Petr Šulista - Jiskření

Petr Šulista

Jiskření

Pegas, 2023

 

     Rozměrově atypický sborníček, který průběžně vydává Literární klub Pegas Mělník, je tentokrát věrnován Petru Šulistovi, činorodému členovi Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Verši jak vázanými, tak volnými se zaměřuje na problematiku běžného lidského života a vzájemných, někdy komplikovaných vztahů, ale všímá si i krás přírody nebo zajímavostí jednotlivých ročních období, zamýšlí se rovněž třeba nad Ladovými obrázky dlouhým mnohadílným básnickým obrazem. Zastaví se tajuplným příběhem i u otázky neodvratného stárnutí a nezapomíná ani na to, co přináší člověku láska. 

      Šulistovy verše jsou jednoznačné a čtenáři naprosto srozumitelné, nemusí pod slovy hledat zbytečné, zašifrované jinotaje a překombinované odkazy. Jeho poezie hovoří jazykem, kterému každý porozumí a většinou s ním i souzní. Je z ní cítit vřelost, upřímnost a přímočarost, které se ne každému dostává v plné míře. Snad proto bych nazvala jeho verše zpovědí srdce.   

 Hanka Hosnedlová

Jiří Hovorka - Světlo z trubky

Jiří Hovorka

Světlo z trubky

Atelier Lucie

 

    Ačkoliv kniha s nevšedním názvem Světlo z trubky vyšla už před nějakým časem, mně se dostala do ruky teprve na sklonku loňského roku. Přesto ale se k této nadčasové, humorně laděné povídkové knížce s potěšením vracím, a to nejen proto, že jejím autorem je jeden ze členů Jihočeského klubu Obce spisovatelů, který s jihočeskými autory spolupracuje zejména po grafické stránce.

     Světlo z trubky je již třetím titulem, pod kterým je jako autor podepsaný Jiří Hovorka. Už v předchozích knižních počinech Pozdrav, ptáku a Máš cigáro? představil čtenáři svůj specifický, lehce ironický, stíravý a poněkud hrabalovsky svérázný literární styl.

      V povídkových etudách třetí knihy, které spojuje nejen osoba Kryštofa v autorově ich-formě, ale i řada dalších osob, které se průběžně v jednotlivých kapitolách dějově naprosto samozřejmě propojují. Vyprávění je vedené v hovorovém jazyce s výrazným, místy až drsným akcentem mladých lidí z časů totalitního režimu, včetně rozšířených, dodnes přežívajících hlášek oné doby.

      Je nesporné, že mnohé z vylíčených příběhů byly inspirované autorovým vlastními zážitky. Nevšední je ale způsob, jakým Hovorka dokázal zdánlivě jednoduchým střízlivým stylem vystavět nejen kostru živoucího dynamického dění i jeho emoční stránky bez nadsázky velkých slov a zbytečného sentimentu. V mnohých případech svou otevřeností nešetří ani sám sebe - tedy hlavní postavu vypravěče. Hovorkovo vypravěčské umění se opírá nejen o fabulaci osobních prožitků, ale i skutečných událostí a poměrů doby. Jeho verifikaci spolehlivě podporují i líčené kulisy skutečných budov, ulic a míst krajského města a okolí, i když třeba pod jiným, nicméně jednoznačně evokujícím názvem, stejně jako u jmen vystupujících postav. Ovšem některým vystupujícím osobám ponechal auror dokonce jejich skutečná občanská jména.

       Třebaže zpočátku má čtenář dojem, že dostal do rukou ryze humoristickou knihu, po několika kapitolách si uvědomí, že pod tím vším nachází i spodní linku hřejivého člověčenství a osobitého, do děje zašifrovano morálního kodexu. Už při první kapitole jsem měla pocit, že sedím s Jirkou Hovorkou v nějaké známé budějovické hospůdce a on mi u sklenky vína vypráví své skvěle vypointované všednodenní historky z minulosti. Snad tak zapůsobí kniha i na vás...

Hanka Hosnedlová

                     

Jak kvete Hrdějovický vavřínek

Zhruba před dvěma desítkami let vykvetl v Základní škole v Hrdějovicích na okraji Českých Budějovic první Hrdějovický vavřínek. Jedná se o každoroční recitační soutěž žáků prvních až pátých tříd.  Ani výjimkou nebyl ani letošní rok, kdy se v únoru v hrdějovické škole sešlo 53 chlapců a děvčat ze základních škol v Borku, Mladém, Šindlových Dvorech, Mladém, Hosíně, Nedabyle, Svatém Jánu nad Malší a z českobudějovických škol TG Masaryka a Vl.Rady. Samozřejmě také z hostitelských Hrdějovic. V předchozích letech se účastnili také žáci z Olešnice a Jílovic.

Jmenované školy zase oplátkou pořádají přehlídky v jiných disciplínách, jako např. ve zpěvu – Borecký hlásek, dramatickém umění (Nedabylské kukátko), v českém jazyce (Mlýek v Mladém), přírodovědě (Olešnický lístek) nebo vlastivědě (Vlastivědný maraton ve Svatém Jánu nad Malší), ve sportu (Jílovický maraton) či výtvarném umění (Nově Vráto).

„Zapojují se školy, kde je pouze první stupeň – tedy do páté třídy. A zájem o soutěž je vždy poměrně velký, což nás, jako pořadatele, těší. A s povděkemm kvitujeme i příspěvky drobných sponzorů pro tuto akci,“ dodává ředitelka hrdějovické školy Irena Dušáková. 

Za porotu, ve které jsem fungovala společně s Filipem Černým z rozhlasu a Petrem Slezákem, hrdějovickým místostarostou, mohu bez rozpaků říci, že bychom nejraději dali ceny úplně všem účastníkům. Byli prostě báječní a při jejich přednesu vesměs veselých a vtipných básniček z dílny i známých autorů jako J.V. Sládek, Jaroslav Seifert, František Hrubín, Jiří Žáček, Pavel Šrut a další, jsme se stejně jako ostatní publikum skvěle bavili. Ale keramický přívěsek se symbolem soutěže a kousek dortu obdržel každý z účinkujících.

Příjemně na mne zapůsobilo i to, že mezi patnácti recitujícími prváky bylo osm chlapců. Jejich počet ve druhé kategorii klesl na tři a v té nejstarší na jednoho. Naštěstí ve skupině prváků získali ocenění všichni, takže jsme byli ušetřeni těžké volby. Ostatně té jsme si užili v kategorii žáků ze druhých a třetích tříd, takže v této i v další kategorii nejstarších byly uděleny dvě druhé a tři třetí ceny. Nečekaným překvapením byli dva malí chlapci - Denis Dudek a Jakub Pufer z mateřské školky, kteří se na výzvu ředitelky I.Dušákové nebojácně přihlásili a neohroženě odrecitovali své básničky. Mimo jiné mne nadchl Erik Malzer ze ZŠ Vlastimila Rady (druhá věková kategorie), který si jako jediný zvolil prózu s ukázkou z Exuperyho knížky Malý princ a skvěle úravek přednesl. Zaujali mne i dva kluci z kategorie nejstarších s vynikající vlastní tvorbou, Pavel Mikulášek (ZŠ Vl.Rady) a Jiří Kadlec (ZŠ Hrdějovice), který přiznal, že mu s veršováním trochu pomáhala maminka. Kdo ví, zda se některý z nich neobjeví v některé z pořádaných tvůrčích literárních soutěží.

Nesporné ale je, že se určitě s mnohými ze seznamu účinkujících setkáme i v příštím roce, opět na Hrdějovickém vavřínku, který jistě neuvadne.

 

Hanka Hosnedlová

Foto: ZŠ Hrdějovice

Nová kniha Ladislava Berana

 

Literární neděle u Heyduků - druhé kolo...

Jaroslava Pixová

Ve druhém nedělním odpoledni Velkého čtení spisovatelů se 11. února  představilo místo osmi autorů jen šest. František Tylšar a Lucia Štefanová se pro nemoc omluvili. Hned v úvodu si mohli návštěvníci poslechnout dva básníky: Alena Malinu a Lenku Bittovou. Alen ve svých verších zavzpomínal na některé osobnosti z uměleckého světa a pak přidal přírodní lyriku. Lenka Bittová přednesla poezii ze své prvotiny Návraty, která jí vyšla před dvěma lety. S povděkem zavzpomínala, jak se jí po vydání této sbírky poezie ozvala Česká televize Art s pozváním do pořadu Jedna báseň a jaká příhoda předcházela natáčení.

Ladislav Beran tentokrát nečetl nic z oblasti krimi, jelikož jak se vyjádřil: „Zločinu je v dnešní době nějak moc.“ Přečetl kapitolu z nově připravované knihy Důl na štěstí, která je volným pokračováním titulu Hříbata jsou malí koně. Od další autorky Jany Dohnalové jsme si poslechli ukázku z knihy Legenda o sedmi skrýších páně Schönbachově pojednávající o osudech Schönbachovy rodiny, podnikající na Vysočině v kožedělném průmyslu, přirovnávané k druhému Baťovi. Předposlední účinkující Otakar Pánek tentokrát také vsadil na básnickou tvorbu a přednesl několik veršů ze své knihy o lásce s názvem Se šípem amorovým. Poslední autorka Radka Velková vzpomenula na nedávno zesnulého archeologa Prácheňského muzea Jiřího Fröhlicha jako spoluautora jejích dvou knih o voroplavbě, který se svou neutuchající energií věnoval archeologickému bádání i v důchodu a byl pro všechny vždy velmi ochotným rádcem. Navíc to byl člověk laskavý, přátelský a skromný. 

I druhou neděli se o hudební oživení postaral Ondřej Sedlák s kytarou. Tentokrát také přišlo o něco více návštěvníků a po skončení akce se všichni sešli u bohatě prostřeného stolu. O občerstvení se z velké části jako vždy postarala Marcela Uhrová se svou rodinou. Tak jsme příjemně zakončili sedmý ročník Velkého čtení spisovatelů jižních Čech. Jak uvedl ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek, který je spolupořadatelem akce, v polovině letošního roku odchází do důchodu, ale doufá, že jeho následovník bude tomuto literárnímu pořadu rovněž nakloněn. 

Foto: Marie Buchalová

Literární neděle u Heyduků

Hanka Hosnedlová

Heydukův dům, který je součástí píseckého muzea, opětně hostil o první a následně pak i o druhé únorové neděli literáty z jižních Čech, členy Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Tato tradice, založená členem klubu, píseckým básníkem Richardem Uhrem, pokračuje i po jeho odchodu jako literární vzpomínka na jeho osobu. Takovým menším překvapením bylo zjištění z úvodních slov Jiřího Práška, každoročního provozního organizátora akce, že se toto setkání jihočeských autorů s veřejností nese již číslo sedm. Garantem projektu za jihočeskou spisovatelskou obec byl písecký Ota Pánek, kterému také patří notný podíl poděkování.

    Zájem o vystoupení v prvním termínu byl poměrně velký, a tak se v programu představilo publiku osm autorů, většinou přespolních, mezi nimiž již tradičně převažovaly ženy. 

     Mužskou část v oktetu vystupujících zastupoval strakonický Petr Šulista, Josef Škopek a František Niedl z Českých Budějovic. Petr Šulista se prezentoval cyklem silně emotivních veršů o mezilidských vztazích a několika básněmi věnovaných Písku, Josef Škopek měl se svou poemou měl na tomto pódiu svou premiéru a František Niedl se tentokrát zaměřil svou ukázkou na svou poslední knihu Probuzená šelma. Zatímco Jarmila Mandžuková přečetla zajímavou stať z jedné ze svých publikací o problematice životního stylu a chápání jeho podstaty, Jaroslava Pixová z Putimi si vybrala kapitolku z historie mlýnů na Otavě, která zaujala nejen písecké návštěvníky. A Písku a jeho osobnostem se věnovala i Zlata Měchurová. Hloubavé verše tvořily náplň vystoupení Stáni Bumbové a její třináctileté dcery. Já tentokrát vsadila na osvědčený humor jedné z Etud mléčných zubů, situované na svátek Valentýna, a veršované hrátky se slovíčky. Vše prolínaly hudební vstupy kytarových skladeb v podání Ondřeje Sedláka. 

      Propisovací tužka v hezké krabičce z rukou Jiřího Práška byla malým poděkováním každému z vystujících a ženy si navíc odnášely i dlouhou bílou růži. Za zmínku rozhodně stojí i pohoštění servírované v někdejší Heydukově ložnici. 

     Ještě bych  ráda promluvila o návštěvnících, mezi nimiž byla řada známých tváří, ale zvlášť bych se zmínila o staré paní, která navzdory větru a namáhavému stoupání po schodech do místa konání byla v sále jako první. V rozhovoru přiznala, že má kulturní a zvláště literární akce moc ráda a že se vždycky na tato odpoledne těší – a to jí je devadesát jedna roků... Kéž by i nám, autorům, vydržel takový elán tak dlouho... 

Foto: Jaroslava Pixová

Pozvání