Pozvánka Ladislava Berana

 

Pozvánka Jana Bauera

 

Narozeninový podvečer - pozvánka

 

Moje první knížka

 

Miroslav Tota

Ne, nebojte se, nemám v úmyslu vás unavovat sentimentálními vzpomínkami na cestu k mé první knize.  Rád bych se s vámi podělil o zkušenost z neobvyklého setkání s těmi nejmladšími možnými budoucími spisovateli. Začnu trochu zeširoka.

Před časem jsem se rozhodl napsat interaktivní knihu „Písmenkoví kamarádi“ s ideální představou, že by se mohla stát vhodnou učebnicí pro předškolní děti a žáky prvních tříd. Vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo zajistit odpovídající ilustraci, zůstala kniha pár let v mém autorském šuplíku. Ke změně došlo až v tomto školním roce, kdy nastoupil můj vnuk do 1.B třídy základní školy v Plané nad Lužnicí. Jeho sympatická paní učitelka Hana Hribová se velmi zajímala o literaturu. Nabídl jsem jí proto vedle jiné knihy také strojopis mé učebnice. Byl jsem mile překvapen a potěšen, když jsem se dověděl, že toto dílo využívá při výuce českého jazyka.

Blížil se březen – měsíc knihy. Na základě seznámení se s mými literárními výtvory mě požádala paní učitelka, zda bych s dětmi nepohovořil o knihách a o práci spisovatele. Pozvání mě potěšilo. Zkušenosti s besedou s takto malými posluchači jsem dosud neměl. O to poctivěji jsem se na setkání s nimi musel připravit. Předem jsem si promyslel témata, o kterých s nimi budu besedovat. Připravil jsem si s sebou i moji skutečnou první „knihu“, kterou jsem vyťukal na kufříkovém psacím stroji před více než padesáti lety.  Přečetl jsem také ukázku ze své knihy, která měla blízko k dětem. Kromě povídání jsem měl v úmyslu připravit i něco, co by děti mohlo zaujmout. Pro každého jsem proto vyrobil několikastránkovou prázdnou „knihu“, pouze s uvedením titulu „Moje první knížka“ na přední straně. Inspiroval mě k tomu můj vnuk, který již zpracoval několik literárních příběhů, většinou ze sportovního prostředí. Ke každému obrázku uvedl jednu výstižnou větu. Nejslavnější a nejoblíbenější z nich je věta: „Diváci šílí a rolba vyjíždí na led.“  Věřil jsem, že se aspoň několik zájemců pokusí obrázkovým písmem vytvořit své první literární dílo, podobně jako můj vnuk. Zájem dětí mě překvapil. Ne několik, ale všechny děti se o knihu přihlásily. Domluvili jsme se, že za nějaký čas přinesou všichni své výtvory do školy a společně si je přečtou a vyhodnotí. Autor nejpovedenějšího díla pak bude odměněn mou knihou Království pejsků a kočiček. Paní učitelka navrhla, že by děti mohly začít s tvorbou knihy ve školní literární dílně. To byl dobrý nápad. Aby měly děti vzpomínku na svůj první literární počin, všichni mladí spisovatelé obdrží diplom Jihočeského klubu Obce spisovatelů za úspěšné zapojení do projektu Moje první knížka.

Povídání s malými dětmi bylo velmi spontánní a milé. Přes svůj nízký věk prokázaly již slušné znalosti o literatuře. Reagovaly bystře na každý můj dotaz a poznámku. Neostýchaly se samy ptát či vyprávět o knihách, které mají doma v knihovně. Z jejich úst jsem se dověděl i spoustu zajímavých věcí. Například, že spisovatel je člověk, který vyrábí knihy. Největší odměnou pro spisovatele jsou peníze. Nebo k tomu, aby zjistil, zda napsal knihu dobře, ji musí zkontrolovat, aby v ní nebyly chyby a nebyla špinavá. Jejich reakce na každou otázku byla nápaditá a roztomilá.

Na závěr našeho setkání obdržely děti sladkou odměnu za velký zájem a aktivitu při besedě. Paní učitelka mi to oplatila rovněž sladkým dárkem. Prožil jsem s nimi velmi příjemnou a inspirující hodinku. Sám jsem zvědav, jak se jim podaří vypořádat se svým prvním literárním dílem. Dnes teprve začínají pronikat do tajů čtení a psaní. Ale kdoví, třeba ze zasetého semínka vyroste v budoucnu skutečný mistr psaného slova.

Toto setkání s dětmi nebylo poslední. O pár dnů později jsem byl pozván na schůzku školního literárního kroužku pod názvem Čtenářské klubíčko. Členy kroužku jsou děti od 8 do 10 let. Jeho vedoucí, paní družinová vychovatelka Ilona Olivová, se věnuje již několik let dětem, které se zajímají o literaturu. Každým svým slovem dokazovala, že miluje svou práci, své malé školáky i literaturu. Potěšilo mě, že vede své děti nejen k lásce ke knihám, ale také ke slušnému chování k sobě navzájem i k lidem kolem sebe.

Hned na úvod besedy mě paní vychovatelka seznámila s náplní činnosti kroužku. Obdivoval jsem, že tak malé děti jsou již autory několika básní, které jsem si se zájmem přečetl. Mají již za sebou také další literární počiny. Cítil jsem se mezi nimi jako mezi svými kolegy. Podle toho jsem také upravil své vyprávění, které jsem více zaměřil na podmínky práce spisovatele. V besedě děti dokazovaly, že nejsou žádní začátečníci a mají na svůj věk značné znalosti. Jejich otázky a poznámky byly velmi fundované. Mezi nimi se vyjímala otázka, kolik je mi let. Bylo to milé a pro mne velmi poučné. S velkým zájmem se děti seznamovaly s mou tvorbou. Zajímal je nejen obsah knih, ale také jejich forma. Prostě profesionálové.

Stejně jako při první besedě jsem se snažil i zde motivovat děti k vlastní tvorbě. Také ony obdržely připravené „knihy“ s titulem Moje první knížka. Děti je přivítaly s radostí, stejně jako paní vychovatelka. Dokonce se už chtěli někteří malí spisovatelé pustit okamžitě do práce. Jakmile budou děti s prací hotovy, vyhodnotí si samy mezi sebe svá díla a určí nejlepší knihu. Její autor obdrží jednu z mých knih. Všichni autoři budou poté oceněni diplomem klubu za úspěšnou účast v projektu Moje první knížka. Na závěr obdrželi členové kroužku za svoji literární aktivitu malý dárek.

Slova a jednání dětí dokazovala, že paní vychovatelka Olivová je zde na správném místě. Dětem se věnuje s láskou, s vysokou odborností a zápalem pro svou práci, či spíše pro svého koníčka. Zcela zaslouženě jí bylo proto uděleno Jihočeským klubem Obce spisovatelů čestné uznání za příkladnou popularizaci literatury mezi dětmi.

Nyní již nezbývá než popřát paní vychovatelce a jejím dětem hodně úspěchů v jejich práci, ať se jim i nadále líbí četba osvědčené literatury a nechť třeba v budoucnu začnou se svou vlastní tvorbou.

Petr Šulista - Jiskření

Petr Šulista

Jiskření

Pegas, 2023

 

     Rozměrově atypický sborníček, který průběžně vydává Literární klub Pegas Mělník, je tentokrát věrnován Petru Šulistovi, činorodému členovi Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Verši jak vázanými, tak volnými se zaměřuje na problematiku běžného lidského života a vzájemných, někdy komplikovaných vztahů, ale všímá si i krás přírody nebo zajímavostí jednotlivých ročních období, zamýšlí se rovněž třeba nad Ladovými obrázky dlouhým mnohadílným básnickým obrazem. Zastaví se tajuplným příběhem i u otázky neodvratného stárnutí a nezapomíná ani na to, co přináší člověku láska. 

      Šulistovy verše jsou jednoznačné a čtenáři naprosto srozumitelné, nemusí pod slovy hledat zbytečné, zašifrované jinotaje a překombinované odkazy. Jeho poezie hovoří jazykem, kterému každý porozumí a většinou s ním i souzní. Je z ní cítit vřelost, upřímnost a přímočarost, které se ne každému dostává v plné míře. Snad proto bych nazvala jeho verše zpovědí srdce.   

 Hanka Hosnedlová

Jiří Hovorka - Světlo z trubky

Jiří Hovorka

Světlo z trubky

Atelier Lucie

 

    Ačkoliv kniha s nevšedním názvem Světlo z trubky vyšla už před nějakým časem, mně se dostala do ruky teprve na sklonku loňského roku. Přesto ale se k této nadčasové, humorně laděné povídkové knížce s potěšením vracím, a to nejen proto, že jejím autorem je jeden ze členů Jihočeského klubu Obce spisovatelů, který s jihočeskými autory spolupracuje zejména po grafické stránce.

     Světlo z trubky je již třetím titulem, pod kterým je jako autor podepsaný Jiří Hovorka. Už v předchozích knižních počinech Pozdrav, ptáku a Máš cigáro? představil čtenáři svůj specifický, lehce ironický, stíravý a poněkud hrabalovsky svérázný literární styl.

      V povídkových etudách třetí knihy, které spojuje nejen osoba Kryštofa v autorově ich-formě, ale i řada dalších osob, které se průběžně v jednotlivých kapitolách dějově naprosto samozřejmě propojují. Vyprávění je vedené v hovorovém jazyce s výrazným, místy až drsným akcentem mladých lidí z časů totalitního režimu, včetně rozšířených, dodnes přežívajících hlášek oné doby.

      Je nesporné, že mnohé z vylíčených příběhů byly inspirované autorovým vlastními zážitky. Nevšední je ale způsob, jakým Hovorka dokázal zdánlivě jednoduchým střízlivým stylem vystavět nejen kostru živoucího dynamického dění i jeho emoční stránky bez nadsázky velkých slov a zbytečného sentimentu. V mnohých případech svou otevřeností nešetří ani sám sebe - tedy hlavní postavu vypravěče. Hovorkovo vypravěčské umění se opírá nejen o fabulaci osobních prožitků, ale i skutečných událostí a poměrů doby. Jeho verifikaci spolehlivě podporují i líčené kulisy skutečných budov, ulic a míst krajského města a okolí, i když třeba pod jiným, nicméně jednoznačně evokujícím názvem, stejně jako u jmen vystupujících postav. Ovšem některým vystupujícím osobám ponechal auror dokonce jejich skutečná občanská jména.

       Třebaže zpočátku má čtenář dojem, že dostal do rukou ryze humoristickou knihu, po několika kapitolách si uvědomí, že pod tím vším nachází i spodní linku hřejivého člověčenství a osobitého, do děje zašifrovano morálního kodexu. Už při první kapitole jsem měla pocit, že sedím s Jirkou Hovorkou v nějaké známé budějovické hospůdce a on mi u sklenky vína vypráví své skvěle vypointované všednodenní historky z minulosti. Snad tak zapůsobí kniha i na vás...

Hanka Hosnedlová

                     

Jak kvete Hrdějovický vavřínek

Zhruba před dvěma desítkami let vykvetl v Základní škole v Hrdějovicích na okraji Českých Budějovic první Hrdějovický vavřínek. Jedná se o každoroční recitační soutěž žáků prvních až pátých tříd.  Ani výjimkou nebyl ani letošní rok, kdy se v únoru v hrdějovické škole sešlo 53 chlapců a děvčat ze základních škol v Borku, Mladém, Šindlových Dvorech, Mladém, Hosíně, Nedabyle, Svatém Jánu nad Malší a z českobudějovických škol TG Masaryka a Vl.Rady. Samozřejmě také z hostitelských Hrdějovic. V předchozích letech se účastnili také žáci z Olešnice a Jílovic.

Jmenované školy zase oplátkou pořádají přehlídky v jiných disciplínách, jako např. ve zpěvu – Borecký hlásek, dramatickém umění (Nedabylské kukátko), v českém jazyce (Mlýek v Mladém), přírodovědě (Olešnický lístek) nebo vlastivědě (Vlastivědný maraton ve Svatém Jánu nad Malší), ve sportu (Jílovický maraton) či výtvarném umění (Nově Vráto).

„Zapojují se školy, kde je pouze první stupeň – tedy do páté třídy. A zájem o soutěž je vždy poměrně velký, což nás, jako pořadatele, těší. A s povděkemm kvitujeme i příspěvky drobných sponzorů pro tuto akci,“ dodává ředitelka hrdějovické školy Irena Dušáková. 

Za porotu, ve které jsem fungovala společně s Filipem Černým z rozhlasu a Petrem Slezákem, hrdějovickým místostarostou, mohu bez rozpaků říci, že bychom nejraději dali ceny úplně všem účastníkům. Byli prostě báječní a při jejich přednesu vesměs veselých a vtipných básniček z dílny i známých autorů jako J.V. Sládek, Jaroslav Seifert, František Hrubín, Jiří Žáček, Pavel Šrut a další, jsme se stejně jako ostatní publikum skvěle bavili. Ale keramický přívěsek se symbolem soutěže a kousek dortu obdržel každý z účinkujících.

Příjemně na mne zapůsobilo i to, že mezi patnácti recitujícími prváky bylo osm chlapců. Jejich počet ve druhé kategorii klesl na tři a v té nejstarší na jednoho. Naštěstí ve skupině prváků získali ocenění všichni, takže jsme byli ušetřeni těžké volby. Ostatně té jsme si užili v kategorii žáků ze druhých a třetích tříd, takže v této i v další kategorii nejstarších byly uděleny dvě druhé a tři třetí ceny. Nečekaným překvapením byli dva malí chlapci - Denis Dudek a Jakub Pufer z mateřské školky, kteří se na výzvu ředitelky I.Dušákové nebojácně přihlásili a neohroženě odrecitovali své básničky. Mimo jiné mne nadchl Erik Malzer ze ZŠ Vlastimila Rady (druhá věková kategorie), který si jako jediný zvolil prózu s ukázkou z Exuperyho knížky Malý princ a skvěle úravek přednesl. Zaujali mne i dva kluci z kategorie nejstarších s vynikající vlastní tvorbou, Pavel Mikulášek (ZŠ Vl.Rady) a Jiří Kadlec (ZŠ Hrdějovice), který přiznal, že mu s veršováním trochu pomáhala maminka. Kdo ví, zda se některý z nich neobjeví v některé z pořádaných tvůrčích literárních soutěží.

Nesporné ale je, že se určitě s mnohými ze seznamu účinkujících setkáme i v příštím roce, opět na Hrdějovickém vavřínku, který jistě neuvadne.

 

Hanka Hosnedlová

Foto: ZŠ Hrdějovice