Velké čtení spisovatelů jižních Čech 2026 – 2. část

I >druhé kolo<, řečeno sportovní terminologií, IX. ročníku „Velkého čtení spisovatelů jižních Čech“, konané v neděli 01. února 2026, zahájil pan doktor Prášek. Velice poutavě hovořil nejen o dětství, mládí a dospívání Adolfa Heyduka, ale i o jeho příbuzných, jejichž stopy se dají vysledovat až daleko na východ, do Asie.

Poslechový sál – dříve společenský pokoj Heyduků – byl zaplněn do posledního místa, ještě musely být přidány židle do sousední místnosti. Obecenstvo ani nedutalo – tak zajímavé bylo vyprávění bývalého ředitele Prácheňského muzea. Nechtěně tak připravil >horkou půdu< šestici literátů, kteří po něm měli před posluchače předstoupit se svými pracemi.

Bude i jim nasloucháno s takovou laskavostí?

Než však přišla ke slovu literatura, pan Ivan Zborník předvedl své mistrovství ve hře na kytaru a ještě několikrát během podvečera proložil přednes autorů hudbou. Původně na plakátu ohlášená i hudebnice Anna Skalická přítomna nakonec nebyla.

Zlata Měchurová přečetla ze své knihy „Příběhy starých píseckých domů a osudy jejich obyvatel“ pasáž o Arnoštu Schwarzenbergovi.

Písecký spisovatel Ladislav Beran ve svém úvodním slovu zmínil svou chystanou knihu „Noc zločinu“ a pak kvůli svému zdravotnímu stavu požádal svou manželku, aby přečetla ukázku jedné z jejích povídek s názvem „Jak jsem se stal kazišukem aneb lepší už to nebude“.

Jaroslava Pixová připomněla především Písečákům historii promítání v onom městě. Než přišly ke slovu první biografy, byla jejich předchůdcem tzv. Panoráma, kterou ve městě nad poetickou Otavou tehdy zřídili manželé Rochovi. Po ní ještě začal svými obrázky nějakou dobu ohromovat přelomový vynález – Kinematograf.

Básník Alen Malina chtěl tíživou nejen českou, ale i celosvětovou nepohodu pohladit trochou něhy a tak nakonec – oproti svému původnímu scénáři – zvolil monotematicky zaměřenou svou poezii: milostnou. Kdo by si však myslel, že šlo jen o verše věnované dívkám a ženám, mýlil by se; zazněly i básně o lásce k mamince či rodné zemi.

Jana Dohnalová přečetla svou stať „Patová situace“ z nejnovějšího sborníku povídek Jihočeského klubu Obce spisovatelů „Kdyby aneb Kdyby byl Bavorov co Pardubice“, který vyšel v závěru loňského roku péčí nakladatelství Epika.

Šestici autorů uzavřel Otakar Pánek četbou ze své básnické knihy „Na křídlech andělské touhy“.

A jako před týdnem, i nyní závěrečné slovo patřilo chuťovým buňkám; bývalá básníkova ložnice byla už svým půdorysem jakoby předurčena dlouhému stolovému uspořádání, na němž byl bohatý výběr jídla i pití. Velikým pokušením pro ty, kteří právě toho dne chtěli vyzkoušet zahájení měsíce abstinence zvaného „Suchej únor“, bylo svádivé víno.

Sluší se ještě poděkovat Prácheňskému muzeu za poskytnutí skvělého zázemí a těm, kteří se podíleli na organizaci literární akce a přípravě pohoštění. Za mnohé bych jmenoval alespoň PhDr. Jiřího Práška, Otakara Pánka, Jaroslavu Pixovou či Marcelu Uhrovou.

Bylo jich však víc.

Josef Vrba

Velké čtení letos naposledy u Heyduka

Před devíti lety uspořádal Richard Uher, písecký básník a spisovatel, první Velké čtení spisovatelů jižních Čech v obýváku Adolfa Heyduka, a od té doby se koná každoročně ve spolupráci Prácheňského muzea a Jihočeského klubu obce spisovatelů. Konal se i v neděli 25. ledna 2026 a další neděli 1. února se odehraje další část. Proč naposledy? Musím upřesnit, že naposledy se koná v Památníku Adolfa Heyduka, jelikož toto jsou poslední dvě akce, které se tu konají před rozsáhlou rekonstrukcí, kdy bude dům uzavřen na zřejmě velmi dlouhou dobu. Velké čtení se bude muset v příštích letech přesunout do jiných prostor.

Samotný program se nesl v tradičním duchu. Richard Uher již bohužel není mezi námi, ale stále ho tam připomíná jeho klobouk a hůl. Jako vždy tento komorní pořad moderoval emeritní ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek, který nikdy neopomene připomenout nějakou zajímavost o Heydukově životě nebo jeho domě. Tentokrát povyprávěl o Heydukově rodině. Další tradicí je to, že celý pořad obohacuje krásnými skladbami zahranými na kytaru Ivan Zborník vždy s některým ze svých žáků. V neděli si přivedl zdatného kytaristu Jana Janotu.

Hlavní náplní je samozřejmě čtení spisovatelů ukázek ze svých děl. A tentokrát se sešla pestrá směs žánrů. Petr Šulista zarecitoval řadu básní, některé z jeho archivu, báseň Ředění ze sbírky Zpověď zamilovaného blázna a verše o Písku ze sbírky Pod Putimskou branou zastavím se rád. Hanka Hosnedlová zase pobavila přítomné svojí povídkou o dětském vnímání světa a přidala též několik veršů. Rodinné duo Stanislavy Bumbové mladší i starší bylo také velmi osvěžující a zábavné. Stanislava Bumbová mladší mnohé překvapila vtipnými básničkami, jak sama řekla, trochu dětskými, ale dokonce i psychologickými. Její projev byl protkán i divadelními prvky. A jak její maminka Stanislava starší poznamenala, že jelikož se nám tento svět nějak zbláznil, vrátila se k pohádkám. Povyprávěla veršovanou pohádku o líném Honzovi, který trochu nechtěně velmi originálním způsobem přemohl draka a vysloužil si tak princeznu. I toto byl herecký přednes, který všechny zaujal.

Dočkali jsme se ale i druhé pohádky od Radky Velkové, jejíž děj se – jak jinak – odehrával u řeky, ve vorařské osadě. Byla o dětech a kouzelném bochníku chleba. A na závěr přišlo trochu poučení z nové knihy Jarmily Mandžukové Malé dějiny knihovny ve Včelné o vývoji knihoven, ale i tom, co zapsali staří kronikáři kupříkladu o pálení zakázaných knih v hitlerovském Německu. Dozvěděli jsme se ale také v jak mohutném nákladu se po roce 1990 začaly vydávat některé dosud zapovězené knihy.

Konečný závěr celého podvečera patřil opět tradičnímu bohatému občerstvení, debatě mezi přítomnými a pozvánkou na příští čtenářské odpoledne s další šesticí spisovatelů.

muzikanti zl. Jan Janota, Ivan Zborník

Radka Velková

Jarmila Mandžuková

Marcela Uhrová

Petr Šulista

Hanka Hosnedlová

Stanislava Bumbová ml.

Stanislava Bumbová

NOVÝ ALMANACH - POVÍDKOBRANÍ

 Almanach - pOVÍDKOBRANÍ

Milí a vzácní autoři, vážení příběhotepci,

Jsme na počátku nové edice almanachů povídek a příběhů českých a světových autorů. Dnes vyhlašujeme nový sborník povídek, a to bez omezení délky, námětu či jazyka autora, s názvem:

POVÍDKOBRANÍ

Pevně věřím, že tato oslava sklizně příběhů bude opravdu chutná a bohatá…

Informace a podmínkY – prosím, čtěte pozorně!

Každý autor zašle povídku (příběh) s rozsahem do pěti normostran. Rozsah však tímto není omezen. Účast s delšími texty je možná za podmínky vyššího podílu na nákladech na přípravu knihy. 

• Text posílejte pouze v elektronické podobě (sepsané na počítači) v běžném textovém editoru (ne pdf). 
• K cizojazyčným příspěvkům je nutno dodat i jejich překlad (mimo slovenštiny).

• Pokud si nejste jisti jazykovou správností, nechte si text ještě před odesláním zkontrolovat.
• Texty s velkým množstvím chyb nebo velmi nízké literární úrovně mohou být vyloučeny.
• Vyhrazujeme si právo využít jen část zaslaných materiálů nebo je do knihy nezařadit.

Zasláním textů autor souhlasí s jejich uveřejněním v tištěné i elektronické formě bez nároku na autorský honorář a zavazuje se k úhradě minimálního počtu výtisků – tj:

• 4 ks knih formátu A5 v měkké vazbě, vč. poštovného za 1200,- Kč, pokud se vejde do pěti normostran.
• U delších textů uhradí za každou stránku navíc cenu jednoho výtisku (250,- Kč), který také obdrží…
• Knihy nad rámec výše uvedeného si mohou autoři objednat za cenu 250,- Kč/ks.

K textu přiložte (pokud je nemám v evidenci) následující údaje:

• telefonní spojení (pro případné konzultace a pro poštu při odeslání knih).
• adresu Zásilkovny nebo poštovní adresu, na kterou budou knihy zaslány.

Jednotlivé kroky budou s přihlášenými autory konzultovány prostřednictvím e-mailu či telefonu.

Platba výtisků:

K platbě budete vyzýváni průběžně při schvalování sazby autorem.

POZOR - DŮLEŽITÉ...

Termín pro zaslání povídek (příběhů) bude ukončen naplněním 250 stran vč. patitulu, obsahu, tiráže a pod. nebo 31. května 2026. (Přijetí bude potvrzeno žádostí o kontrolu sazby vaší části almanachu). 

Následně bude provedena textová korektura a sazba (max. 3 měsíce) a výroba včetně rozeslání knih autorům poštou nebo zásilkovou – dle požadavků (opět max. 3 měsíce). Takže po uzavření knihy obdržíte výtisky nejpozději do šesti měsíců.

 Pošlete-li svůj text po naplnění stran, budete automaticky zařazeni do příštího almanachu za stejných podmínek.

Další informace můžete získat na e-mailu: profandu@seznam.cz nebo na tel. 776 58 2331.

Fanda Tylšar
===============================

Poslední verše básníka Urticy

Josef Kopřiva, známý spíše pod pseudonymem Urtica, což je latinský překlad jeho příjmení, byl básníkem, jak se říká od boha. To, co jsem lopotně vymýšlela dlouhé hodiny, on dokázal jen tak mimochodem sypat z rukávu. Právě ta lehkost, s jakou psal své básničky, mě na něm vždycky fascinovala.

Na jakékoli vyřčené slovo, na jakoukoli situaci uměl vytvořit perfektní rým během vteřiny. Z jeho básniček je cítit laskavost i humor. Mnozí z kritiků mu vytýkali, že jeho verše nejdou do hloubky a mnohdy hraničí i s dětskou naivitou a nevinností. V mnohém mají pravdu, protože i sám jejich autor byl veselý a tak trochu dětsky bezelstný introvert, kterého vypudit z jeho ulity bylo velké umění. Oplýval rovněž nízkým sebevědomím, a tak veřejnost spatřila z jeho rozsáhlé tvorby pouhý zlomek. Publikoval převážně v regionálních časopisech, jako byly například Černovické rozhledy. Mnohokrát jsem jej přemlouvala, ať se přidá k našemu klubu spisovatelů, ale vždy s díky odmítl. Přednost dával spíše soukromým rozhovorům, neměl rád publicitu, ta jej přiváděla do rozpaků.

Letos o Vánocích mi napsal:

Přeji všem hodně zdraví. Rád bych si někdy popovídal o psaní a co dál připravuješ. Já píšu zatím jenom krátké básničky, ale už jsem jich zvláště teď o Vánocích napsal docela dost! Až budeš mít někdy trošku času, tak se ozvi! Rád bych si s Tebou o tom psaní popovídal! V 8. hodin už jdu hrát do kostela koledy, tak mi drž palce, ať nic nepokazím! VŠECHNY ZDRAVÍ

JOSEF KOPŘIVA

 

Když jsem tuhle zprávu četla, ani ve snu by mě nenapadlo, že už si o psaní nikdy nepopovídáme, protože 11. ledna ukončil ve věku 72 let znenadání svou pozemskou pouť. Teď už své koledy vyhrává na nebeském kůru andělům, protože se docela určitě dostal do nebe.

 

Jana Dohnalová

Velké čtení spisovatelů

 

Jak ženy vraždí - pozvánka

 

Jihočeská žabka 2026