v rámci akce „Zahradní slavnost aneb Tady se nám líbí!“ četlo, debatovalo a zpívalo ve dvoře Besedy.

 V sobotu ráno se všichni účastníci přesunuli do lázní Smrdáky, kde v lázeň-ském parku následovalo ozvučené veřejné vystoupení „Básníci Smrdákům“, které hudebně doplnilo Kuruc trio, dvojice Jiří Šámal a Vlasta Procházka, Beáta Kura-cinová - Vargová a Barbara Pachura.  Po obědě se v rámci poznávání regionu všichni zúčastnili výletu k Miléniovému kříži, odkud byl nádherný pohled do okolní krajiny. Vlado Petrovič přítomným ve stručnosti přiblížil historii zdejšího kraje a pohovořil o významu nedalekého hradu Branč, který kdysi sehrál důležitou obrannou roli proti vpádu nevítaných hostů. Ve druhé polovině odpoledne měli účastníci možnost prohlédnout si spolu s průvodcem Holíčský zámek, před nímž se následně konalo i veřejné vystoupení zúčastněných poetů „Básníci Holíči“, které jako ve Smrdákách bylo opět vhodně doplněno hudebními vstupy. Navíc zde vystoupila

i Júlie Pechová, která bravurně zahrála klavírní skladby a procítěně zazpívala  v originále i jeden francouzský šanson. Večer se opět ve dvoře Besedy četlo, debatovalo a zpívalo ve volném programu „Večerní vzpomínání aneb co nebylo řečené“. V průběhu setkání výrazně pomohl organizátorům festivalu Martin A. Štvrtecký jednak s moderováním, jednak s tlumočením do angličtiny. Letošní setkání poetů v Holíči bylo již tradičně velice srdečné, podnětné, plné radosti, vstřícnosti, přátelství, tolerance a pozitivní energie. V každém případě je na co vzpomínat.

 

Společné foto před Miléniovým křížem

  Petr ŠULISTA, foto archiv festivalu

Vyhlášení projektu LITERÁTI NA TRATI XIII

  

Literáti na trati XIII

aneb 1435 mm příběhů (poezie)

 

motto:

„Příběhy (verše) jsou jako železniční pražce. 
Do 1435 mm rozchodu se jich vejde nekonečně mnoho…“

 

Literární skupina ČZS FISAIC vyhlašuje třináctý ročník železniční knižní antologie Literáti na trati, která je příležitostí pro všechny autory, jejichž námětem, múzou či inspirací je prostředí kolejí, vlaků a cestování. A stejně jako vloni, tak i letos budou knihy dvě. Kniha příběhů a kniha poezie.

Vaším úkolem je dodání textu, který se dotýká železnice a odkoupení alespoň dvou výtisku knihy. Uvítáme ukázky z knih, poezii i prózu, povídky, fejetony, cestopisy, články, pohádky… Přidat se může každý! Jedinou podmínkou je naplnění názvu knihy – jsme „Literáti na trati“. Ať už profesí či láskou k železnici.

Je jedno, zda jste ostřílený autor nebo si píšete jen tak pro radost. Podělte se o svoje dílo s ostatními. Staňte se součástí dnes již více než stočlenné party literárních rekordmanů a vytvořme společně další díl antologie známých i neznámých autorů, které spojuje souprava dobře rozjetého mezinárodního vlaku! Seberte tedy odvahu a pojďme do toho! „Stojí to za to!“

Další informace získáte na webu: http://obecspisovatelu.blogspot.com/, na e-mailové adrese: frantisek.tylsar@seznam.cz nebo na tel. čísle +420 776 58 2331.

Fanda :-) Tylšar
vedoucí literární skupiny ČZS FISAIC a tvůrce knihy

 

PODMÍNKY A RÁMCOVÝ PLÁN PRO PŘÍPRAVY KNIHY

31. prosince 2025 - Nejzazší termín pro odeslání příspěvku, který musí splňovat následující náležitosti:

• Text posílejte pouze v elektronické podobě (sepsané na počítači) v běžném textovém editoru (ne pdf!)
• Délka textu – próza – max. 10 000 znaků vč. mezer!
• Délka textu – poezie – max. 3 strany po 33 řádcích vč. nadpisů a mezer.
• Publikovat můžete v knize prózy nebo v knize poezie, popř. v obou.
• K textu je potřeba dodat jednu stránku povídání o autorovi v 1. osobě
  + fotografii.
• Délka textu o autorovi – max 1600 znaků vč. mezer!
• Kratší texty nejsou překážkou, delší budou zkráceny.
• Pokud si nejste jisti jazykovou správností, nechte si text ještě před odesláním zkontrolovat, např. učitelem českého jazyka.
• Texty s velkým množstvím chyb nebo velmi nízké literární úrovně mohou být vyloučeny.
• Vyhrazujeme si právo využít jen část zaslaných materiálů nebo je do knihy nezařadit.
• Zasláním textů autor souhlasí s jejich uveřejněním bez nároku na autorský honorář a zavazuje se k úhradě minimálně dvou výtisků…
• Texty, které včas pošlete, zapracuji do knihy a pošlu zpět k autorské kontrole.
• Na včas dodaný návrh autora provedu změny, znovu vše zkonzultujeme a bude-li vše v pořádku, vložíme do tiskové verze.
• Jednotlivé kroky budou s přihlášenými autory konzultovány prostřednictvím e-mailu či telefonu. Proto potřebuji vaše telefonní číslo a e-mailovou adresu.

 

Platba výtisků:

• Je to stejné jako vloni. Cena za dvě knihy prózy včetně expedičních nákladů je 1 000,- Kč, za dvě knihy poezie včetně expedičních nákladů je 900,- Kč. (K platbě budete vyzýváni průběžně při schvalování sazby autorem.)

 

Cca 28. února 2026 budou hotovy korektury, cílová sazba a návrh obálky - kniha bude předána k tisku

 

Závěrem:

·         Po vytištění cca. v květnu a červnu budu postupně rozesílat zaslané knihy autorům.

·         Pokud vše proběhne dle plánu, rád bych knihu představil na veletrhu Svět knihy v Praze, který se bude konat koncem května 2026.

·         Přestože to neplánujeme, uvedené termíny se mohou změnit.

·        Jste-li noví autoři, nemusíte se ničeho bát. Pravidelně vás budu o všech krocích informovat, průběžně budu zasílat další informace tak, abychom veškerou práci společně včas dotáhli do konce.

 

Takže nyní vás čeká první krok. Přihlásit se k projektu (napsat mail, zavolat) a poslat svůj příspěvek.

 

Fanda :-) Tylšar

vedoucí literární skupiny ČZS FISAIC a tvůrce knihy
frantisek.tylsar@seznam.cz, tel. +420 776 58 2331

Napsali o nás

11. června 2025:

Zabil jsem... Audiokniha Miroslava Toty odhaluje temné zákoutí lidské duše - Táborský deník

Trpělivost audioknihu přináší

Miroslav Tota

Možná jsme si zvykli, že protipólem spisovatele je čtenář. Je to logické. Autorem napsané dílo se stává skutečnou knihou až tehdy, když si ji někdo, tedy čtenář, přečte. Až vezme svůj ještě voňavý výtisk do ruky a začne v něm listovat. Až se ponoří do děje a začne ho prožívat spolu s autorem. Platí to ale bezpodmínečně, vždy?

            V době masivního používání elektroniky ke všemu možnému dospělými i malými dětmi se proměnila i knižní produkce. Zájemce si dnes může pořídit nejen starou dobrou tištěnou knihu a uchovávat ji ve své knihovně, ale může si pořídit také elektronickou knihu a přečíst si ji třeba z počítače. Přiznám se, že nejsem příznivcem takového typu díla. Elektronická kniha okrádá čtenáře o vůni tiskařského papíru, o krásu obálky, případně zajímavých ilustrací. Na druhou stranu, kdo je zvyklý sedět denně u počítače, může si ji kdykoli přečíst. Zaplatí za ni také méně peněz, i když ten rozdíl by nemusel hrát hlavní roli.

            Poznal jsem ale také další možnost. Dostal se mi do ruky nějaký článek o audioknihách. Vůbec jsem nechápal, k čemu taková audiokniha je a jak vlastně vzniká. Po hlubším zkoumání se mi zachtělo také zkusit mít jednu svou audioknihu. V té době mi vyšla kniha Zabil jsem… Řekl jsem si, že to je právě ta, která by mohla být načtena. Ze seznamu vydavatelů audioknih jsem vybral pár a oslovil je s nabídkou či žádostí. Uspěl jsem u jediného. Ozval se mi pan Jiří Buřič z nakladatelství Tebenas. Bylo to v září 2020. Nic nesliboval, ale sdělil, že by se mohl o knihu postarat, až přijde čas. Problémem bylo, že se jeho nakladatelství zaměřuje především na historická díla a kriminálky. Moje předloha toto splňovala snad jen svým titulem. Přesto se mu příběh zalíbil a rozhodl se, že knihu zařadí do svého plánu. Vysvětlil mi také, jak vznik takové audioknihy probíhá, jaká má úskalí a co od toho mohu očekávat.

            Základem audioknihy je samozřejmě hlas. Aby příběh dobře vyzněl, musí hlas odpovídat svým zabarvením hlavní postavě či vypravěči děje. Pan Buřič má na výběr interpreta dobrý čich. Ve svém portfoliu má mnoho výborných herců, se kterými spolupracuje podle typu díla, které je právě v plánu. Pro mou knihu vybral a domluvil herce Kajetána Písařovice. Hlas ovšem není to jediné, na čem stojí audiokniha. Příběh je rovněž doplněn originální hudbou skvělého muzikanta Ravena. I audiokniha, podobně jako ta tištěná, má svou obálku. Autorkou te mé je mladá ilustrátorka Petra Süsserová. Znamená to, že audiokniha je dílem celého kolektivu lidí, kteří mají tuto práci třeba jen jako svého koníčka.

            Trvalo celých pět let, než jsem si mohl poslechnout první kapitolu své knihy. Pět let se mnou pan Buřič trpělivě komunikoval a vysvětloval mi, v jakém stádiu se kniha nachází. Nic nelakoval narůžovo. Jeho malé nakladatelství je schopno vyprodukovat 5 až 6 audioknih ročně. Zájemců bylo hodně. Hlavně se ale musela sejít celá skupina nadšenců, která se na tvorbě audioknihy podílí.

            Moje trpělivost i trpělivost nakladatele se vyplatila. Nepřinesla růže, jak praví známé přísloví, ale audioknihu, na kterou můžu být pyšný. S rozechvěním jsem vložil CD do přehrávače a zaposlouchal se do mluveného slova. Svůj text jsem poznal. V podání skvělého interpreta však nabral novou dimenzi. Jeho hlas dodal knize dynamiku. Když bylo třeba, působil klidně a vyrovnaně. Když bylo potřeba, vyzněl naléhavě či dramaticky. Uvědomil jsem si, že audiokniha má spoustu předností. Nejen že ji může „číst“ i nevidomý člověk, ale posluchač se může v klidu soustředit pouze na poslech a nemusí na rozdíl od tištěné knihy vnímat čtená písmena či slova. Ne každý je také schopen prožívat při čtení emoce, jak to dokáže profesionální interpret. 

            Moje audiokniha je dlouhá více než šest hodin. Odposlouchal jsem je během tří dnů. Se svými dojmy jsem se svěřil interpretovi, panu Písařovicovi. Na závěr uvádím jeho milou reakci.

 

Vážený pane Miroslave,

 

Velmi vám děkuji za Váš mail, je pro mne velikou radostí, a dal jste mi jím pocit toho, že naše práce nebyla zbytečná.

Děkuji ale převedším za příběh, který jste přinesl.

 

Příběh, který nepotřebuje žádné zásadní zvraty, neskutečné akční scény, či podobné neuvěřitelné záležitosti. Dovolím si napsat příběh obyčejné tragédie obyčejného člověka, který ovšem cítí odpovědnost se všemi následky, což je dnes dost neobvyklé.

 

Děkuji vám za něj a za možnost dát mu hlas.

Musím se vám přiznat, že se mě velmi osobně dotkl, a dal jste mi možnost skrze vaši knihu mnoho pochopit.

 

Přeji krásné letní dny, plné slunce, zdraví, práce a odpočinku.

 

Mějte se moc hezky.

 

Kajetán Písařovic

Sen Hynka Klimka se stal skutečností

Když vyslovíme jméno Hynek Klimek, asi se nám v současné době vybaví hlavně pohádky plné strašidel, víl, čarodějnic a bludiček roztodivných jmen. K těm se autor dostal celkem náhodou, po pěkné řádce předchozích knih povídkových, románových a hlavně vlastivědných. Ale zjistil, že psaní pohádek a setkávání s dětmi na besedách mu dělají tu největší radost. A tak si posledních minimálně patnáct let lebedil v říši pohádek a ve společnosti dětí. Čas ubíhá a letos na konci července oslaví Hynek Klimek své osmdesáté narozeniny. A je toho opravdu dost, za čím se může ohlédnout. V loňském roce převzal prestižní literární cenu Jihočeského klubu Obce spisovatelů, jehož je dlouholetým členem, a to Číši Petra Voka za celoživotní autorské dílo. Ale pojďme pěkně od začátku.

Cesta Hynka Klimka k jeho spisovatelské dráze, jak už to bývá, nebyla přímočará. Narodil se roku 1945 v Praze a v dospívání zaměřil svoji profesi technickým směrem. Nejprve se vyučil instalatérem - topenářem, pak vystudoval střední průmyslovou školu stavební a pracoval jako stavební technik. Ale napsat knížku, to byl jeho životní sen již odmala. Už jako malý kluk chtěl být básníkem a cestovatelem. A to se mu začalo plnit na sklonku 80.let, kdy mu v roce 1989 vyšla první kniha, román Hadí příkop, a o tři roky později se podílel pak na titulu povídkového sborníku Jak zlikvidovat šéfa. To už se ale Hynek Klimek dávno nacházel v jižních Čechách, ve svém milovaném kraji. Když se oženil, přestěhoval se v roce 1978 do Českých Budějovic.

Pak přišel rok 1990 a začal se postupně naplňovat jeho sen. Stal se novinářem, takže teď už se psaní stalo jeho povoláním. To bylo další našlápnutí k jeho spisovatelské dráze. Po dvanácti letech práce redaktora i šéfredaktora se rozhodl pro svobodné povolání. Jak sám říká: „Knížka je přece jen něco jiného. Knížka je radost na celý život a článek v novinách je radost jen na den, protože druhý den už jsou noviny staré.“ Od roku 2001 začala vycházet jedna kniha za druhou. Nejprve podle vyprávění malíře Kristiana Kodeta s názvem Milenci, andělé a ti druzí, a pak následovaly mýty, báje a pověsti staré Šumavy a jižních Čech, která léta sbíral. To vše prostřídal povídkami a knihami vlastivědnými, z kterých pak vznikla celá edice Neznámé Čechy – Šumava se sedmi tituly, v nichž popisuje Trojmezí, Sušicko, Klatovsko, Podhůří, Prachaticko, Českokrumlovsko a také řeku Otavu. Při jejich tvorbě zužitkoval svá předchozí povolání, kdy jako investor spojů zavítal do každé vesničky, jako novinář znovu procestoval kraj a s manželkou zase jižní Čechy prochodil na túrách.

První kniha pro děti, O víle Vodánce, vyšla v roce 2007 na popud táborské starostky, a pak přišlo ještě pokračování O víle Vodánce a bludičce Markétce. Víly se staly hlavními postavami i dalších dvou pohádek. Poté přišla na řadu série čarodějnic, vodníků, draků, obrů, čertů a jiných strašidýlek, o nichž vyšlo pod edicí Strašidlář šestnáct knih. To by ovšem nebyl Hynek Klimek, aby si nevymyslel speciální pohádkovou postavu, Čumidlo. To se zrodilo v roce 2019. Pilný autor Hynek Klimek má tak na svém kontě již 71 titulů, ale kromě toho i tři literární scénáře. Přitom ještě stále publikoval v nejrůznějších časopisech povídky, fejetony a reportáže. V loňském roce mu vyšla kniha, v níž se vrátil k legendám a mýtům dávné Šumavy. Hynek Klimek je nejen členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů, ale též členem Syndikátu novinářů České republiky.  Stál i u zrodu Pohádkového království – České pohádkové akademie - na počátku 2. tisíciletí a zaujal v této instituci post ministra pro strašidla.

Dnes už jeho strašidla a tajemné bytosti vznikají na Javorníku, v roubence, z které shlíží na krásy šumavské krajiny. Šumava byla jeho další vášní už od mládí. Jezdil sem za svojí starší sestrou už jako malý kluk. A tak, když se naskytla možnost koupě pozemku na Javorníku, s manželkou neváhali a nechali si tu postavit chalupu ve stylu zdejších roubenek. Kromě psaní pohádek chodí spisovatel pravidelně do škol, školek a knihoven, kde dětem vypráví o všech těch pohádkových bytostech a oni pozorně naslouchají. A to je ta třešnička, která pak přináší dokonalou radost z tvorby. Přejeme mu hodně sil do dalších let a také zdraví, které v poslední době nějak trucovalo, aby se zase umoudřilo.

Jaroslava Pixová

Odložený dárek

Už se to jistě stalo každému z vás, že dávno po Vánocích jste našli někde na dně skříně dárek, který jste měli připravený pro někoho blízkého pod stromeček, pak jste na něj zapomněli a objevili ho až dávno po Vánocích. Něco podobného se stalo i s knížkou Hany Marounkové, členky Jihočeského klubu Obce spisovatelů, dětskou publikací situovanou do předvánočního času.

     Tato knížka s názvem Zázračný čas aneb My čekáme na Ježíška s ilustrací Jana „Optika“ Duchoně byla totiž kromě české verze vydaná i v němčině, a to nakladatelstvím Morsak Verlag Grafenau již v loňském roce, ale její aktuálnost se nevytratila ani letos. O její překlad se postaral další člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů Jiří Sláma a podle ohlasů německy mluvících čtenářů velice zdařile. 

     Pochopitelně, že hlavními postavami děje jsou děti - ve věku od devíti let do puberty – někdy zlobivé, někdy náročné, někdy nespokojené... V tomto případě nespokojené s dárky, které dostávaly od Ježíška, respektive tedy od rodičů. Ovšem situací nečekaně zamíchala tragická příhoda, která se udála právě před Vanícemi, a děti následně došly k poznání, že největším dárkem vůbec je mít rodiče. A protože rodina byla věřící, prosily pak Ježíška o zázrak, který se opravdu udál – ať už tomu chcete věřit či nikoliv. Jsou totiž někdy věci mezi nebem a zemí, které nelze jinak vysvětlit.  

     Knížka je však i o dalších samozřejmých událostech v životě dětí, ať už se jedná o osobní úspěchy či drobné prohry nebo o první lásky a zamilování, což se může odehrávat v kterémkoliv čase. Ale protože autorka nasměrovala děj knížky do předvánočního času, vybrala si k naplnění očekávání a proseb starého dobrého Ježíška, kterého nestačil vystrnadit z českých, ale ani z rakouských a německých rodin ani Děda Mráz nebo Santa Claus.    

      Podle Hany Marounkové byl zčásti námětem pro knihu skutečný příběh včetně popisovaných dětských hrdinů, které osobně znala. A předvánoční atmosféra dodává ději povznesenou, trochu napjatou atmosféru očekávání, ale následně i vzájemného porozumění. Snad i proto má kniha u dětských čtenářů úspěch.                                                                

Hanka Hosnedlová