Jihočeský úsměv z písmenek

Literární soutěž s názvem Jihočeský úsměv, kterou pořádá Jihočeský klub Obce spisovatelů v součinnosti Jihočeskou vědeckou knihovnou, hledá nové dětské literární talenty. Soutěž je určena dětem ve věku od 8 do 15 let, které rády píší a chtějí se podělit o své nápady, zážitky a příběhy. Soutěžní práce mohou vycházet ze zajímavých zážitků z prázdnin, školy či domova, inspirací může být třeba i četba.

Jihočeský úsměv patří mezi tradiční literární soutěže určené dětem v Jihočeském kraji. Cílem soutěže je snaha podpořit dětskou literární tvorbu, nabídnout dětem prostor pro vyjádření vlastních myšlenek, zkušeností a fantazie a zároveň povzbudit jejich zájem o literaturu a tvůrčí psaní. Do soutěže mohou děti zaslat povídku, pohádku, báseň, esej, úvahu, fejeton nebo reportáž. Téma nabízí široké možnosti zpracování. Soutěž je vyhlášená k datu 1.září 2026.

Literární příspěvky lze zasílat pouze v elektronické podobě, ve formátech DOC, DOCX nebo ODT na e-mailovou adresu: jihoceskyusmev@cbvk.cz

Ke každé práci je nutné uvést jméno a příjmení autora, věk autora, název školy a kontaktní e-mailovou adresu. Rozsah zaslaných příspěvků je maximálně 2 stránky A4. Uzávěrka je stanovena na 28.říjen. Došlé příspěvky bude jako každý rok hodnotit porota, složená ze členů Jihočeského klubu Obce spisovatelů.

Výsledky soutěže budou vyhlášeny na slavnostním setkání na konci listopadu v knihovně Na Sadech. Vítězové obdrží příslušné ocenění a věcné ceny. Součástí slavnostního programu bude také čtení ukázek z úspěšných soutěžních prací. Nejzdařilejší texty budou zařazeny do literárního sborníčku, který obdrží všichni účastníci soutěže.

Více informací o soutěži Jihočeský úsměv naleznete na webových stránkách Jihočeské vědecké knihovny. Kontaktní osoba: Jana Dohnalová – tel. 720 577 900

Jana Dohnalová

Jihočeský klub Obce spisovatelů

Nová kniha Ladislava Berana

  

Pozvánka na vernisáž

  

Srdečně vás zveme na výstavu fotografií spojených s poezií 

do KD Metropol v Českých Budějovicích. 

Každý obraz zachycený objektivem je doplněn básní 

člena Obce spisovatelů a předsedy JčKOS Františka Tylšara 

nebo básnířky Jitky Dolejšové. 

Vernisáž výstavy dne 7. července v 17:00 hodin.

 Almanach Poezie 2026 aneb Slova času:

Když se verše stávají místem setkávání

Současná česká poezie má mnoho podob – od intimních osobních výpovědí až po reflexi dnešního světa. Právě tuto rozmanitost zachycuje almanach Poezie 2026 aneb Slova času, který pod editorským vedením Františka Tylšara propojuje zkušené autory s novými básnickými hlasy a nabízí čtenářům reprezentativní průřez současnou básnickou tvorbou.

58 básnických hlasů, jeden společný prostor

Literární almanach Poezie 2026 aneb Slova času je nejen souborem básní, ale především mapou současné tvorby, svědectvím doby a prostorem, kde se vedle sebe mohou potkat autoři s dlouholetou publikační činností i ti, kteří své verše představují širší veřejnosti poprvé. Jeho cílem není soutěž o nejlepší báseň, ale především dialog. Každý text představuje osobní výpověď, která se stává součástí širšího celku. Právě tato vzájemná blízkost různých poetik umožňuje čtenářům objevovat nové autory a zároveň sledovat vývoj těch známých. Na této myšlence staví již čtvrtý ročník tohoto almanachu, jehož editorem je básník, publicista a organizátor literárního života František Tylšar.

Poezie, která zve k zastavení

V době, kdy většinu komunikace ovládají krátké informační zprávy a rychlá sdělení, představuje poezie možnost zastavení. Nabízí prostor pro zamyšlení, emoce i hledání významů, které nelze vyjádřit jen několika slovy. Almanach potom nabízí čtenářům rozmanitost. Jednotlivé básně vytvářejí pestrou mozaiku pohledů na svět, mezilidské vztahy apod. Každý autor přináší vlastní poetiku a právě v této různorodosti spočívá jeho největší síla.

Setkání 58 básnických osobností

Adamcová Erika Ena, Aleš T. Rájský, Bari Kin, Dušková Kateřina ANIMA, Ďurec Róbert, Eliášová Petra, Fencl Ivo, Franc Václav, Gabriš Ozzy Josef, Ganišin Milan, Hájek Tomáš, Hosnedlová Hanka, Hostaša Oldřich Antonín, Inna Tamara, Jíchová Viola, Jonášová Hana, Klímová (Brejchová) Alena, Kohút Vítězslav, Koubová Martina, Král Tomáš, Kubinová Lidmila, Kučera Martin, Kukrál Jan, Kuligová Lucie, Lehetová Marta, Lucia Jazz, Malina Alen, Maršálová Jarmila, Niklausová Helena, Nytrová Olga, Petiška Martin, Procházka Jakub, Procházka Vít, Radecký Daniela, Raichl Jiří, Rolinec Jaroslav, Ryšánek Vít, Řeřichová Daniela, Řeřichová Markéta, Salmonová Květoslava, Sochora Milan, Svoboda Michal, Synková Jarmila, Špinková Vlasta, Špiroch Petr, Titanija, Tonzarová Hana, Tylšar František, Valenta Jindřich, Vídenský Martin, Vohlídka Radek, Vojtěch Řezanka Marek, Vojtíšková Petra, Witthedová Jana, Zahradníková Eva, Zápalková Dajana, Žáček Jiří, Ždichynec Bohumil

František Tylšar: editor, který propojuje básníky

František Tylšar je básník, publicista, editor a organizátor literárního života, který se dlouhodobě věnuje podpoře současné české poezie. Vedle vlastní autorské tvorby stojí za řadou kolektivních literárních projektů a almanachů, jež dávají prostor zavedeným i začínajícím autorům. V rámci poezie editorsky připravuje almanach Poezie a antologii Literáti na trati, která propojuje literární tvorbu s prostředím železnice. Jeho práce vychází z přesvědčení, že literatura je živým uměním, které dokáže spojovat lidi, otevírat dialog a zachycovat proměny společnosti. 

Autor textu: Kateřina Müllerová

 

František Tylšar se spoluautorkou Lucií JAZZ! 
Foto: Lucia JAZZ

Foto: Kateřina Müllerová

Zeyerovy Vodňany se mění

Ačkoliv kulaté třicáté výročí existence čeká Zeyerovy Vodňany až v příštím roce, už letošní ročník byl evidentně jasným nakročením na novou cestu této prestižní knižní akce, pořádané vodňanskou Gelastovou knihovnou s podporou města a s přetrvávající součinností s Jihočeským klubem Obce spisovatelů.

     Základní část, tedy besedy spisovatelů na školách a dalších zařízeních, se jako obvykle odehrávala v dopoledních hodinách a pro nejednoho z přednášejících byly určitou novinkou v jejich dosavadní autorské dráze. Nepřehlédnutelným faktem je, že jejich řady značně omládly, i když zároveň někteří z těch, kteří tomuto projektu tlačí káru od jeho vzniku, zůstávají akci stále věrní. I když počet pozvaných literátů se letos rozrostl téměř na dvě desítky.  

     Odpolední výlet na zámeček Kratochvíle, třebaže stupně Celsia neúprosně šplhaly nahoru, si všichni zúčastnění skutečně užili, stejně jako odpoledního posezení a nezávislého diskutování na upraveném Dvorku U Koníčka v objektu Gelastovy knihovny, kde čekal účastníky vybraný raut a samozřejmě i dostatečné zásobení nepostradatelnými nápoji. 

     V začátku připraveného programu byli představeni všichni účastníci z řad literátů, čehož se tentokrát ujala moderátorská dvojice, kterou tvořila ředitelka knihovny  Kateřina Nováková Mašlová a mladičký adept kulturního všeuměla Zdeněk Špaček, jenž se podílí i na natáčení filmů a dalších projektů z produkce knihovny. 

Jedním z bodů pečlivě připraveného pořadu s neformální účastí veřejnosti bylo i promítnutí ukázky z rozpracovaného dokumentu filmaře Petra Houdka o zakladateli Zeyerových Vodňan - Janu Bauerovi, který v loňském roce opustil náš svět, s výpověďmi jeho kolegů Františka Niedla a Hanky Hosnedlové.

    Trojici nových nositelů Vodňanského trojlístku z dílny Karla Burdy a Václava Ebela tentokrát tvořili: Petr Šlik za knihu Stín železné opony, Zbyněk Mrvík s titulem A čeho se bojíš ty a Pavla Žílová za Trojzvuk vodňanských houslistů. Knihovna však letos zařadila i ocenění někdejším Bauerovým pohárem, a to v soutěži pro školní mládež s evokujícím názvem Chytří z Vodňan, která tak propojila historii s osobní fantazií žáků. Na prvních třech stupíncích se umístily třídy 6.C, 9.D a 8.C, které si odnášely skupinové vstupenky do lanového parku Hluboká nad Vltavou.

    Průběžné hudební vstupy mezi jednotlivými částmi programu obstarávala alternativně popová kapela William, která se blýskla i vlastními autorskými texty a svižnými melodiemi.

     Zkrátka Zeyerovy Vodňany byly i letos jednou ze skutečně  povedených akcí, která spojovala knihy, jejich autory i všechny ty, kteří knihám fandí i do budoucna.   

Hanka Hosnedlová

koláž: (20+) Zeyerovy Vodňany 2026 | Facebook

 

Literát, výtvarník a přítel

Ve druhé polovině horkého měsíce června nečekaně odešel na druhý břeh dlouholetý člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů – Jiří Hovorka, který v loňském roce oslavil svou osmdesátku. Problémy s chůzí a další zdravotní potíže ho sice izolovaly od aktivní účasti na dění klubu, ale vždy se ochotně zapojoval do literárního dění a vytvářel jedinečné ilustrace pro klubem vydávané knihy. 

     Byl totiž nejen literát, ale také malíř, grafik, ilustrátor a typograf, jeho obrazy se dostaly i do Alšovy jihočeské galerie, do Jihočeského muzea i do mnohých soukromých tuzemských i zahraničních sbírek a galerií. Jeho tvorba doprovázela i celou řadu výstavních katalogů, přebalů knih a gramofonových desek, poutavých plakátů, pozvánek, ale i třeba potravinových obalů. 

       Pocházel z Cetorazi, vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Karlových Varech, ale pak se natrvalo usadil v Českých Budějovicích, které se staly jeho srdeční záležitostí. Uplatnil se v řadě podniků jako grafik, ať už to byl písecký Jitex, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, hudební nástroje v Hradci Králové nebo Musicexport Praha. Spolupracoval také s českobudějovickým Domem kultury ROH, nynějším Metropolem, Prácheňským muzeem v Písku, Galerií Tras Ars, kromě toho rovněž s dalšími známými podniky, jako byly písecké PPP, Fezko Strakonice, Elite Varnsdorf či Koh-i-noor Hardmuth. Jeho výtvarné stopy lze najít i na Libereckých výstavních trzích, celostátních výstavách Země živitelka, na výstavišti Brno nebo Černá louka v Ostravě.  Na spisovatelském kontě pak má tři tituly s nesporně autobiografickými prvky, které si získaly celou řadu čtenářů - Pozdrav, ptáku!, Máš cigáro? a Světlo z trubky. Byl ale autorem i řady povídek v almanachu Literární fórum. Škoda jen, že jeho zdravotní stav mu nedovoloval pokračovat jak v literární, tak výtvarné činnosti, kde by měl ještě v mnohém co říci. 

       Měl hezký vztah s manželkou Marcelkou a s rodinou, na nichž mu velice záleželo.   

       Bude nám chybět jeho střízlivě racionální pohled na svět, zdravě kritické nesmlouvavé názory a skrytá, ale čitelná romantičnost jeho nesmírně lidských povídkových hrdinů. 

       Bude nám prostě chybět...  

Hanka Hosnedlová

Ze zámořských lodí na Viktorku

V květnu na mne došla řada s prezentační besedou na Viktorce u Náchoda, v režii a produkci Tomáše Magnuska, předsedy Obce spisovatelů ČR. A to kromě mé osoby především s účastí zpěváka a muzikanta Ladi Kerndla, kterého má veřejnost spojeného zejména s jeho hudebním vystupováním na zámořských lodích. Původně jsem se domnívala, že já jako novinářka budu zpovídat Laďu, a tak jsem si připravila dvoustránkový scénář, ale všechno to bylo jinak. Zpovídaný měl být totiž nejen Laďa Kerndl, ale i já coby spisovatelka. Ovšem v konečném důsledku se situace vyvinula zase trochu jinak a musím říci, že ku prospěchu besedy, dokonce došlo i na některé otázky z mého původního scénáře.

Laďa byl i přes svůj hlasový handicap úžasný a neúnavný. Naprosto otevřeně a bez příkras hovořil o všem, co se týkalo jeho života, muzikantské dráhy, jeho vážného onemocnění i boje s dopady této nepříznivé etapy. A nakonec došlo i na některé otázky z mého scénáře, i když to nebylo původně v plánu. Publikum pobavil mimo jiné nepřebernou zásobou vtipů, přiznal, že má sbírku anekdot v počtu tří set třiceti kusů a já jsem přesvědčená, že si od Tomáše z Viktorky odvezl nejméně ty tři, které mu v té době chyběly k onomu legendárnímu číslu – 333. Navíc jsem s Laďou našla další společný styčný bod, a to tramping, který ho oslovil v jeho patnácti a kterému propadl doslova na celý život. Skvělý byl i Tomáš Magnusek, pohotový, vtipný, přizpůsobivě naladěný. 

Co jsem ale vůbec nejvíc ocenila a záviděla na zmiňované akci, bylo tamější publikum. Jako by patřilo přímo do Tomášovy rodiny – pozorné, vnímavé, zaujaté věcí, prostě báječné. A co víc, samozřejmý kontakt po skončení besedy, smršť žádostí o podpisy do zápisníků, kronik, na sběratelské kartičky a také o společné fotografování s nimi, a nesmím zapomenout ani na drobné dárky, kterými nás oba obdarovávali. Prostě byla jsem tímto publikem natolik unesená a dojatá, že jsem si – nejen v duchu - přála takový zájem a vztah publika a vystupujících i u nás. Nebylo by to báječné?

                                                                                                Hanka Hosnedlová