Pozvánka do Vršovického literárního centra Waldes

 

Pozvánka na besedu

 

Poetický večer

 

Pegas opět nad Broumovem

  Nesmírně srdečné bylo letošní setkání účastníků 22. Dnů poezie v Broumově, které se uskutečnilo ve dnech 15. – 17. října 2021. Nebylo divu. Nucená dvouletá koronavirová přestávka ukázala, jak důležitou roli tato akce hraje v životě autorů, kteří do Broumova pravidelně jezdí. Všichni dávali najevo neskrývanou radost a nadšení z toho, že se mohou opět vidět, posedět spolu a podělit se o své zážitky z uplynulé doby, prezentovat svoji tvorbu a aktivně se zapojit do tvůrčích dílen.

Dnů poezie se zúčastnilo v převážné části programu celkem 36 autorů (11 z Čech, 18 z Polska, 6 ze Slovenska a 1 z Lotyšska). Celý program pak absolvovalo 18 autorů (4 z Čech, 7 z Polska, 6 ze Slovenska a 1 z Lotyšska). V pátek dopoledne proběhly besedy hostů s žáky a studenty broumovských škol, v podvečer pak pořad z veršů zúčastněných autorů pro veřejnost v sále Broumovského kláštera, večer v nedalekých Křinicích, kde byli všichni ubytováni, následovaly tvůrčí dílny, které pokračovaly během sobotního dopoledne. Poté měli účastníci možnost prezentovat své nové knihy.

Odpoledne byl na pořadu výjezd do nedalekých Janoviček, kde se konalo slavnostní setkání u příležitosti 30. výročí  založení polsko-českého uměleckého klubu ART.STUDIO, na němž vystoupil zakladatel a organizátor Polsko českého uměleckého klubu ART.STUDIO v Mieroszowie Henryk Hnatiuk, organizátor Polsko-českých Dnů křesťanské kultury Julian Golak, starostka Křinic Libuše Rosová a hlavní redaktorka časopisu Zemia Klodzka Teresa Bazala. V programu vystoupila Basia Pachura z Bielawy, která zpívá, hraje a zhudebňuje básně (uvedla několik písní na texty Věry Kopecké). Basia je organizátorkou setkání v Bielawě Noc poetow.

Večer byl věnován prezentaci prací z dílen, po níž následovala volná zábava.    

    Dny poezie proběhly za podpory města Broumov, Agentury pro rozvoj Broumovska, obce Křinice a organizačního výboru Polsko-českých Dnů křesťanské kultury.

    Nedělní dopoledne nastalo loučení a odjezdy. Po pravdě řečeno, nikomu se moc domů nechtělo. Každý po svém vyjadřoval svůj dík VĚŘE KOPECKÉ za krásně prožitý víkend, za neopakovatelnou atmosféru a za možnost se setkat. Nutno vyzdvihnout i pomoc a aktivní podíl účastníků na průběhu Dnů. Největší předností této akce je totiž její atmosféra. Nikdo zde ze sebe nic nedělá, všichni jsme harmonicky naladěni a těšíme se z přítomnosti druhých. Slzičky v očích řady z nás při loučení svědčily o hlubokém citovém prožitku, který v nás zanechal hluboké pozitivní stopy a naplnil tolik potřebným optimismem. Věrko, díky.

 Petr ŠULISTA

Listopad v JčVK

 

Pro čitelné zobrazení klikněte myší na obrázek!

200. kniha J. Bauera

 

Ladislav Beran - Slzy galerky

Ladislav Beran

Slzy galerky

MOBA, 2021

Rozhodně to není poprvé, co se oblíbený písecký autor Ladislav Beran ve svých krimi povídkách vrací do třicátých let minulého století, do doby písecké četnické pátračky, která se díky jeho knihám stala skutečně populární. Škoda jen, že se stále ještě nenašel někdo z filmových tvůrců, aby Beranovy kapitolky ze světa zločinu a trestu ztvárnil v přitažlivém televizním seriálu nebo celovečerním filmu. Předpoklad pro to má jak obsah jednotlivých historek, tak autorův styl vyprávění a zejména pak jeho do detailu vyprecizované a opakovaně do hry vracené postavy tehdejších kriminalistů – velitele, štábního kapitána Votrubu a strážmistra Hřebejka, stejně jako jejich kolegy. Čtenářskou oblibu si tito dva vyšetřovatelé získali nejen úspěšností v pátrání a po různých peripetiích uzavíráním kriminálních případů, ale především svou hluboce lidskou stránkou, čtenářům tak blízkou. A faktem zůstává, že Beran dokáže svým jedinečným stylem polidštit i malé či velké grázlíky z tehdejší písecké galerky, jednoznačně odmítá své hrdiny natírat výslovně jen černou nebo naopak bílou barvou. Vdechuje jim tak reálný život, věrohodnost i onen nedefinovatelný rozměr živočišné člověčiny, pro něj tak příznačný. Nesporný podíl na tom má i fakt, že jeho povídky jsou stavěny na základech skutečných příběhů, které autor systematicky vyhledává v kriminalistických archivech.

A co víc – svým rodným městem nad Otavou provádí vnímavého čtenáře dokonaleji než dobová mapa. Popisuje tehdejší ulice, parky, zákoutí, kavárny, vinárny, obchody, činžáky, domy neřesti tak podrobně a samozřejmě, jako by právě vystoupil z oné doby. Naprosto nenásilně nás do časů první republiky vracejí i věrohodně stylizované životné dialogy, které posouvají děj Beranových historek po ose vyprávění i gradujícího vývoje napínavých situací bez drastických scén a krveprolití. Ale vždy s určitou jistotou a důvěrou ve spravedlnost.

Hanka Hosnedlová

Videoreportáž ze křtu knih Literáti na trati

  

Jan Bauer - Levoboček Rožmberků

Jan Bauer

Levoboček Rožmberků

MOBA, 2021

Ačkoliv kniha s fantazii jitřícím titulem Levoboček Rožmberků vychází v upravené verzi již podruhé, je naprosto jisté, že svůj okruh věrných čtenářů si spolehlivě najde. Téma je totiž natolik přitažlivé a zajímavé a v Bauerově podání v detailech i svým způsobem objevné, že není pochyb o čtenářském zájmu. Navíc tento více než čtyřsetstránkový svazek obsahuje hned knihy dvě – úvodní příběh, zavádějící čtenáře do počátku 15.století doby nese název Rožmberské dědictví, kniha druhá, sice s jiným dějem a místem, ale se stejnými hlavními postavami a ve stejném čase se jmenuje Jihlavský zlý duch.

Oběma napínavými příběhy s detektivní zápletkou a spoustou nepředpoládaných zvratů nás provází dvojice vyšetřovatelů, kterou tvoří Jakub Protiva z Protivce a jeho věrný druh, prostopášný mnich Blasius, který v průběhu odvíjejícího se děje nesporně získá i čtenářovy sympatie.

Nečekané odhalení Blasiova původu v první knize je vlastně takovým speciálním startovním můstkem do nezadržitelně se kupícího dění, plného dobrodružství, nebezpečí a intrik. Dozvídáme se totiž, že Blasius je vlastně rožmberský levoboček a jako takový se tedy na vyzvání vypraví do Českého Krumlova k loži umírajícího nevlastního bratra, jímž je Jindřich III. z Rožmberka. Ovšem pak se začnou kolem Blasia stahovat černá mračna. Závěť objasňující majetkové uspořádání se po bratrově smrti záhadně ztratí a ke všemu ještě je na Blasia hozena vražda hradního kaplana Zachariáše. Dokázat Blasiovu nevinu nebude tedy lehké, tím spíše, že do nebezpečné situace jsou vtaženy další osoby, ne vždy přátelsky vystupující vůči Blasiovi, ale také další záhadná úmrtí v těchto kruzích. Útěk Blasia z vězení sice vypadá jako částečné vítězství, ale důležité je rovněž očištění jeho jména z nařčení vraždy. A tady samozřejmě nastupuje na scénu přátelství Jakuba Protivy a napětí v ději se stupňuje. Jestli skutečně dokáže Blasiovi pomoci, si už musíte přečíst sami...

Druhá kniha je svým děním zasazená do královského horního města Jihlavy. Příběh, do něhož vstupuje naše dvojice středověkých detektivů, je o to napínavější, že se v něm vyskytují tajemné bytosti, které straší zejména v blízkosti bývalých stříbrných dolů. Ačkoliv Jakub Protiva a Blasius měli původně za úkol vyšetřit záhadu falešných mincí, které se objevily, do cesty se jim připletla právě tato tajemná strašidla, jimž jsou připisovány i vraždy v okolí. Souvisí spolu tyto události, jedná se skutečně o bezcitné, vraždící duchy, nebo je vše pouze v režii osob dopouštějících se promyšleného a zištného zločinu? A aby toho nebylo málo, do hry vstupuje tajemný cizinec s krásnou tváří, také půvabná žena a láska, což všechno ještě víc zkomplikuje a znepřehlední. Ale Jakub s Blasiem se jen tak nedají a postupně rozmotávají záhadnou síť tajemství, zločinu a jeho původců. A zkuste si tipnout, jestli se jim to podaří.

Hanka Hosnedlová

Jaromír Schel - Co mi zůstalo pod kloboukem

Jaromír Schel

Co mi zůstalo pod kloboukem

Pikador, 2021

V téhle netradiční recenzi bych se ráda nejdříve zastavila u osoby autora – Jaromíra Schela. Pokud bych měla jeho osobu co nejstručněji charakterizovat, zvolila bych asi označení - kulturní guru, a to nejen českobudějovický, ale i jihočeský. Byl vždy tam, kde se něco dělo, vždy ochotný zapojit své síly pro dobrou věc, vždy popostrčit tu nezřídka vratkou lodičku kulturního dění o něco dál... A to bez ohledu na to, kolik vlastních sil bude muset pro daný projekt investovat.

Kultura stála v čele jeho zájmů už za dob studií, po dobu brigády v železničních dílnách, tříletého pracovního nasazení v dole Gottwald v Kladně, ale i během vojenské služby v Českých Budějovicích. Svou stopu zanechal v kladenském divadélku Quo vadis, organizoval kulturní programy v kasárnách i pro veřejnost, a když se stal kulturním pracovníkem v Besedě, zařadil do programu toohoto kulturního zařízení nejen mládeží preferované beatové a džezové večery, ale třeba i koncerty vážné hudby. Po dokončení Domu kultury Metropol se stal jeho ředitelem a škálu připravovaných pořadů rozšířit nejen o netradiční koncerty a divadla, ale i o vystoupení hostujících divadelních souborů, hovory s populárními i kontroverzními osobnostmi, o vznik Fotogalerie Nahoře, přehlídku výtvarného umění Intersalon, výstavu cestovního ruchu Kompas, letní specifická představení Múzy na vodě a další. Aktivně působil v Lions Clubu, spolku přátel města České Budějovice a při 750.výročí jeho založení, při vzniku výstavy o Přemyslu Otakaru II., dokonce založil Seniorský senát Rady města. A veřejnost jeho zásluhy oceňovala i řadou uznání a cen – Čestným uznáním Charty za kulturu, medailí za zásluhy od města či Zlatou šupinou od krajského úřadu. A za zmínku rozhodně stojí i Jaromírova výtvarná činnost – jeho asambláže z netradičních materiálů působily nápaditě a svěže – jako vtipně a s nadsázkou vyprávěné minipříběhy. Tak trochu mi připadaly jako jiná, nečekaná strana mince barevných obrázků jeho ženy Aleny, novinářky, výtvarnice a galeristky, která mu byla celý život oporou.

Lidé, a já k nim také patřila, milovali Jaromírovy nevšední osobité proslovy při vernisážích a jiném kulturním dění. Vždycky jsem mu tak trochu záviděla jeho řečnickou pohotovost, nenásilnou vtipnost a jeho nekonvenčně pojetí tématu s nečekaně vygradovanou pointou. A tento oblíbený styl si zachoval i jako spisovatel. Výše uváděný životopisný knižní titul není jeho prvotinou, předcházela mu totiž rovněž vzpomínková kniha s názvem Vlastní křídla potěší. Sborník povídkových ohlédnutí s názvem Co mi zůstalo pod kloboukem, který vyšel až po Jaromírově smrti, je citlivé a laskavé čtení o místech a časech, jimiž procházel od mladických časů až téměř do posledních let. Připomíná svá setkání s různými místy ve městě a okolí, na kterých vždy dokázal najít něco nevšedního a výjimečného, stejně jako při vyprávění o setkání s lidmi, kteří ho něčím zaujali. A jak už bylo v jeho povaze, šel přitom i do šířky i do hloubky - nelitoval času na zjištění podrobností a často netušených souvislostí. Pro čtenáře jsou tyto kapitoly o to zajímavější, že mnohé z těchto popisovaných osob bude znát i osobně nebo z letmých střetnutí, i když většina z nich už také není mezi námi. Musím přiznat, že pod nejeden z Jaromírových postřehů a mimořádných odhalení bych se klidně podepsala, jak mi i nyní v duši souzní s mými pocity...

Hanka Hosnedlová

Jan Bauer - Bratrstvo růžového kříže

Jan Bauer

Bratrstvo růžového kříže

MOBA, 2021

Zvědavost čtenáře přitáhne už sám titul knižní novinky pilného jihočeského autora Jana Bauera, který zní i poněkud romanticky - Bratrstvo růžového kříže. A čtenářovu zvědavé dohady podpoří i podtitul knihy – Mordy v časech císaře Rudolfa II., který zní nejen tajemně, ale slibuje i pořádnou porci napětí.

Už samotná Praha na přelomu 16. a 17.století, kterou si autor vybral jako kulisu svého historického románu s nevšední detektivní zápletkou, je pro čtenáře nesporně přitažlivým místem, plným překvapení a zajímavostí. A Bauer rozhodně nešetří ani nevšedními dobovými detaily, ani dějovými zvraty, které udržují čtenářovu pozornost stále napnutou.

Stejně zajímavou, i když poněkud kontroverzní osobou je i Lukáš Trobl z Květnice, který vstupuje do děje přímo akčně – a to zapletením se do nečekané rvačky. Poté následuje i překvapivé obvinění z vraždy vlašského alchymisty Alessandra Bellarminiho. Původně Lukáš mířil ke svému strýci Maxmiliánovi Troblovi, dvornímu radovi zemského soudu, který ho sice z vězení také dostane, ale za předpokladu, že vypátrá alchymistova skutečného vraha.

Ve zmiňované době je však město vylekané pamflety, vylepovanými na dveřích kostelů. Jsou jakousi skrytou výhružkou záhadného Bratrstva růžového kříže, o kterém nikdo neví nic bližšího. Oznamovaný příchod Dne osvícení a rozdrcení ďábla nevědomosti zní spíše pozitivně, ale skutečnost je poněkud jiná – protože se ve městě objevuje série vražd doprovázená odkazem v podobě dvou zkřížených stonků růží. Tudíž logicky připisovaná Bratrstvu. Také jezuita Augustin Brecht vidí v Bratrstvu svého nepřítele, ohrožujícího jeho řád, a proto tlačí na zemský soud se žádostí o vypátrání a potrestání šiřitelů nezvyklých letáků.

Jak správně předpokládáte, vyšetřováním byl pověřen Lukáš Trobl, písař od zemského soudu, který se ale ve svých závěrech brání obecně prezentovanému názoru, že pisatelé pamfletů jsou stejní lidé jako vrazi s růžemi. A postupně, krůček za krůčkem, rozplétá složitou síť intrik a souvislostí, a to s podporou sličné krčmářky Terezy z hospody U Krále brabantského. Podaří se Lukášovi skutečně odhalit původce krvavých mordů a případně očistit jméno Bratrstva, nebo se vše ještě více zamotá? Teď už je na samotném čtenáři, zda dočte knihu až na poslední stránku....

Hanka Hosnedlová

Alena Bláhová - Pohádkové snívánky

 Alena Bláhová

Pohádkové snívánky

vlastním nákladem, 2021

Nová obrázková knížka s něžným poetickým názvem Pohádkové snívánky je určena opravdu těm nejmenším. Klukům a holčičkám, kteří ještě číst neumějí nebo se právě tomuto jedinečnému umění učí. Ale i v podání maminky, tatínka nebo staršího sourozence jsou pro ně tyhle pohádkové příběhy přímo šité na míru.

Autorka nestaví cílevědomě na základě starých klasických pohádek, ale vystavěla si z dílčích historek svůj vlastní pohádkový svět, dětskému vnímání nejen velice blízký, ale navíc i nenásilně poučný. Odráží se v něm reálná současnost, drobná tajemství přírody, ale i dětské nazírání okolního každodenního dění.

A tak se malá hrdinka Lenička potkává s mluvící housenkou Valentýnkou, z níž se stane krásný motýl, soucitná včelka Ája se spřátelí se smutnou pampeliškou, Lenička s bráškou Lukášem seznámí osamělého žabáka s malou zatoulanou žabičkou, jindy zas naučí pejska Alíka lízat zmrzlinu, zachrání vílu Blikalku Danušku před netopýrem, potkají se s hastrmanem a osvobodí uvězněné vážky. Ze stránek knížky se také děti mimo jiné dozví, co dělají loutky v noci, jak to dopadlo s kouzelnou rybičkou a splněným zvláštním přáním, s nezbedným čertíkem Péťou nebo s andílkem Kristiánem a popletenými vánočními dárky.

Velkým plusem těchto malých nevšedních příběhů je fakt, že všechny pohádkové postavičky z autorčina pestrého světa mluví jazykem dětí, kterému kluci a holčičky rozumí a ještě se naprosto nenásilně ledacos zajímavého přiučí. Navíc jsou všechny tyto pohádkové kapitolky doprovázené líbivými barevnými obrázky Vandy Pincové, která se stala doslova dvorní ilustrátorkou své přítelkyně – pohádkářky Aleny Bláhové. Ilustrovala i její tři předchozí dětské knihy, které měly mezi malými čtenáři skutečně velký úspěch. Nepochybuji o tom, že také tuto pohádkovou novinku čeká stejný osud...

Hanka Hosnedlová

Literáti na trati IX aneb Příběhy (Poezie) grafikonu

  

Literáti na trati IX

aneb Příběhy (Poezie) grafikonu

 motto: „Mezi čarami grafikonu jsou tisíce příběhů…“

 

Literární skupina ČZS FISAIC vyhlašuje devátý ročník železniční knižní antologie Literáti na trati, která je příležitostí pro všechny autory, jejichž námětem, múzou či inspirací prostředí kolejí, vlaků a cestování. A stejně jako vloni, tak i letos budou knihy dvě: „Příběhy grafikonu“ a „Poezie grafikonu“.

Vaším úkolem je dodání daného počtu stran textu, který se dotýká železnice a odkoupení alespoň dvou výtisku knihy. Uvítáme ukázky z knih, poezii i prózu, povídky, fejetony, cestopisy, články, pohádky… Přidat se může každý! Jedinou podmínkou je naplnění názvu knihy – jsme „Literáti na trati“. Ať už profesí či láskou k železnici.

Je jedno, zda jste ostřílený autor nebo si píšete jen tak pro radost. Podělte se o svoje dílo s ostatními. Staňte se součástí dnes již více než stočlenné party a vytvořme společně další díl antologie známých i neznámých autorů, které spojuje souprava dobře rozjetého mezinárodního vlaku! Seberte tedy odvahu a pojďme do toho! „Stojí to za to!“

 

PODMÍNKY A RÁMCOVÝ PLÁN PRO PŘÍPRAVY KNIHY

28. února 2022 - Nejzazší termín pro odeslání příspěvku, který musí splňovat následující náležitosti:

• Text posílejte pouze v elektronické podobě (sepsané na počítači) v běžném textovém editoru (ne pdf!)
• Délka textu – próza – max. 10 000 znaků vč. mezer!
• Délka textu – poezie – max. 5 stran po 33 řádcích vč. nadpisů a mezer.
• Publikovat můžete v knize prózy nebo v knize poezie, popř. v obou.
• K textu je potřeba dodat jednu stránku povídání o autorovi v 1. osobě
  + fotografii.
• Délka textu o autorovi – max 1600 znaků vč. mezer!
• Kratší texty nejsou překážkou, delší budou zkráceny.
• Pokud si nejste jisti jazykovou správností, nechte si text ještě před odesláním zkontrolovat, např. češtinářem.
• Texty s velkým množstvím chyb nebo velmi nízké literární úrovně mohou být vyloučeny.
• Vyhrazujeme si právo využít jen část zaslaných materiálů nebo je do knihy nezařadit.
• Zasláním textů autor souhlasí s jejich uveřejněním bez nároku na autorský honorář a zavazuje se k úhradě minimálně dvou výtisků…
• Jednotlivé kroky budou s přihlášenými autory konzultovány prostřednictvím e-mailu či telefonu.

 31. března 2022 - Bude hotova konečná verze knihy

• Texty, které pošlete, zapracuji do knihy a pošlu zpět k autorské kontrole.
• Na návrh autora provedu změny, znovu vše zkonzultujeme a bude-li vše v pořádku, vložíme do tiskové verze.
• To vše musíme zvládnout do konce března.

30. dubna 2022 - budou hotovy korektury, cílová sazba a návrh obálky - kniha bude předána k tisku

• K tomuto datu je potřeba mít také zaplaceny své výtisky, abych mohl určit počet knih pro tisk. Předběžná cena za knihu prózy v pevné vazbě s lacetkou je 350,- Kč/ks, za knihu poezie v pevné vazbě s lacetkou je 300,- Kč/ks. 
• Kniha bude předána nakladateli k tisku.
• Po vytištění cca. V srpnu až září budu postupně rozesílat zaslané knihy autorům.

Říjen 2022 - Slavnostní křest a autogramiáda

V podstatě to bude stejné jako v minulých letech.

Přestože to neplánujeme, uvedené termíny se mohou změnit.

Pokud jste noví autoři, nemusíte se ničeho bát. Pravidelně vás budu o všech krocích informovat, průběžně budu zasílat další informace tak, abychom veškerou práci společně včas dotáhli do konce.

Takže nyní vás čeká první krok. Přihlásit se k projektu (napsat mail, zavolat) a poslat svůj příspěvek.

 

Fanda :-) Tylšar

vedoucí literární skupiny ČZS FISAIC a tvůrce knihy

frantisek.tylsar@seznam.cz, tel. +420 776 58 2331

„Ze všech cest nejkrásnější jsou cesty vlakové…“

  Vlaková cesta je úsek koleje, který musí být pro danou jízdu vlaku volný. Alespoň z pohledu výpravčího nebo výhybkáře. Je určena svým začátkem, koncem, a nikdy nesahá dále než k vjezdovému návěstidlu dané dopravny s kolejovým rozvětvením. Pro všechny ostatní je vlakovou cestou každá událost, kdy nastoupí do železničního vozidla a je jedno, zda dojíždí denně svých pravidelných deset kilometrů do zaměstnání, nebo vyráží na tisíce kilometrů dlouhou pouť.

Tak těmito slovy začínají dva svazky novotou vonících knih Literátů na trati, k jejichž pokřtění se dne 5. října sešlo několik desítek autorů ve Vládním salonku na pražském hlavním nádraží.

Již u vchodu byli přivítáni hudbou a zpěvem „nové“ zájmové skupiny Českého zemského svazu FISAIC s názvem JEDETO! Nové v uvozovkách, protože její jádro tvoří muzikanti hudebně divadelní formace Řehečské kvarteto, která vítala účastníky všech předchozích ročníků.

Akci zahájil František Tylšar, vedoucí literární skupiny. Poděkoval všem, kteří se na vzniku podíleli, ať už podporou (zaměstnavatelé), propagací (železniční tisk) či přímo autorsky. Připomenul předchozí knihy a s radostí konstatoval, že ani pandemie nezastavila růst počtu autorů, publikujících v knize prózy s názvem „Literáti na trati VIII aneb Příběhy vlakových cest“ i v knize poezie s názvem „Literáti na trati VIII aneb Poezie vlakových cest“. Letos jich bylo v obou  celkem 139.

Bohužel, ne všichni mohli dnes přijít. Od minulého setkání nás navždy opustili dobří literáti a kamarádi, kteří nám budou hodně chybět. František Šmerha, Robert Drozda a Jindřich Malšínský už dopsali svůj železniční příběh, a proto jsme jim vzdali čest minutou ticha.

Následovala ukázka z knihy prózy. Úryvek z pohádky Břetislava Buchty přednesl Josef Shrötter.

Dříve, než bylo přistoupeno k ukázce z knihy poezie, připomenul vedoucí literární skupiny velmi dobrou spolupráci s literárními organizacemi, zejména s Pražským klubem Obce spisovatelů Dialog na cestě, který v knihách zastupuje početná skupina autorů. Jejich jménem promluvila Olga Nytrová. Vyzvedla význam této interakce nejen pro jednotlivé autory, ale pro literaturu vůbec.

Následovala ukázka poezie, které se ujala farářka, hudebnice, spisovatelka a výjimečná žena Hana Tonzarová.

Po jejím vystoupení proběhlo neplánované, ale velmi příhodné předání literární ceny. Dva z přítomných autorů, právníků, Jan Kux a Ivo Jahelka se dnes nesešli u soudního dvora, ale právě zde s námi, aby předali medaili Sdružení právnických osob Slavkovské bojiště, kterou za svůj literární přínos obdržela Dana Marhanová.

Před vlastním křtem knih promluvily jejich tři sudičky. Stranu železniční a odborovou zastupovala Jarmila Šmerhová, která předala zdravice prezidenta Odborového sdružení železničářů Vladislava Vokouna a FISAICu. Krátce připomněla práci zájmových skupin a vyjádřila radost z toho, že skupiny nejen skvěle fungují, ale nadále se rozrůstají. Kapela JEDETO je již desátou v pořadí. Vyzvala všechny přítomné železničáře, aby s k FISAICu přidali.

Druhá sudička, Hana Tonzarová, zastupovala oblast duchovní. Hovořila o podobnosti se křty církevními, při kterých se přeje ke spáse a k Boží slávě. Vyzdvihla skutečnost, že vydáváme knihu prózy i knihu poezie, protože próza a poezie tvoří nedílný celek stejně jako duše a tělo.

Třetí sudička dohlížela na právní správnost aktu, a tak ústy Ivo Jahelky s humorem jemu vlastním tyto knihy „z osmého vrhu“ označila za způsobilé a právně nezávadné.

Po vlastním křtu šumivým vínem proběhlo společné focení autorů a malé pohoštění, které zajistili Odborové sdružení železničářů a FISAIC. Při dobrém jídle a pití bylo podepsáno mnoho knih, byla navázána další literární přátelství, blesky fotoaparátů nestačily vychladnout. K tomu všemu nám vyhrávali kluci z JEDETO a panovala skvělá nálada.

Nebyli jste u toho a chtěli byste to také zažít? Vaše šance právě nastala. Vyhlašujeme totiž již devátý ročník s názvem Literáti na trati IX aneb Příběhy (Poezie) grafikonu a ústředním mottem: „Mezi čarami grafikonu jsou tisíce příběhů…“ Podmínky naleznete již brzy v železničním tisku nebo na literárních webech. Např. na tomto v sekci Soutěže a příležitosti.

=fjb=

Foto: Anna Tylšarová