Milevský autor už další knihu nenapíše

  Hanka Hosnedlová

Necelý čtvrtrok po svých 79. narozeninách nečekaně odešel milevský spisovatel Pavel HRDLIČKA, aktivní člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů i Obce spisovatelů ČR.

Byl to velice skromný, poctivý a pracovitý autor, který, ač dojížděl na schůzky a akce jihočeského klubu až z Milevska, jen málokdy na těchto setkáních chyběl. Pro klub byla potěšující i skutečnost, že si členství v tomto společenství skutečně vážil, mezi jihočeské autory skvěle a samozřejmě zapadl a navíc byl vždy ochotný spolupracovat na klubových projektech.

Pavel Hrdlička se narodil 31.března 1942 v Praze, v rodině soukromého úředníka, pak jej nějaký čas vychovávala babička. Krátce po skončení války se však ocitl s matkou v Karlových Varech, kde otec, zatím podnikající i v Praze, získal do národní správy penzion. Šanci zbohatnout dostali Pavlovi rodiče, když zemřel jeho dědeček MUDr. Jan Hrdlička, který byl milionářem. Bohužel soudní pře o majetek s Pavlovými strýci se protáhla až do roku 1948, kdy pak o dědictví přišli všichni. V tomto roce byla Pavlova rodina vyhnána z Karlových Varů a Pavel se opět dostal k babičce. Základní škola pro něj neznamenala zrovna šťastné období, dokonce se za hloupou klukovinu dostal do dětského třídního a pak do normálního dětského domova v Počernicích. Navzdory všem problémům ale udělal zkoušky na školu společného stravování v Mariánských Lázních, na níž v roce 1960 také maturoval. Nastoupil do Lucerny Barrandov a přestěhoval se k otci na Vinohrady. Ještě před nástupem na vojenskou službu, která pro něj také nebyla zrovna lehkou záležitostí, se seznámil se svou budoucí ženou Jaroslavou, kterou si také v roce 1965 vzal.

Začal si systematicky nakupovat knihy o historii a postupem času si vybudoval slušnou knihovnu tohoto žánru, hodně četl a učil se kreslit u E. Frynty, žáka Maxe Švabinského. Následovala francouzská restaurace v hotelu Flora, poté zahraniční restaurace na letišti, která byla následně vyhrazena nepříliš ukázněným sovětským vojákům. V roce 1969 se manželům Hrdličkovým narodila dcera Jana. Mezitím Pavel odjel pracovat do Wiesbadenu, kde strávil víc než rok. Vrátil se zpět na letiště, ale dlouho zde nepobyl, protože byl pracovně poslán na základnu v sovětském Millerově. Tam pracoval dva roky a tehdy se také narodila druhá dcera Pavla. V jeho pracovním itineráři pak opětně figurovalo letiště, zahradní restaurace.

Ještě v době totality napsal první román z doby husitské, který měl být původně určen pro mládež, ale skončil v šuplíku, stejně jako historická detektivka Smrt nosí rudé škorně. Po listopadovém sametu si manželé Hrdličkovi koupili domek v Milevsku, který průběžně renovovali a zvelebovali,. V té době Pavel přešel do hotelu Krystal, odkud pak také odcházel do zaslouženého důchodu. Tehdy se manželé Hrdličkovi trvale přestěhovali do Milevska, kde našli příjemné zázemí.

Pavel se rovněž setkal se členy Jihočeského klubu Obce spisovatelů, kteří mu poradili, aby své rukopisy přepsal do elektronické podoby, v čemž mu velice pomohla jeho žena Jaroslava, a nabídl je nakladatelství. První pokus sice nedopadl úspěšně, ale pak autor zakotvil ve vydavatelství Euromedia a začal vydávat i další, nové knižní tituly. Na knihkupeckých pultech můžete najít sedm jeho knih s hlavním hrdinou – podrychtářem Václavem, které také sám ilustroval. K nim se řadí i publikace o milevském klášteru, jež měla být takovým netradičním poděkováním Milevsku a jeho občanům.

Pavel Hrdlička, jeho usměvavá tvář, pracovitost, skromnost a ochota vždy pomoci nám všem budou opravdu chybět, ale jeho knižní odkaz tady zůstává i pro další generace, a to je moc dobře...

Literární dvoreček ve Vodňanech

Hanka Hosnedlová

K nejpopulárnějším literárním děním, a to nejen jihočeského regionu, náleží už téměř čtvrt století Zeyerovy Vodňany. Spojují totiž hned několik různých aktivit. Jako první bych jmenovala oblíbené besedy spisovatelů se žáky na základních a středních školách a učilištích ve Vodňanech a blízkém okolí. Pro pozvané spisovatele, jak z jižních Čech, tak z jiných krajů, jsou pak vždy milým překvapením pečlivě připravené exkurze po historických památkách a přírodních zajímavostech na Vodňansku. Pro širokou veřejnost je naopak určeno večerní autorské čtení, spisovatelsky obvykle bohatě obsazené a doplněné předáváním Zeyerových hrnků, cen za aktuální knižní tvorbu, a v posledních letech i Bauerovým pohárem pro autory z jiných krajů. V neposlední řadě je ovšem nutné zmínit i skutečnost, že tato akce je pro spisovatele i neformálním setkáním kolegů v pohodovém prostředí, svědomitě zajišťovaném vodňanskou knihovnou a galerií.

Řadu realizovaných Zeyerových Vodňan, tak jako i jiných kulturních dění, však na dva roky přerušil covid a následná opatření. Takovou malou náplastí na letošní nerealizovaný ročník se však nečekaně stala beseda se čtenáři, kterou připravila ve třetí červnové dekádě vodňanská knihovna v čele s činorodou ředitelkou Kateřinou Mašlovou. Navíc překvapivou, ale velice příjemnou novinkou bylo i místo tohoto setkání, kterým se stal již částečně upravený dvorek přiléhající k budově knihovny. To s potěšením kvitovali všichni přítomní – od spisovatelů až po návštěvníky besedy a neméně povzbuzující je i vyhlídka na další úpravy a zvelebování tohoto prostředí, které bude v budoucnu využito pro celou řadu zajímavých aktivit. Pochopitelně i tato perspektiva je jako obvykle závislá na finanční podpoře či grantu. O nadějném projektu, který by atraktivně osvěžil kulturní činnost knihovny se zmiňují v natáčených filmových šotech i sami spisovatelé.

Pětice autorů – Jan Bauer, František Niedl a Hanka Hosnedlová za Jihočechy a Otomar Dvořák s Lubošem Koláčkem z Prahy – představila nejen svou různorodou tvorbu, ale dala široký prostor i dotazům a rozhovorům s publikem. Ani náhlý déšť nepřetrhl toto přátelské posezení, které se operativně přestěhovalo do průjezdu knihovny, kde pokračovalo. Nesporným zpestřením byly i vstupy místní muzikantské dvojice (kytara, foukací harmonika), jejíž žánrově pestrý repertoár uspokojil všechny přítomné. Škoda jen, že déšť překazil další plánovaný bod této akce, a to posezení a zpívání u táboráku na dvorku – dokonce bylo počítáno i s opékáním buřtů... Tak třeba příště – protože je jasné, že tohle literární setkání rozhodně nebylo poslední.

Ředitelka vodňanské knihovny Kateřina Mašlová (vlevo) a přítomní autoři. Foto. HH

Svornost, marnost barbarství po 35 letech: výstava nakladatelství Velarium

 Velarium je jako ponorná řeka. V největším hukotu a rozruchu se na roky vsákne pod zem, aby se znovu, nečekaně vynořilo, s ještě větší silou než předtím. S příběhem, tvorbou a artefakty malého jihočeského nakladatelství menšinové, experimentální, či jinak pozoruhodné tvorby, se díky laskavosti a péči Městského muzea a galerie ve Vodňanech může širší veřejnost seznámit na výstavě ve Sloupové síni Městského úřadu ve Vodňanech. Vernisáž bude 2. 7. v 18,00 a výstava potrvá do 30. září 2021.

Velarium vzniklo v éře strojopisných samizdatů skomírajícího komunistického režimu a postupně si pro své okrajové žánry našlo ideální formát v podobě malých knížeček, formátů A6, A7 či dokonce A8. V druhé polovině 90. let se s nimi mohli čtenáři setkat celkem ve 48 vstřícných knihkupectvích, vesměs po celé republice. Dá se říci, že Velarium se projevovalo jako nenápadná a plachá ještěrka, s níž se setkalo jen oko zvídavé, které neklouže jen po povrchu. Odměnou mu pak byla tvorba od autorů tehdy zcela neznámých jmen, která si však od té doby i díky Velariu našla cestu k širšímu okruhu čtenářů. „Vydávání knížek menšinové a experimentální povahy není nic pro slabší nátury“, směje se dnes ponorný nakladatel Radan Běhoun. „Mobily a e-maily tehdy nebyly a distribuční model měl podobu starého, odřeného batohu na zádech, plného knížek a zvednutého palce u silnice za městem, vstříc novým možným teritoriím.“

Od počátečních strojopisů v osmi kopiích přes cyklostyly, kopírky až k počítačové sazbě a ofsetovému tisku. To všechno bude na výstavě zastoupeno. Návštěvník se tak bude moci vydat zpět v čase a pomalu se vracet stopou, zpočátku značkovanou černými šmouhami kopírovacího papíru, zavzpomínat při vůni lihového cyklostylu, zaslechnout ozvěny secvakávačky, projíždějící hřbítkem knížečky do tlustého kobercového nárazníku. Či dokonce spolu s velárním redaktorem, načerno zamčeným o víkendu v počítačové učebně budějovické PFJU, zatajit dech a s dokončenými tiskovými daty knížeček se v pondělním ránu nenápadně přimíchat do davu studentů, přichízejících do budovy a vydat se s úlevou do tiskárny. „Velarium vždycky bylo jedno velké dobrodružství, někdy dost adrenalinový sport, ale hlavně srdeční záležitost. A to nejen moje, ale nás všech, kteří spolu v dobrém i zlém fungujeme už několik dekád – Martin Sichinger, Karel Pecháček, Jaromír Štoural a na dálku Jirka Kotlík z Londýna.“ říká Radan Běhoun a dodává: „Motto Velaria ‘svornost, marnost, barbarství’ je naší vlajkou, krédem, imaginací, legráckou a svědectvím ze starého světa za hradbou snů o tom, že menšina měla vždy převahu.“

Nakladatelství Velarium se zaměřuje na menšinové, experimentální či jinak pozoruhodné žánry a počiny. Jeho aktivita vyvrcholila v pozdních 90. letech a pak upadlo do 23letého spánku, než ho v loňském roce probudil šťastný polibek autobiografického komiksu Lucie Trávníčkové Lymfom City, o životě s onkologickou diagnózou, který vyjde díky úspěšné sbírce na Hithitu letos v červenci. Své prvotiny zde publikovali m.j. Roman Szpuk, David Jan Žák, Milan Děžinský, Jaromír Typlt, Vladimír Václavek, Mardoša či Martin Sichinger. V pátek 23. 4. oslavilo nakladatelství 35. narozeniny.

––––

Další informace: www.velarium.cz (pracujeme na novém webu); @velariumbooks; www.lymfomcity.eu

Za nakladatelství Velarium s díky za spolupráci,

Radan Běhoun / redakce@velarium.cz / 603 553 325

Jihočeská žabka pro vítěze

Hanka Hosnedlová 

Po loňské pauze v literární soutěži Jihočeská žabka, způsobené problémy kolem koronaviru, se letos navzdory nelehké situaci rozběhla tato akce na plné obrátky. Soutěž, kterou již pošestnácté vyhlásil Jihočeský klub Obce spisovatelů v součinnosti s Jihočeským krajem, byla i tentokrát určená studentům středních a vyšších odborných škol, gymnázií a učilišť a začínajícím psavcům ve věku od 15 do 21 let. Její téma „Jak se stát optimistou“ oslovilo celkem 66 psavců z celého kraje a dokonce i pár mimoregionálních autorů.

Keramická Jihočeská žabka, věcné ceny, knihy a diplomy byly vyhodnoceným autorům předávány v úterý 8. června, bohužel tentokrát bez účasti veřejnosti a bez obvyklého doprovodného programu se čtením ukázek z víztězných prací.

První místo obsadil Martin Sviták z Gymnázia J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích, jako druhý se umístil Roman Kajer z píseckého gymnázia a třetí příčka patřila Báře Bočkové z Gymnázia Jirsíkova rovněž z jihočeské metropole. Vojtěch Mertl ze SPČ a VOŠ automobilní a technické v Č. Budějovicích získal čestné uznání a tři zvláštní uznání si za své práce odnesly Kateřina Sádlová z VOŠ sociální a SŠ pedagogické Prachatice, Michaela Janutková z Gymnázia Jírovcova České Budějovice a Laura Pokorná, rovněž z Českých Budějovic.

Povzbudivé je, že třeba jen o polovinu bodu za vítězi se umístila řada dalších účastníků soutěže, takže mají skvěle našlápnuto do ročníku dalšího, který bude vyhlášen na začátku roku 2022. Takže, nenechte se odradit, pokud to letos nevyšlo...

Vyhlášení výsledků Řehečské slepice 2021

Fanda :-) Tylšar

 I letos proběhlo vyhlášení virtuálně. 

Celý přenos můžete shlédnout v následujícím videu:

Gratulujeme Petrovi Šulistovi, 

který úspěšně reprezentuje náš klub v kategorii Písňový text již několik roků.

Letos získal 1. místo!