Trolejbusy se jmény

Tentokrát se vypravíme do českobudějovických ulic za městskou hromadnou dopravou, konkrétně za jedenadvaceti novými trolejbusy, kterým veřejnost v loňském roce vybrala jména zdejších známých osob. A nejsou to jen jména historická, objevíte mezi nimi i českobudějovického zpěváka, kartářku nebo známého šprýmaře za volantem trolejbusů. 

     O výběru jmen rozhodla veřejná anketa, která nominovala do konečného výběru celkem devět desítek jmen, z nichž byla vybrána ta, s nimiž se můžete denně setkávat na pravidelných linkách. 

     Největší počet hlasů získal neonatolog doktor Miloš Velemínský, překvapením bylo pak jméno na druhém místě, které získala zdejší rodačka – kartářka Jolanda (Věra Nemethová), následují karikaturista a ilustrátor Jaroslav Kerles, hudebník a zpěvák Petr Muk, vojenský pilot RAF – Jiří Maňák, pedagog a nadšený cyklista Josef Cepák, vyhlášený šprýmař a řidič trolejbusu Adolf  Koberna, rybníkář Jakub Krčín, Alois Bohůnek – zakladatel a ředitel reálného gymnázia ve městě, Přemysl Kabourek – rovněž řidič českobudějovické MHD. Druhou desítku zahajuje jméno F.A. Gerstnera – stavitele koněspřežky na evropském kontinentu, spisovatel Jaroslav Hašek, nejstarší občanka ČR - Blažena Strachotová (zemřela loni ve 108 letech), právník, politik a národní buditel Vendelín Grünwald, August Zátka – bývalý starosta a zakladatel zdejší Matice školské, Carl Hardtmuth – podnikatel, do jihočeské metropole přenesl Koh-i-noor, Václav Masopust – řezník, který zavedl prodej tzv Pikadorů (párků v rohlíku), hudební skladatel Vojtěch Jírovec, měšťan a pivovarník Zachariáš, který věnoval své jmění na výstavbu špitálu pro chudé (přelom 13. a 14.století), Karel IV. - český král a římský císař a jako poslední Emanuel Fritsch, po němž je pojmenována stezka podél Vltavy z Boršova až na Dívčí kámen. 

       Mne a mé přátele zejména potěšilo, že se zde vedle historických osobností objevují i jména běžných občanů města, kteří se zapsali do povědomí Českobudějovických bez očekávaných velkých ambicí. A doufám, že dopravní podnik bude v této příjemné tradici pokračovat – už teď mne napadají další jména, pro které bych hlasovala.                                                                      -hh-   

Jaroslava Pixová - Střípky vzpomínek na starý Písek 2

Jaroslava Pixová

Střípky vzpomínek na starý Písek 2

Blanice, 2025

Ačkoliv kniha o starém Písku (2) z pera plodné autorky Jaroslavy Pixové vyšla už v závěru loňského roku, teprve na začátku roku letošního se rozběhla mezi dychtivé čtenáře a zájem o tento titul zejména mezi píseckými čtenáři nepolevuje. 

     Jaroslava Pixová v této knize volně navazuje na předchozí publikaci s číslicí jedna, zasvěcenou písecké historii ve vyhrazeném časovém období spadajícím především do dvacátého století. I tentokrát se spisovatelka detailně věnuje nezpochybnitelnému fenoménu postupu času v oblastech jak historických, tak i ekonomických, kulturních a společenských. Svědomitě mapuje každou část své knihy nejen ověřováním v archivech, kronikách, tisku, ale hojně i rozhovory s pamětníky. A co víc, nejednu ze zachycených skutečností dokumentuje také ze svých vlastních vzpomínek. Mnozí čtenáři se tak společně s knihou přenesou do dob svého mládí a zavzpomínají nad černobílými dokumentárními fotografiemi, zobrazujícími uplynutá desetiletí.

    Výjimečností knih této autorky jsou i uváděná jména osob žijících nebo pracujících na popisovaných místech. A nejeden ze čtenářů tam najde zmínky o jeho rodině, blízkých příbuzných, sousedech či známých. A to činí tyto publikace pro ně tak přitažlivými.

     Už v první kapitole se dostáváme ke specifice Trávné cesty a obyvatelů domků kolem ní a jejich pestrými osudy. Hned ve druhé kapitole jsem narazila na vzpomínky mého kamaráda, připomínajícím si dobu raného mládí. 

      J. Pixová zachycuje v každé z kapitol nejen místní a rodinné  skutečnosti, ale také tehdejší obchody, kam se chodilo nakupovat, hospody, hotely, provozovny, nemocniční budovy rovněž místa, kam si chodili kluci a holky hrát, parky, kulturní zařízení, nová sídliště, školy, ale i třeba benzinové pumpy, kterých bylo tehdy ve městě čtrnáct. Nejedna zmínka je věnovaná zdejším událostem – například návštěvám cirkusů, představením místních spolků, pravidelným trhům až po produkci zdejších podnikatelů – od uzenářů, přes košíkářství až po Weinerovy cukrovinky. Speciální část knihy je věnovaná biografům a jejich předchůdcům, jakož i fotoateliérům, také divadlu a spolkům kolem této scény.  Zavzpomínáte si i na spolkovou činnost, Sokol, spartakiádu, sportovní činnost, plovárny a výletní restaurace, na obchodní domy a jejich postupné přeměny, světově známé výrobní značky a firemní prodejny, demolice staré zástavby, ale také knihkupectví a čtvrteční fronty před nimi, taneční orchestry a kapely, oblíbená nedělní korza, tradiční trafiky a pečlivě zachycené postupné změny, včetně  dopadů druhé světové války na město a jeho obyvatele. Autorka si citlivě vnímá i otázky dobové sociální struktury, nezapomíná ani na zajímavé osobnosti doby či jmenovitě uváděné pamětníky. Kompletní a obsáhlý obrázek města ve vyhraněném období v jedné z posledních kapitol této nesmírně precizně pojaté knihy zakončí nostalgickým povzdechnutím: Vrátit se aspoň na chvíli do starého Písku… A jsem přesvědčená, že mnozí ze čtenářů s ní souzní.

                                                                                                                     Hanka Hosnedlová 

Setkání po pěti letech

 K českobudějovickým tradicím celé dlouhé roky patřívalo setkání slovenských a jihočeských spisovatelů v rámci programu Dnů slovenské kultury. 

Jihočeši tak měli příležitost osobně se seznámit se slovenskými básníky a prozaiky a jejich tvorbou, a to v příjemné neformální rovině. Díky tomu byla navázána řada přátelských i pracovních kontaktů a vznikla i jistá osobní přátelství. Bohužel dlouhou šňůru těchto setkání přerušil covid, stejně jako i v případě dalších kulturních dění. Pauza se však protáhla i přes další roky, kdy už se společenský život vrátil do normálních kolejí. 

     Aktérem, který po pěti letech znovu přivedl do Českých Budějovic nejen slovenské autory, ale i zástupce spisovatelských organizací se sídlem v Praze, bylo Slovenské centrum PEN. Potěšujícím zjištěním byl nesporně i fakt, že toto literární setkání z veřejných zdrojů podpořil Fond na podporu umění. 

     Připravené autorské čtení, které  se odehrávalo koncem druhé únorové dekády v hotelu Budweis za účasti Klubu slovenských dotykov a zástupců Jihočeského klubu Obce spisovatelů, prezentovalo tvorbu čtyř spisovatelů z různých míst Slovenska, ale i z Prahy. Svými verši se zde představili Vlado Skalský, Milan Richter, Erik Ondrejička a Štefan Kuzma, který se mimo jiné v minulých letech zapojil také do společných česko-slovenských knižních sborníků, realizovaných jihočeskými spisovateli.  

     Po skončení oficiální části se pak v hotelovém salonku nad předloženým pohoštěním rozproudily živé rozhovory mezi účastníky jak ze strany slovenských, tak jihočeských spisovatelů. A při loučení se opakovaně objevovalo přání, aby se spisovatelé z obou zemí mohli zase setkávat v tomto čase a hlavně v tomto městě.  

Hanka Hosnedlová   

Křest knihy Poezie pro Tebe

Představuji vám moji novou knihu Poezie pro Tebe. 

Obsahuje 26 básní včetně úvodní. Převážně se jedná o romantické něžné verše. 

O sazbu knihy a korektury se postaral František Tylšar. Kamarádka Alžběta Koubová nakreslila něžné obrázky. Nakladatelství Epika  v Jindřichově Hradci mi vytiskla knihy v nákladu padesáti kusů. Jan Medek si dal velkou práci s obálkou knihy ve dřevěném provedení a gravíru. Tím pozvedl úroveň knihy. Nemalý podíl  na vzniku knihy má, Robert Laurenc básník z Brna. Kniha obsahuje dvě jeho autorské básně. 

31.1.2026 proběhl slavnostní křest této knihy v rodinné kavárně na malém náměstí ve Veselí nad Lužnicí. O občerstvení, které významně zpříjemnilo průběh této významné události, se postarala paní majitelka. 

Povinností kmotrů se zhostili mí přátelé. Lucia Jazz, spisovatelka, textařka, ministryně pro Múzy a moje literární kolegyně, kamarádka. 

Druhým kmotrem se stal Miroslav Bína literární kolega a kamarád. A třetím Robert Laurenc básník z Brna, který se mnou recitoval dvě svoje básně uvedené v této  knize.

Zpříjemněním křtu byla procítěná ukázka literární tvorby Lucii JAZZ.. Nejeden účastník měl při recitaci básní „zimomriavky“. 

Moderování celého slavnostního odpoledne se zhostila moje sestra Jarmila Králová z Berouna. Hudební zážitek charitativně zjistilo duo Radek a Drahuška. Mají velký podíl na zábavě všech zúčastněných a taky se díky nim tančilo a zpívalo.

Přítomna byla i paní Eva Různarová, která zakoupila výtisk knihy do městské knihovny. Věřím, že se jí slavnostní křest knihy líbil a je potěšena i samotnou knihou, kterou si pečlivě počítala. Je mi cti, že tato kniha je k dispozici všem lidem v našem městě. 

Všem přítomným a výše jmenovaným tímto velice děkuji. Jsem ráda, že jste byli při plnění mého snu dát písmenka ze srdce do tak krásné dřevěné gravírováné knihy. Mnohokrát vám všem děkuji a přeji příjemné pocity při čtení mých básní. 

 

Mária Nevrlová

Informace o literární soutěži EPIGRAM 2026

 

Hezký den z Vysočiny,

chtěl bych Vám jménem Syndikátu novinářů Vysočina dát vědět, že probíhá
soutěž v psaní epigramů EPIGRAM 2026. Kdybyste se chtěli zúčastnit, nebo
jste věděli o někom, kdo epigramy rád píše, dejte mu vědět.

Bližší informace jsou zde:

Syndikát novinářů Vysočina: EPIGRAM 2026: Zkuste psát jako slavný epigramatik

Syndikát novinářů Vysočina

<https://syndikat-vysocina.blogspot.com/>

Goldflamovská soutěž

 

Milé kolegyně, milí kolegové,

naše knihovna vyhlašuje literárně-výtvarnou soutěž pro děti i dospělé k 80. narozeninám Arnošta Goldflama. Předsedou poroty literární části soutěže je sám Arnošt Goldflam, předsedkyní poroty výtvarné části je scénografka a knižní ilustrátorka Petra Goldflamová Štětinová.
 
Uzávěrka soutěže je 30.4.2026.

V každé kategorii – literární i výtvarné – oceníme nejméně 3 nejlepší práce a udělíme minimálně 3 finanční ceny.

Hodnota 1. ceny je 3 000,-Kč, dále pak 2 000,-Kč a 1 000,-Kč.

Podmínky jsou stanoveny velmi volně, tak, aby práce mohla bavit úplně každého, kdo chce tvořit. Více na https://www.knihovnadobris.cz/…ze/

Soutěž ARNOŠTOVY NEPOTŘEBNÉ VĚCI je vhodná pro předškoláky, žáky a studenty všech typů škol, dospělé amatéry i seniory. Inspirujte se kterýmkoli dílem nebo životem AG. Pište, malujte, sochejte, foťte, natočte video... Dopište pokračování, napište variaci či vlastní příběh; ilustrujte některé z jeho děl, zamyslete se nad odkazem a významem jeho díla...

Romana Nováková, 777 299 044
dobříšská knihovna 

Velké čtení spisovatelů jižních Čech 2026 – 2. část

I >druhé kolo<, řečeno sportovní terminologií, IX. ročníku „Velkého čtení spisovatelů jižních Čech“, konané v neděli 01. února 2026, zahájil pan doktor Prášek. Velice poutavě hovořil nejen o dětství, mládí a dospívání Adolfa Heyduka, ale i o jeho příbuzných, jejichž stopy se dají vysledovat až daleko na východ, do Asie.

Poslechový sál – dříve společenský pokoj Heyduků – byl zaplněn do posledního místa, ještě musely být přidány židle do sousední místnosti. Obecenstvo ani nedutalo – tak zajímavé bylo vyprávění bývalého ředitele Prácheňského muzea. Nechtěně tak připravil >horkou půdu< šestici literátů, kteří po něm měli před posluchače předstoupit se svými pracemi.

Bude i jim nasloucháno s takovou laskavostí?

Než však přišla ke slovu literatura, pan Ivan Zborník předvedl své mistrovství ve hře na kytaru a ještě několikrát během podvečera proložil přednes autorů hudbou. Původně na plakátu ohlášená i hudebnice Anna Skalická přítomna nakonec nebyla.

Zlata Měchurová přečetla ze své knihy „Příběhy starých píseckých domů a osudy jejich obyvatel“ pasáž o Arnoštu Schwarzenbergovi.

Písecký spisovatel Ladislav Beran ve svém úvodním slovu zmínil svou chystanou knihu „Noc zločinu“ a pak kvůli svému zdravotnímu stavu požádal svou manželku, aby přečetla ukázku jedné z jejích povídek s názvem „Jak jsem se stal kazišukem aneb lepší už to nebude“.

Jaroslava Pixová připomněla především Písečákům historii promítání v onom městě. Než přišly ke slovu první biografy, byla jejich předchůdcem tzv. Panoráma, kterou ve městě nad poetickou Otavou tehdy zřídili manželé Rochovi. Po ní ještě začal svými obrázky nějakou dobu ohromovat přelomový vynález – Kinematograf.

Básník Alen Malina chtěl tíživou nejen českou, ale i celosvětovou nepohodu pohladit trochou něhy a tak nakonec – oproti svému původnímu scénáři – zvolil monotematicky zaměřenou svou poezii: milostnou. Kdo by si však myslel, že šlo jen o verše věnované dívkám a ženám, mýlil by se; zazněly i básně o lásce k mamince či rodné zemi.

Jana Dohnalová přečetla svou stať „Patová situace“ z nejnovějšího sborníku povídek Jihočeského klubu Obce spisovatelů „Kdyby aneb Kdyby byl Bavorov co Pardubice“, který vyšel v závěru loňského roku péčí nakladatelství Epika.

Šestici autorů uzavřel Otakar Pánek četbou ze své básnické knihy „Na křídlech andělské touhy“.

A jako před týdnem, i nyní závěrečné slovo patřilo chuťovým buňkám; bývalá básníkova ložnice byla už svým půdorysem jakoby předurčena dlouhému stolovému uspořádání, na němž byl bohatý výběr jídla i pití. Velikým pokušením pro ty, kteří právě toho dne chtěli vyzkoušet zahájení měsíce abstinence zvaného „Suchej únor“, bylo svádivé víno.

Sluší se ještě poděkovat Prácheňskému muzeu za poskytnutí skvělého zázemí a těm, kteří se podíleli na organizaci literární akce a přípravě pohoštění. Za mnohé bych jmenoval alespoň PhDr. Jiřího Práška, Otakara Pánka, Jaroslavu Pixovou či Marcelu Uhrovou.

Bylo jich však víc.

Josef Vrba