Jihočeský úsměv

Ladislav Beran - Dobře upletená oprátka

 

FESTIVAL PO STRANÁCH MORAVY

Ve dnech 2. – 4. srpna 2024 se na Slovensku díky organizátorům Vlada Petroviče a Jarmily Moosové uskutečnil již 13. ročník letního mezinárodního poetického festivalu PO STRANÁCH MORAVY, kterého se účastnilo celkem 28 poetů ze Slovenska, Čech, Polska, Ukrajiny a Rumunska.
 
Oficiální zahájení festivalu proběhlo stejně jako loni v historické budově manufaktury na výrobu fajánsy a kameniny, založené Františkem Štefanem Lotrinským v Holíči, dnes Divadle rodiny Švrčkových – kulturním a vzdělávacím centru BESEDA. Poté zazněl procítěný koncert MgA. Júlie Pechové, která zahrála na klavír skladby F. Chopina, F. Liszta, L. Einaudiho a zazpívala písně Desmoda, Lady Gagy, L. Fabiana a H. Zagorové. Dále v pásmu „Poezie a její různorodost“ měli účastníci možnost představit ukázky ze své tvorby. Přednášená poezie byla vhodně vyplňována hudbou jednak Holíčského tria, jednak hrou Jiřího Šámala na melodický perkusní hudební nástroj hang a Vlasty Procházky na ukulele. Na závěr vystoupil básník Ladislav Špánik s malým zamyšlením nad současnou poetickou scénou s názvem „Koho je už možné považovat za básníka.“ Ve večerních hodinách se v rámci hudebně debatního poetického klubu o životě s názvem „Zahradní slavnost aneb Tady se nám líbí!“ debatovalo, četlo a zpívalo ve dvoře Besedy.
V sobotu jsme se všichni přesunuli do Smrdák, kde nás v lázeňském parku přivítala starostka paní Tripšanská. Následovalo ozvučené veřejné vystoupení, které opět hudebně doplnilo Holíčské trio a dvojice Jiří Šámal a Vlasta Procházka. Po obědě, pikniku na smrdáckém stadionu, jsme si vyšli ke Smrdácké lavičce, odkud byl překrásný výhled do okolí. Pak následoval přesun do přístavu ve Skalici a výlet lodí po Baťově kanálu. Vlado Petrovič nás poté provedl Skalicí a pohovořil o její bohaté historii. Večer ve dvoře Besedy se nesl v podobné atmosféře jako den předešlý.

Setkání poetů v Holíči bylo vřelé, srdečné, plné dobré nálady, pozitivní energie, radosti, přátelství a tolerance. 

Petr Šulista

Společné foto účastníků. foto Vlado Petrovič

Vlasta Procházka a Jiří Šámal. Foto autor

Zeyerovy Vodňany po šestadvacáté

Vodňany – Před necelými třiceti lety se v hlavě Jana Bauera zrodila myšlenka zúročit mimořádnou vodňanskou literární tradici představovanou známým trojlístkem Zeyer, Mokrý, Herites a výsledek se hned dostavil. V roce 1997 se poprvé ve Vodňanech konalo setkání spisovatelů s názvem Zeyerovy Vodňany časem doplněné o udělování literární ceny Zeyerův hrnek. Od té doby se tato setkání konala každoročně s výjimkou jednoho roku.

Organizace letošních Zeyerových Vodňan se jako obvykle ujala místní Knihovna Gelasta Vodňanského. Doprovodný program se rozjížděl již od pondělí 17. června, vyvrcholením bylo páteční setkání spisovatelů. Jeho zahájení se tentokrát konalo v příjemném prostředí Kavárny a čajovny u lípy, kde spisovatele uvítal starosta Vodňan Martin Macháček. Celkem dorazilo čtrnáct autorů, z nichž z Jihočeského klubu Obce spisovatelů přijel Hynek Klimek, František Niedl a Jaroslava Pixová. Po dopoledních besedách se žáky místních škol pak spisovatele odpoledne čekala výprava do blízkých Libějovic a návštěva zdejšího „nového“ zámku. Jeho majitel nás provedl značně zdevastovaným historickým objektem založeným v polovině 18. století Františkem Leopoldem I. Buquoyem, prodaným v roce 1801 Schwarzenbergům, kteří ho přestavěli a v roce 1924 prodali církevnímu řádu redemptoristů. Ti zde vybudovali další budovu kláštera a kostel. Po roce 1948 se zámek dostal do majetku státu a vznikla zde kasárna a výcvikové středisko pohraniční stráže a služebních psů. Po roce 1990 se zámek dostal do rukou soukromých majitelů a od té doby zůstal prázdný, neudržovaný a chátral. K jeho devastaci přispěl nejen zub času, ale také plenění náhodnými návštěvníky. Až v roce 2020 se objevil odvážný mladý pár, který ho koupil a snaží se ho postupně opravit a vrátit mu jeho původní podobu. Popřáli jsme mu všichni hodně elánu a výdrže u této nikdy nekončící práce nejen na objektu, ale i na 44 hektarech zámeckého parku.

Slavnostní večer s udílením cen Vodňanského trojlístku a autorským čtením se konal na dvorku U Koníčka. Za literární tvorbu pro děti získal trojlístek Tomáš Končinský za knihu Do Nepaměti, která již předtím získala cenu Nejkrásnější kniha roku. V kategorii literatury pro dospělé byl oceněn Josef Pecha, šumavský průvodce, za knihu Toulání ztracenou Šumavou. Nejvíce půjčovanou knihou ve vodňanské knihovně jsou Vodňany včera a dnes autorů Jitky Velkové a Karla Burdy, kteří získali třetí trojlístek. Nakonec diváci zhlédli premiéru dokumentu Zapomenutá místa Vodňan, kde si zahrály děti. Celým večerem provázela výborná vodňanská kapela Pozor, vizita!, která hrála až do 23 hodin a velmi příjemně zakončila 26. ročník Zeyerových Vodňan. Ke zdaru celého dne přispělo i počasí. Avízované bouřky zřejmě z ohleduplnosti ke konané akci se Vodňanům vyhýbaly a řádily jen v jeho okolí.

 

Text a foto Jaroslava Pixová

 

Nová kniha Ladislava Berana

 

 

Hledání vílí podoby

Na začátku června v černovické městské knihovně zapojili  vlastní ruce i fantazii malí ilustrátoři. Kdo z dětí by odolal  nabídce pomáhat paní ilustrátorce vymyslet podobu hrdinky nové knihy. A přesně tak vtáhla do hry děti ze Základní školy v Černovicích u Tábora ilustrátorka Nina Roubíková na své besedě, která se konala začátkem června v černovické knihovně.

V ono středeční odpoledne se zde sešlo zhruba na čtyřicet dětí z prvního stupně ZŠ společně s jejich pedagogy. Právě děti bývají nejvděčnějšími čtenáři a některé knihy a jejich obrázky v nich zanechají stopu na celý život. Ilustrátorka Nina Roubíková velice zajímavou a poutavou formou seznámila přítomná děcka, jak vlastně taková ilustrace vzniká. Že si v dnešní době pomáhá k tužce a papíru i kreslícím programem na počítači, málokoho překvapilo. Ovšem umělou inteligenci ilustrátorka zatím s úsměvem odmítá, i když připustila, že někdy dokáže vygenerovat daleko dokonalejší obrázky než člověk.

Připravila pro děti i vlastnoručně kreslený komiks z dovolené, jehož postava Nina prožívá situace jednoho normálního dovolenkového dne, aby dětem ukázala, že komiks se dá vytvořit vlastně na základě jakéhokoli zážitku z běžného života. Poté se děti mohly seznámit s její tvorbou přímo v knize, a to v pohádkovém příběhu s názvem Lokálka Štěpánka. Kniha vypráví o malém vláčku, který jezdí na Vysočině  z Jindřichova Hradce do Obrataně. Skutečná historická fakta se tu prolínají s prvky pohádky a fantazie, čímž se historie přibližuje malým čtenářům. Na konci knihy jsou pro děti připravené omalovánky, které si děti mohou vybarvit.

Ilustrátorka Nina Roubíková dále pohovořila o spolupráci autora s ilustrátorem, o tom, jak dlouho cestu je potřeba ujít od nápadu až k vydání knihy. Děti mohly tipovat, kolik stojí takové vydání knihy. Jejich odhady se pohybovaly kolem částky dvou tisíc, což vyvolalo úsměv na tváři nejen ilustrátorky, ale i autorky Lokálky Štěpánky, Jany Dohnalové.

To hlavní a očekávané mělo ale teprve přijít, když paní ilustrátorka požádala děti, aby jí pomohly vymyslet podobu postavy do nové dětské knížky. A tou měla být víla Melisa. Žáci překvapili svou fantazií i velmi zdařilými obrázky, hlavně pak chlapci, kteří se pustili do zpodobňování víly Melisy s nemenší vervou než děvčata. Aby se lépe dětem kreslilo, četla jim Jana Dohnalová pestré příběhy Lokálky Štěpánky. Malí kreslíři se opravdu činili, a tak vzniklo bezpočet podob víly Melisy. Za odměnu dostali drobné dárky a sladkosti. Uvidíme, čí obrázek bude jednou nejlépe zpodobňovat vílu Melisu v knižním vydání.

Cenu za nejlepší obrázek získala desetiletá Nela Y., a ta pak za odměnu dostala i knihu Lokálka Štěpánka. Nina Roubíková si dětské ilustrace vzala domů pro inspiraci a následně budou tyto kresby vystavené v Městské knihovně v Černovicích. Kdoví, třeba už dnes je někdo z nich budoucí ilustrátor díky právě zmiňované středeční besedě.

                                                                                                                              -jd-

 

FOTO: Eliška Kvapilová

 

Hra o Jihočeskou žabku má vítěze

Deštivé počasí žabkám svědčí, a to nejen těm zamilovaně kvákajícím v tůňkách, ale i těm literárním – a tím nemyslím jen zakleté princezny z pohádek. Stačí, když v sobě skrývají silný a poutavý příběh, který dokáže probudit čtenářovo nitro. Přesně takové kouzlo měla i vítězná práce letošního 20. ročníku literární soutěže Jihočeská žabka Magdaleny Kostkové z Gymnázia Jírovcova v Českých Budějovicích, která téma HRA pojala jako nelítostný boj Světla a Temnoty, šachovou partii o osudy lidí na zemi. Mladých autorů ve věku 15–20 let, kteří si letos vysloužili uznání, byla letos celá řada – porota z řad Jihočeského klubu Obce spisovatelů udělila celkem dvanáct ocenění! O druhé místo se podělili Radim Sirůček z vodňanského Trivisu a Matylda Churavá z Waldorfského lycea v Českých Budějovicích, třetí příčku obsadily práce Davida Seltenreicha (Gymnázium Budějovická, Praha) a Viktorie Birhanzlové (Gymnázium Vlašim). Všichni ocenění obdrželi diplomy a věcné ceny, které věnoval Jihočeský kraj, pod jehož záštitou soutěž probíhá. Ceny ochotně zajistila členka JčKOS Eva Brabcová, za což děkujeme. Vítězka se navíc stala držitelkou tradiční trofeje – Jihočeské žabky.

Pomyslné stupínky vítězů ale ani letos nestačily. Příspěvky tří autorek získaly čestné uznání za pozoruhodné zpracování tématu (Veronika Piskořová, Gymnázium Česká, ČB; Karla Petráková, Schulzentrum Gműnd; Adéla Chválová, SOŠ Veterinární, mechanizační a zahradnická, ČB) a třem dalším bylo uděleno zvláštní uznání za práce se společensky závažnou tématikou (Lenka Skalová, SŠ a JŠ Volyně; Adéla Kořínková, SOŠ Luhačovice; Magdalena Pokorná, Biskupské gymnázium J.N. Neumanna, ČB). Mimořádným uznáním za odvahu a nadšení pro literaturu byla oceněna práce handicapované žákyně lišovského SOU, Anežky Marušincové.

Slavnostní atmosféru literárního odpoledne skvěle umocnila působivá hudební vystoupení studentů českobudějovické konzervatoře, za což jim patří velký dík. Poděkování náleží i čestným hostům (Hance Hosnedlové, Zuzaně Heřmanové, Šárce Tůmové a Petru Šulistovi), kteří se s citem a zaujetím ujali čtení úryvků z oceněných prací, ale i Jihočeské vědecké knihovně za příkladnou spolupráci a poskytnuté prostory. Programem pořádaným Jihočeským klubem Obce spisovatelů dne 3.6. 2024 v sále JVK na Lidické provázela Lenka Bittová, která je již druhým rokem garantem soutěže.

Pomyslná zlatá patří nepochybně všem účastníkům letošního ročníku za to, že do svých prací vložili kus sebe sama, ale i jejich pedagogům a rodičům, kteří poskytují začínajícím autorům tolik potřebnou motivaci a podporu. Přejeme hodně zdaru a těšíme na vaše příběhy v dalším ročníku!

-bit-

Vítězové letošní Jihočeské žabky: 

zleva Viktorie Birhanzlová (3.místo), 

Matylda Churavá (2. místo), 

Magdalena Kostková (1. místo)

a Radim Sirůček (2. místo).

 Foto: Eduard Bitto