25. ROČNÍK ŘEHEČSKÉ SLEPICE

V sobotu 11. dubna 2026 se konalo na pobočce Knihovny Václava Čtvrtka v Jičíně na Novém Městě vyhlášení literární soutěže Řehečská slepice spojené se zábavným programem Aprílové Vánoce.

Odpoledne bylo poznamenáno nedávným úmrtím kapelníka Řehečského kvarteta Oldřicha Němce. Soubor nastoupil v černém, ale v úvodním slově řekl Václav Franc, že by si Olda určitě nepřál, abychom brečeli. Měl by radost, že soutěž a akce s ní spojená pokračuje, že jsou lidé veselí.

Ve vlastním programu se diváci dozvěděli, jak se stalo, že hejtman Řehečského kraje vyhlásil Vánoce v dubnu. Prý za to může školačka Ema Požárová, která napsala panu hejtmanovi  Ferdinandu Krasavcovi dopis. Babička Emy, její tatínek a nakonec i dědeček pojali vánoční přípravy a pohodu osobitým způsobem, takže kdo ví, jestli pan Krasavec nevyhlásí ještě jedny Vánoce na podzim?

V rámci akce proběhl křest knihy Kdyby (podtitul Kdyby byl Bavorov, co Pardubice). Na knize spolupracovali Jihočeský klub Obce spisovatelů a Středisko východočeských spisovatelů. Jihočechy zastupovala na křtu Hanka Hosnedlová a František Tylšar. Východočechy Václav Franc a Miroslav Rezek.

Po občerstvení došlo na tradiční tombolu a především předávání cen úspěšným autorům. Václav Franc řekl, že by ti ocenění svoje umístění neměli přeceňovat a ti neocenění, aby to prostě zkusili jinde, protože porotci jsou taky jen lidé.

Do soutěže došlo 49 prací od pětačtyřiceti autorek a autorů, v kategorii prózy nejvíce (31), v poezii 19 a v písňovém textu 9. Hlavní cena sice nebyla udělena, ale i tak bylo těch oceněných dost. Ředitel knihovny Václava Čtvrtka Adam Hošek předal Cenu Knihovny Václava Čtvrtka v Jičíně Jindřichu Tošnerovi z Hradce Králové za povídku Stopař.

Cenu hejtmana Krasavce si odnesl Martin Měkuta z Jindřichova Hradce za báseň Duben (Apríl). Stejný autor zvítězil i v kategorii písňový text za svůj originální text na píseň Tichá noc. Druhá byla Vava Čechová z Ostravy.

V poezii získala 1. cenu Gabriela Meixnerová (Praha) za báseň Školní úklid  aneb Vivat Tim Burton. Druhé místo obsadil tradiční účastník a trojnásobný  absolutní vítěz Jiří Šandera z Milonic za básně Slova očitého svědka a Aprílová zvířecí pětice.

V próze si palmu vítězství odnesl Richard Polzer z Velké Bystřice za povídku Anděl s křídly papouška. Dvě druhé ceny získali Eliška Koppová z Prahy za povídku  Divoženka a Daniel Dejv (Příšovice) za povídku  Skleněné šachy. O bronzový stupínek se podělili Jaroslava Pechová z Prahy za povídku  Přála bych vám znát mého tatínka a domácí autor Pavel Velešovský za povídku Domácí úkol. 

Byly uděleny ještě čtyři čestná uznání. Všechny oceněné práce a ještě dalších šesti autorů vyšly ve sborníku Duben v Řehči – Vánoce lepčí!

Celým programem provázelo hudbou a písněmi Řehečské kvarteto. Ceny předávali za porotu Vladimír Píša z Liberce a autorka knihy Meliska a vévoda Albrecht, pokračovatelka jičínské čtvrtkovské pohádkové tradice Ilona Pluhařová.

V závěrečném slově připomněl hlavní organizátor Václav Franc historii pětadvaceti ročníků, vzpomněl na významné autory a osobnosti spojené se soutěží a zarecitoval báseň Jiřího Šandery Návrat domů.

Příští ročník, jak slíbil ředitel knihovny Hošek, proběhne již ve zrekonstruované knihovně. Pořadatelé slibují téma: Paranormální Řeheč! Soutěž bude vyhlášena na podzim. Normálně.

I když je to normální, že tak malá vesnička pořádá čtvrt století literární soutěž? 

Foto: Martin Žantovský

Ladislav Beran - 92. policejní revír se hlásí

  

Ladislav Beran

92. policejní revír se hlásí

MOBA, 2026

    Písecký spisovatel Ladislav Beran se ve své autorské tvorbě zabývá třemi vyhraněnými tematickými okruhy, z nichž dva pravidelně a často střídá. Tím prvním jsou krimi povídky z první republiky z pohledu písecké četnické pátračky, druhý se pak věnuje stejnému základnímu námětu, ale přenesenému do současné doby, a třetí, bohužel velice střídmě zastoupený, se v románovém ději vydává za lidmi a koňmi v jednom jihočeském hřebčinci. 

     Tentokrát se ale zastavíme u prvorepublikové galerky a jejího protipólu v podobě policejní stanice v Písku, s nepostradatelným rozverným štábním strážmistrem Hřebejkem a další posádkou četnické stanice. Nová kniha z tohoto prostředí má téměř tři stovky stránek a obsahuje rovné dvě desítky příběhů, vycházejících obsahově z prvního vydání Beranova povídkového sborníku, vydaného před čtrnácti lety v nakladatelství JaM v Písku, v omezeném počtu výtisků. 

     K nenapodobitelným přednostem spisovatele Berana patří nejen znalost místního, ale i kriminalistického prostředí, ale také umění barvitě, s humorem vylíčit svým specifickým hovorovým stylem situaci a rozvíjející se děj a dát svým postavám skutečně jedinečnou životnost, bez zbytečné nadsázky a jednostranných soudů. Jako bonus přidávám k této charakteristice i Beranovu schopnost zaujmout čtenáře už výstižným a fantazii podněcujícím názvem jednotlivých povídkových kapitol.  Posuďte sami – Nejasná smrt cifršpióna Alfreda Holubičky, Půlnoční kvinde Alžběty Boučkové, Smrt holky ze šantánu, Podivný handl s galerkou, Tah králem atd.

                                                                                                       Hanka Hosnedlová    

Pozvánka do Jičína

  

Na akci bude pokřtěn společný sborník povídek, 

který vznikl spoluprací Jihočeského klubu Obce spisovatelů a Střediska východočeských spisovatelů s názvem 

Kdyby aneb Kdyby byl Bavorov, co Pardubice.

Jubilejní kniha Ladislava Berana...

 ...se zrodila v nakladatelství MOBA Brno. 

Od roku 1987, kdy vyšla prvotina AKCE, je to 70tá vydaná kniha kniha.

Gratulujeme!

Trolejbusy se jmény

Tentokrát se vypravíme do českobudějovických ulic za městskou hromadnou dopravou, konkrétně za jedenadvaceti novými trolejbusy, kterým veřejnost v loňském roce vybrala jména zdejších známých osob. A nejsou to jen jména historická, objevíte mezi nimi i českobudějovického zpěváka, kartářku nebo známého šprýmaře za volantem trolejbusů. 

     O výběru jmen rozhodla veřejná anketa, která nominovala do konečného výběru celkem devět desítek jmen, z nichž byla vybrána ta, s nimiž se můžete denně setkávat na pravidelných linkách. 

     Největší počet hlasů získal neonatolog doktor Miloš Velemínský, překvapením bylo pak jméno na druhém místě, které získala zdejší rodačka – kartářka Jolanda (Věra Nemethová), následují karikaturista a ilustrátor Jaroslav Kerles, hudebník a zpěvák Petr Muk, vojenský pilot RAF – Jiří Maňák, pedagog a nadšený cyklista Josef Cepák, vyhlášený šprýmař a řidič trolejbusu Adolf  Koberna, rybníkář Jakub Krčín, Alois Bohůnek – zakladatel a ředitel reálného gymnázia ve městě, Přemysl Kabourek – rovněž řidič českobudějovické MHD. Druhou desítku zahajuje jméno F.A. Gerstnera – stavitele koněspřežky na evropském kontinentu, spisovatel Jaroslav Hašek, nejstarší občanka ČR - Blažena Strachotová (zemřela loni ve 108 letech), právník, politik a národní buditel Vendelín Grünwald, August Zátka – bývalý starosta a zakladatel zdejší Matice školské, Carl Hardtmuth – podnikatel, do jihočeské metropole přenesl Koh-i-noor, Václav Masopust – řezník, který zavedl prodej tzv Pikadorů (párků v rohlíku), hudební skladatel Vojtěch Jírovec, měšťan a pivovarník Zachariáš, který věnoval své jmění na výstavbu špitálu pro chudé (přelom 13. a 14.století), Karel IV. - český král a římský císař a jako poslední Emanuel Fritsch, po němž je pojmenována stezka podél Vltavy z Boršova až na Dívčí kámen. 

       Mne a mé přátele zejména potěšilo, že se zde vedle historických osobností objevují i jména běžných občanů města, kteří se zapsali do povědomí Českobudějovických bez očekávaných velkých ambicí. A doufám, že dopravní podnik bude v této příjemné tradici pokračovat – už teď mne napadají další jména, pro které bych hlasovala.                                                                      -hh-   

Jaroslava Pixová - Střípky vzpomínek na starý Písek 2

Jaroslava Pixová

Střípky vzpomínek na starý Písek 2

Blanice, 2025

Ačkoliv kniha o starém Písku (2) z pera plodné autorky Jaroslavy Pixové vyšla už v závěru loňského roku, teprve na začátku roku letošního se rozběhla mezi dychtivé čtenáře a zájem o tento titul zejména mezi píseckými čtenáři nepolevuje. 

     Jaroslava Pixová v této knize volně navazuje na předchozí publikaci s číslicí jedna, zasvěcenou písecké historii ve vyhrazeném časovém období spadajícím především do dvacátého století. I tentokrát se spisovatelka detailně věnuje nezpochybnitelnému fenoménu postupu času v oblastech jak historických, tak i ekonomických, kulturních a společenských. Svědomitě mapuje každou část své knihy nejen ověřováním v archivech, kronikách, tisku, ale hojně i rozhovory s pamětníky. A co víc, nejednu ze zachycených skutečností dokumentuje také ze svých vlastních vzpomínek. Mnozí čtenáři se tak společně s knihou přenesou do dob svého mládí a zavzpomínají nad černobílými dokumentárními fotografiemi, zobrazujícími uplynutá desetiletí.

    Výjimečností knih této autorky jsou i uváděná jména osob žijících nebo pracujících na popisovaných místech. A nejeden ze čtenářů tam najde zmínky o jeho rodině, blízkých příbuzných, sousedech či známých. A to činí tyto publikace pro ně tak přitažlivými.

     Už v první kapitole se dostáváme ke specifice Trávné cesty a obyvatelů domků kolem ní a jejich pestrými osudy. Hned ve druhé kapitole jsem narazila na vzpomínky mého kamaráda, připomínajícím si dobu raného mládí. 

      J. Pixová zachycuje v každé z kapitol nejen místní a rodinné  skutečnosti, ale také tehdejší obchody, kam se chodilo nakupovat, hospody, hotely, provozovny, nemocniční budovy rovněž místa, kam si chodili kluci a holky hrát, parky, kulturní zařízení, nová sídliště, školy, ale i třeba benzinové pumpy, kterých bylo tehdy ve městě čtrnáct. Nejedna zmínka je věnovaná zdejším událostem – například návštěvám cirkusů, představením místních spolků, pravidelným trhům až po produkci zdejších podnikatelů – od uzenářů, přes košíkářství až po Weinerovy cukrovinky. Speciální část knihy je věnovaná biografům a jejich předchůdcům, jakož i fotoateliérům, také divadlu a spolkům kolem této scény.  Zavzpomínáte si i na spolkovou činnost, Sokol, spartakiádu, sportovní činnost, plovárny a výletní restaurace, na obchodní domy a jejich postupné přeměny, světově známé výrobní značky a firemní prodejny, demolice staré zástavby, ale také knihkupectví a čtvrteční fronty před nimi, taneční orchestry a kapely, oblíbená nedělní korza, tradiční trafiky a pečlivě zachycené postupné změny, včetně  dopadů druhé světové války na město a jeho obyvatele. Autorka si citlivě vnímá i otázky dobové sociální struktury, nezapomíná ani na zajímavé osobnosti doby či jmenovitě uváděné pamětníky. Kompletní a obsáhlý obrázek města ve vyhraněném období v jedné z posledních kapitol této nesmírně precizně pojaté knihy zakončí nostalgickým povzdechnutím: Vrátit se aspoň na chvíli do starého Písku… A jsem přesvědčená, že mnozí ze čtenářů s ní souzní.

                                                                                                                     Hanka Hosnedlová 

Setkání po pěti letech

 K českobudějovickým tradicím celé dlouhé roky patřívalo setkání slovenských a jihočeských spisovatelů v rámci programu Dnů slovenské kultury. 

Jihočeši tak měli příležitost osobně se seznámit se slovenskými básníky a prozaiky a jejich tvorbou, a to v příjemné neformální rovině. Díky tomu byla navázána řada přátelských i pracovních kontaktů a vznikla i jistá osobní přátelství. Bohužel dlouhou šňůru těchto setkání přerušil covid, stejně jako i v případě dalších kulturních dění. Pauza se však protáhla i přes další roky, kdy už se společenský život vrátil do normálních kolejí. 

     Aktérem, který po pěti letech znovu přivedl do Českých Budějovic nejen slovenské autory, ale i zástupce spisovatelských organizací se sídlem v Praze, bylo Slovenské centrum PEN. Potěšujícím zjištěním byl nesporně i fakt, že toto literární setkání z veřejných zdrojů podpořil Fond na podporu umění. 

     Připravené autorské čtení, které  se odehrávalo koncem druhé únorové dekády v hotelu Budweis za účasti Klubu slovenských dotykov a zástupců Jihočeského klubu Obce spisovatelů, prezentovalo tvorbu čtyř spisovatelů z různých míst Slovenska, ale i z Prahy. Svými verši se zde představili Vlado Skalský, Milan Richter, Erik Ondrejička a Štefan Kuzma, který se mimo jiné v minulých letech zapojil také do společných česko-slovenských knižních sborníků, realizovaných jihočeskými spisovateli.  

     Po skončení oficiální části se pak v hotelovém salonku nad předloženým pohoštěním rozproudily živé rozhovory mezi účastníky jak ze strany slovenských, tak jihočeských spisovatelů. A při loučení se opakovaně objevovalo přání, aby se spisovatelé z obou zemí mohli zase setkávat v tomto čase a hlavně v tomto městě.  

Hanka Hosnedlová