Jana Dohnalová - Lokálka Štěpánka

Jana Dohnalová

Lokálka Štěpánka

Epika, 2022

Lokálka Štěpánka je roztomilá knížka z pera jihočeské autorky Jany Dohnalové, která sice žije v Londýně, ale pravidelně se vrací do svých milovaných Černovic na Táborsku. Tentokrát se jí podařilo propojit realitu v podobě tamější lokální železnice a první lokomotivy na této trati, které dala jméno Štěpánka, s pohádkovou fantazií dětského světa.

Personifikace lokomotiv či železničního mostu poskytla autorce podstatně širší pole pro jednotlivé příběhové kapitolky, které na sebe chronologicky navazují a provádí tak netradiční formou dětského čtenáře celou historií trati včetně paralelně se odvíjejících světových událostí. Děti se cílenou nenásilnou formou seznámí s počátky výstavby tamější železniční trati, s válečnými roky, s přechodem z parního pohonu na motorový a dalšími změnami na trati, v okolní krajině i v životě jejích obyvatel.

Navíc jsou popisované příběhy vyšperkované pohádkovými možnostmi, které sice korespondují s běžným každodenním děním, ale dávají popisovaným příhodám křídla dětské obrazotvornosti. Takže kluci a děvčátka se nejen pobaví vtipnými a pro děti naprosto srozumitelnými příhodami, které nepostrádají ani určitá ponaučení, ale zároveň si tak malí čtenáři osvojí i jisté znalosti z historie, zakomponovaných do pohádkově nadsázkových příběhů. Navíc je publikace doplněna řadou veselých barevných obrázků Niny Roubíkové, skvěle doplňujících dějovou paralelu celého zábavného i poučného vyprávění. 

 Hanka Hosnedlová

Literáti na trati X aneb Příběhy (Poezie) železné dráhy

 

motto: „Železná dráha je plná příběhů (poezie)…“

 

 Literární skupina ČZS FISAIC vyhlašuje desátý ročník železniční knižní antologie Literáti na trati, která je příležitostí pro všechny autory, jejichž námětem, múzou či inspirací je prostředí kolejí, vlaků a cestování. A stejně jako vloni, tak i letos budou knihy dvě: „Příběhy Železné dráhy“ a „Poezie Železné dráhy“.

Vaším úkolem je dodání textu, který se dotýká železnice a odkoupení alespoň dvou výtisku knihy. Uvítáme ukázky z knih, poezii i prózu, povídky, fejetony, cestopisy, články, pohádky… Přidat se může každý! Jedinou podmínkou je naplnění názvu knihy – jsme „Literáti na trati“. Ať už profesí či láskou k železnici.

 Je jedno, zda jste ostřílený autor nebo si píšete jen tak pro radost. Podělte se o svoje dílo s ostatními. Staňte se součástí dnes již více než stočlenné party a vytvořme společně další díl antologie známých i neznámých autorů, které spojuje souprava dobře rozjetého mezinárodního vlaku! Seberte tedy odvahu a pojďme do toho! „Stojí to za to!“

 Další informace získáte na e-mailové adrese: frantisek.tylsar@seznam.cz nebo na tel. čísle +420 776 58 2331.

 

Fanda :-) Tylšar

vedoucí literární skupiny ČZS FISAIC a tvůrce knihy

 

 

PODMÍNKY A RÁMCOVÝ PLÁN PRO PŘÍPRAVY KNIHY

 

28. února 2023 - Nejzazší termín pro odeslání příspěvku, který musí splňovat následující náležitosti:

• Text posílejte pouze v elektronické podobě (sepsané na počítači) v běžném textovém editoru (ne pdf!)
• Délka textu – próza – max. 10 000 znaků vč. mezer!
• Délka textu – poezie – max. 5 stran po 33 řádcích vč. nadpisů a mezer.
• Publikovat můžete v knize prózy nebo v knize poezie, popř. v obou.
• K textu je potřeba dodat jednu stránku povídání o autorovi v 1. osobě
  + fotografii.
• Délka textu o autorovi – max 1600 znaků vč. mezer!
• Kratší texty nejsou překážkou, delší budou zkráceny.
• Pokud si nejste jisti jazykovou správností, nechte si text ještě před odesláním zkontrolovat, např. češtinářem.
• Texty s velkým množstvím chyb nebo velmi nízké literární úrovně mohou být vyloučeny.
• Vyhrazujeme si právo využít jen část zaslaných materiálů nebo je do knihy nezařadit.
• Zasláním textů autor souhlasí s jejich uveřejněním bez nároku na autorský honorář a zavazuje se k úhradě minimálně dvou výtisků…
• Jednotlivé kroky budou s přihlášenými autory konzultovány prostřednictvím e-mailu či telefonu.

 

31. března 2023 - Bude hotova konečná verze knihy

• Texty, které pošlete, zapracuji do knihy a pošlu zpět k autorské kontrole.
• Na návrh autora provedu změny, znovu vše zkonzultujeme a bude-li vše v pořádku, vložíme do tiskové verze.
• To vše musíme zvládnout do konce března.

 

30. dubna 2023 - budou hotovy korektury, cílová sazba a návrh obálky - kniha bude předána k tisku

• K tomuto datu je potřeba mít také zaplaceny své výtisky, abych mohl určit počet knih pro tisk. Předběžná cena za knihu prózy je 350,- Kč/ks, za knihu poezie je 300,- Kč/ks. 
• Kniha bude předána nakladateli k tisku.
• Po vytištění cca. V srpnu až září budu postupně rozesílat zaslané knihy autorům.

 

Říjen 2023 - Slavnostní křest a autogramiáda

V podstatě to bude stejné jako v minulých letech.

Přestože to neplánujeme, uvedené termíny se mohou změnit.

Pokud jste noví autoři, nemusíte se ničeho bát. Pravidelně vás budu o všech krocích informovat, průběžně budu zasílat další informace tak, abychom veškerou práci společně včas dotáhli do konce.

Takže nyní vás čeká první krok. Přihlásit se k projektu (napsat mail, zavolat) a poslat svůj příspěvek.

 

Fanda :-) Tylšar

vedoucí literární skupiny ČZS FISAIC a tvůrce knihy
frantisek.tylsar@seznam.cz, tel. +420 776 58 2331

Příběhy a poezie mezi čarami grafikonu

 Dne 20. října 2022 ujel na pražském Hlavním nádraží rychlík do Klatov jedné cestující, kterou přilákala hudba znějící z prvního nástupiště. U sousoší Nikolase Wintona na prvním nástupišti tu totiž vyhrávala kapela ČZS FISAIC JEDETO! Již za hodinu zde začne slavnostní akce: „Křest a autogramiáda knih Literáti na trati“.

   Setkání ve vládním salonku, který „přeplnilo“ téměř devadesát, osob mimořádně zahájil a moderoval zástupce vedoucího literární skupiny Českého zemského svazu pro kulturu a volný čas železničářů FISAIC Josef Schrötter.

V úvodu přivítal přítomné a poděkoval všem, kteří se na přípravě knih podíleli a pomohli jejich vzniku. Zejména železničním společnostem, které činnost FISAICu podporují, Odborovému sdružení železničářů, které jeho činnost organizuje, železničnímu tisku za propagaci, speciálně mediálnímu oddělení ČD za zajištění prostor salonku, literárním organizacím, hudebníkům, autorům, všem přítomným i nepřítomným, které zde nelze všechny vyjmenovat…

Za dobu činnosti Literátů na trati bylo vydáno celkem čtrnáct knih. První čtyři byly společné pro prózu i poezii, každý následující rok byla vydána samostatná kniha příběhů a kniha poezie. Ani letos tomu není jinak. Za devět roků v knihách publikovalo 817 autorů. Někteří projekt opustili, jiní se přidali, ale jsou i tací, jejichž dílo nalezneme ve všech čtrnácti knihách.

Po představení letošních publikujících, krátce pohovořila o FISAICu a jeho činnosti výkonná tajemnice ČZS FISAIC Jarmila Šmerhová. Na ni navázali několika slovy tři kmotři knihy: Štěpán Lev – místopředseda OSŽ, Ladislav Vokoun – předseda FISAIC a Pavel Koren – přední akordeonista Izraele, který dnes doplnil skupinu JEDETO. Jmenované při křtu doplnil František Tylšar – vedoucí literární skupiny a jeho pravá ruka (dnes i hlas) Josef Schrötter.

Kniha byla pokřtěna šumivým mokem, proběhlo společné fotografování a následná volná zábava. Autoři podepisovali knihy, navazovala se nová přátelství, lidé si povídali, diskutovali… O tu správnou atmosféru se opět postarali kluci z JEDETO, společně s občerstvením, které i letos zajistilo Odborové sdružení železničářů.

A protože byl vyhlášen již desátý – jubilejní ročník Literátů na trati, neváhejte a připojte se k nám! Za rok se tu opět setkáme!

=FJB=

Kapela JEDETO!

Kmotři: Zleva - Štěpán Lev, Ladislav Vokoun a Pavel Koren

Křest: (vlevo - Jarmila Šmerhová)

Společné foto autorů a přátel.

Foto: Lenka Tylšarová

Jiří Sivok - Líp už bylo

Jiří Sivok 

Líp už bylo

Golden Dog, 2022

      Příhodný název nové knihy Líp už bylo z pera českobudějovického autora Jiřího Sivoka sice evokuje odkaz na napjatou současnou světovou situaci, ale míří ještě dál – do mnohem černější a beznadějnější budoucnosti. V tomto případě vyfabulované – ovšem s veškerou razancí síly slova a přesvědčivě vykreslených obrazů.

      Jiří Sivok není na literárním poli žádným nováčkem. Je dlouholetým členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů, pod jehož zastřešením založil HSF Club, zaměřený vysloveně na žánry hororu, sci-fi a fantasy. Publikoval řadu zdařilých povídek v kolektivních sbornících a v nakladatelství Golden Dog je nyní aktuálně avizovaná jeho novela Líp už bylo, v pořadí třetí sólová knížka po titulech Smrt bývá nehezká a Pár zbytků pro krysy. Nezvyklým doplněním prezentace zmiňované Sivokovy knižní novinky je mimo jiné i dobře natočený filmový trailer, který je volně k dispozici na internetu.

        Děj knihy Líp už bylo je zasazen do bezútěšného údobí, které nastolila celá řada tragických katastrof, ve stručnosti vyjmenovaných v oficiální anotaci knihy: dvanáct let po atomové sprše, osm let po všudypřítomné temnotě jaderné zimy, šest roků od doby, kdy lidé zjistili, že z nitra planety Země uniká plyn, hubící plody v tělech matek. Dostatečně hrůzné, hororové prostředí pro poutavé líčení nebezpečné a problematické cesty hlavní postavy Cappyho za jeho cílem. Dějovou scenérii  hned v první kapitole rozšiřuje setkání s trojicí dalších poutníků – otcem Sněžínem, teenagerem Vláďou a traumatizovanou smutnou Lindou. Jejich společným nepřítelem je nejen neutěšená situace, vzniklá po Velké chybě, hlad, zdevastovaná krajina, zdivočelá zvířata, ale i další jedinci lidského druhu - vojáci či násilnická banda Harkonnenů. A svým způsobem i podivné praktiky do příběhu zapojených Spojenců. 

         Autorovou předností je jedinečné líčení dramatického dění, kdy ze slov dokáže vystavět plastické barevné obrazy, neotřelými osobitými metaforami přiblížit jako pod mikroskop čtenářovy fantazie dílčí scény vymodelované mnohdy až do hrůzných podrobností. Na druhé straně ale i drsně chlapsky, bez zbytečného sentimentu, odhaluje také pocity jeho postav, odkrývá jejich niterné stavy, formované minulostí i katastrofickou přítomností. A přestože tyto okamžiky nerozpitvává a nerozmělňuje v toku slov, i v této zúžené formě představují nesporně stejně silné momenty popisovaných událostí jako líčení drastických drsných obrazů. S nadhledem zachycuje i aktuální politické a sociální vztahy ovlivňující dobu, kruté územní boje a mocenské šarvátky. Snaží se zachytit i postup naprostého odlidštění páchaného zla, nezadržitelný proces zneužívání daných možností džungle, růst sobectví ve stínu snahy o přežití, pohnutky přetavující rezignaci v nepředpokládané činy.   

         Jednou z dalších zajímavostí Sivokovy knihy je fakt, že svůj příběh pevně ukotvil v jihočeské krajině, podrobně popisující a určující jednotlivé body jako města, vesnice, řeky a další detaily prostředí, včetně například krajinný popis Týna nad Vltavou, zoologická zahrada v Hluboké či centrum krajské metropole České Budějovice, kam směřují naděje jeho cesty. Otázkou pro čtenáře ale zůstává, co skutečně najde na jejím konci...

                                                                                                    Hanka Hosnedlová  

Jan Bauer - Císařské spiknutí

Jan Bauer

Císařské spiknutí

MOBA, 2022

Spisovatelský rekordman, jihočeský autor Jan Bauer, se ve svých knihách nejčastěji zaměřuje na období středověku – doby plné mocenských pletich a bojů o bohatství, trůny a území. Císařské spiknutí však není úplně novou knižní novinkou z Bauerova pera, jedná se totiž o upravenou verzi románu vydaného již před deseti roky. Nicméně popisovaný příběh, který autor nazval románem o vášni, lásce, věrnosti a zradě, neztrácí nic z obvyklé porce napětí, čtivosti a fundované výpovědi o tehdejší situaci a vztazích nejen ve vládnoucích kruzích.

Ačkoliv se i tentokrát hlavní osa děje točí okolo královského trůnu a osoby císaře Zikmunda Lucemburského, nechal autor vstupovat do smyček příběhu další historické postavy, nečekaně zasahující do dějinných změn i osobních osudů hlavních hrdinů. Období Zikmundova panování na českém trůně není právě stabilní a sám císař si neodvratnost blížícího konce dobře uvědomuje. Jen málokdo ze čtenářů ale tuší, že jeho reálným oponentem je sama Zikmundova manželka. Pro svou krásu a ženskou přitažlivost obdivovaná Barbora Celská. Ta se však nespokojuje s místem po císařově boku, sama totiž touží převzít otěže vlády nejen v Čechách, ale i v Uhrách. V těchto snahách jí vydatně napomáhá jak její milenec Michal Országh, tak šlechtic Hynce Ptáček z Pirkštejna, přiklánějící se mimo jiné k myšlenkám husitství.

Do rozehrané partie mezi plány Barbory Celské a záměry císaře Zikmunda, který prosazuje jako svého zástupce Albrechta Habsburského, však neplánovaně, ale nečekaně silně vstupuje poprava Jana Roháče z Dubé. Ta má pak za následek radikální vzedmutí vlny odporu proti samotnému Zikmundovi a dosavadnímu vládnímu směru.

Bauerovou předností v historických románech, kterých už vydal celé desítky, je jako obvykle nejen důsledné a mnohdy i na základech doložených faktů vyfabulované nečekané propojení dějových historických událostí s příběhy vystupujících postav, ale i mistrovské vylíčení souvztažností s politickou a ekonomickou situací v celé Evropě. Takže čtenář přijímá knihu jednak jako zdroj napínavého líčení v historických kulisách, ale i jako nenásilnou a zábavnou formu poučení o tom, jak se tehdy profilovaly dějiny v širším měřítku. 

Hanka Hosnedlová

Když Vltava zpívala - pozvánka

 

František Tylšar a spol - Literáti na trati IX

František Tylšar a spol

Literáti na trati IX

Epika, 2022

Již podeváté se čtenářská veřejnost setkává s knižním projektem Literáti na trati, který je dílem jihočeského autora a předsedy Jihočeského klubu Obce spisovatelů Františka Tylšara. Také tentokrát byly vydány dvě knihy, jedna pro prózu s podtitulem Příběhy grafikonu a jedna určená výslovně pro básníky, nadepsaná jako Poezie grafikonu. Kniha prózy má obálku zelenou a poetický díl barvu modrou, v obou případech však s barevnou fotografií na téma vlaky. Společným jmenovatelem obou výtisků, vydaných v nakladatelství Epika, stejně jako celé předchozí řady těchto publikací, je vztah k železnici anebo vzpomínky a zážitky s tímto jedinečným fenoménem spojené.

Nevšednost zmíněného knižního projektu, který nyní vstupuje již do desátého ročníku, spočívá v tom, že dává prostor i těm, kteří vstupují na plochu literární tvorby úplně poprvé anebo se v tomto směru každoročně realizují výhradně v těchto nevšedních publikacích s otevřenou náručí. Ale Literátům na trati zůstávají věrní i renomovaní spisovatelé, které navozené téma se vztahem k železnici oslovuje. Obsah se tudíž zákonitě pohybuje v různých žánrových rovinách, jakož i v rozdílné kvalitě, vždy však nesporně s dobrým úmyslem. V prozaickém sborníku je zapojeno 66 autorů, svými verši se pak zapojilo 63 psavců. Nicméně pro mnohé je to první krok ke knižnímu publikování. Jednotlivé prozaické útvary či verše jsou doplněny autorskými medailonky s fotografií, čímž se nejen jejich tvorba, ale i osoba dostávají do všeobecného povědomí. Ilustrace pak tvoří barevné fotografie námětově spojené s vlaky a železnicí vůbec.

Uváděné knihy vyšly již před několika měsíci, ale v okamžiku, kdy se ocitly v rukou čtenářů, se na stole vydavatele Františka Tylšara už začaly scházet první příspěvky do dalšího ročníku. A chcete-li příští rok patřit mezi autory i vy, je právě čas se zamyslet nad tím, co by vás mohlo zařadit do této příjemné literární společnosti.

Hanka Hosnedlová

Ladislav Beran - Zabij ho potichu!

Ladislav Beran

Zabij ho potichu!

MOBA, 2022

Témata knih pilného píseckého spisovatele Ladislava Berana mají jedno společné, a to jedinečně pojímaný krimi žánr. Autor ovšem pravidelně střídá dobu prvorepublikovou s píseckou četnickou pátračkou v hlavní roli a novodobější kriminální povídky z následné etapy po zvonění klíčů až po současnost.

Tentokrát svůj sborník krimi historek se zvědavost vzbuzujícím názvem A zabij ho potichu! zasadil právě do oné první skupiny, přesněji už do konce třicátých let. Nicméně i zde se na scéně objevuje štábní kapitán Votruba se strážmistrem Hřebejkem, praporčíkem Čípem a jejich dalšími kolegy.

Už několikrát jsem Ladislava Berana nazvala mistrem trefných a přitažlivých titulků a výjimku nemohu udělat ani u tohoto svazku sedmnácti povídek s kriminální zápletkou. Hned první historka z neměnného zápasu spravedlnosti a zločinu nese název, který připomene oblíbený televizní pořad Poklad z půdy. V tomto případě ale nejde o poklad nabízený, ale naopak ukradený. Z půdy paní Andrštové, vdovy po vrchním radovi, totiž zmizelo pět cenných obrazů od uznávaných akademických malířů. A jak asi tušíte, i tentokrát si po náročném vyšetřování palmu vítězství odnáší strážmistr Hřebejk – zajímavé ovšem je, jakými cestami se k tomuto úspěšnému konci dobral. A to je právě postavené na Beranově nezpochybnitelném vypravěčském umění.

Stejně jako v dalších příbězích – jako třeba Útěk z lapáku, kdy se osud útěkáře poněkud nečekaně zkomplikuje, či v kapitolce nazvané Nebožtík, který neměl jméno, jejíž konec bude pro čtenáře neočekávaným překvapením. Název další povídky Černý den galerky už sám o sobě napovídá, kudy se bude ubírat její děj, obdobně jako u historky nazvané Haupttrefa štábního strážmistra Hřebejka, kde už vstupuje do hry i vyhrocující se situace s hitlerovským Německem. Osudová pitomost v titulku nás pro změnu zavede do písecké školy a pod nadpisem Objednejte si pohřeb, pane štábní, jde nejen o anonymní výhružky, ale i následné pátrání po jejich pisateli.

Podobně bychom se s Beranovými vyšetřovateli v dalších povídkách dostali k vyloupenému trezoru, k vraždě, lehkonohým paničkám a kuplířství, tajemnému zmizení básníka, k vyřešenému případu díky daktyloskopickým stopám, komplikovanému případu černé vdovy, kasařské sérii se spodním prádlem, k případu s trempy zataženými do vloupaček, nepovedené kasařské premiéře a dobrém srdci strážmistra Hřebejka, ke smrti známého flamendra, pohřešování i vraždě či nepovedené premiéře kasaře.

Hlavní punc všem těmto případům ale dává Beranův jadrný a čtenáři blízký způsob psaní včetně dobové hantýrky, mimo jiné i neotřelé drsně květnaté metafory, laskavý nadhled s pochopením, ale především perfektní znalost prostředí, pátracích metod či zvyklostí tehdejší galerky.

Hanka Hosnedlová

Jaroslava Pixová - Když Vltava zpívala

 

Podzim je obdobím, kdy obvykle bilancujeme úrodu nových knih, vydaných během předcházejícího jara a léta. Mezi ně naprosto jistě patří dvoudílný knižní projekt nesmírně aktivní jihočeské autorky Jaroslavy Pixové, vydané nakladatelstvím Blanice. Knihy spojuje nejen společný název „Když Vltava zpívala“, ale i téma jejich obsahu, jímž je pochopitelně jedna z našich nejopěvovanějších řek, jak již název napovídá. Nejde však jen o řeku samotnou a její zajímavosti, ale především o život lidí a běh historie na jejích březích.

Tyto dvě nádherné publikace se spoustou zejména dokumentárních snímků, nákresů, plánků a mapek se odlišují kromě barevných snímků na obálkách také svými podtituly. První díl s podtitulem Od Týna po Rejsíkov jednoznačně vytyčuje úsek toku Vltavy, kterému se Jaroslava Pixová v tomto svazku podrobně věnuje. Všímá si přírodních krás oblasti a místopisu krajiny, ale i historických faktů vážících se k vltavskému údolí v daném rozsahu, s nejedním odskokem do pravěku a následných údobí, ve spojitosti s archeologickými nálezy a dochovanými stavbami. Podrobně popisuje městečka, vesnice, osady i osamělá stavení na březích Vltavy, včetně historických staveb, zabývá se osudy těch, kteří s tímto územím a jeho osidlováním spojili své životní osudy, nezapomíná ale ani na stavby novověku, jako jsou přehrady, mosty, apod. Svá vyprávění začíná v Týně nad Vltavou, v jeho romantických zákoutích psaných dějinami, ale i v domech tamějších řemeslníků, kteří k provozu svých řemesel potřebovali vodu – jako koželuhové, jircháři, soukeníci, barvíři a v neposlední řadě také mlynáři, jimž je vyhrazen poměrně velký prostor, nebo říční šlechta - voraři. V dílčích kapitolách se zabývá rodopisy rodinných klanů, zejména pak mlynářských rodů, ale i někdejším společenským životem a činností spolků, sakrálními stavbami, obchodními podmínkami, nástupem průmyslu či moderní výstavby. Podrobně popisuje zajímavé a nevšední okamžiky včetně přírodních katastrof, mimo jiné také postup pokroku v kraji. Samostatnou kapitolu tvoří lodní doprava a přínos známého podnikatele Vojtěcha Lanny a jeho následovníků, na stránkách najdete i jména hostů slavných jmen, kteří do tohoto kraje zavítali.

Druhý, ještě objemnější díl nese podtitul Od Lipovska po Zvíkov. I zde bychom mohli podrobněji hovořit o obsahu v podobném duchu, s neopomenutelnou dominantou hradu Zvíkov a jeho historií, Podolským mostem či přemístěním pověstného řetězového mostu, který později našel využití u Stádlce. Autorka fundovaně popisuje i další změny v rázu krajiny a osídlení, dává širší prostor životopisným statím o tamějších rodinách, také změnám, které se krajiny kolem Vltavy vzhledově i existenčně dotýkaly. V obou případech jsou knihy doplněny i složkou barevných fotografií ze současnosti, vztahujících se k popisovaným lokalitám.

Je úžasné, kolik autorské práce oba zmiňované svazky obsahují. Nejde jen o zkoumání v archivech, muzeích a rodových kronikách dotčených osob, ale i o to, že každý kousek z popisovaných končin autorka osobně prochodila, aby její řádky byly zasvěcené a ověřené realitou. Myslím, že právě tento dvojdílný, velice podrobný projekt je zatím vrcholem tvorby Jaroslavy Pixové a že zaujme nejen ty, kteří zde najdou zmínky o svých předcích nebo místech, která dobře znají, ale i řadu dalších čtenářů, milujících historii a seriózní popisy faktů z dob dávno i nedávno minulých.

Hanka Hosnedlová

 

Jaromír Kročák - Až do úplného konce

 Na novou knihu z pera známého českobudějovického architekta Jaromíra Kročáka čekala čtenářská veřejnost po jeho předchozím knižním úspěchu s napínavým románem Ateliér Kronus, který vzbudil na jihu Čech pozornost, s napětím a netrpělivostí. O tom svědčila i bohatě navštívená srpnová autogramiáda v knihkupectví Kanzelsberger a křest této publikace s názvem Až do úplného konce. A jsem přesvědčená, že všichni byli, stejně jako já, opravdu překvapeni.

Zatímco první publikace byla odvážnou kritickou sondou do českého stavebnictví a světa architektury, jakož i do zázemí komunální politiky, se žánrovým zařazením nejblíže thrilleru, letošní Kročákova autorská novinka se zaměřuje především na oblast nejužších rodinných vztahů a jejich křehkost vůči osudovým změnám.

Ačkoliv už prolog naznačuje určité drama v této rovině, děj zpočátku plyne víceméně v poklidné rovině s běžnými a celkem nevzrušivými zádrhely v rodinách jednotlivých hlavních aktérů, které tvoří otec s matkou a rodiny jejich dvou dcer. Prostor dostává i poetické, citlivé líčení jak osobních nálad včetně příslušných, lehce erotických momentů, tak i přírody, s neokázalým, ale upřímným vyznáním popisované krajině. Díky autorově schopnosti vystavět ze slov plastické obrazy i situace, se čtenář rozhodně nenudí.

Postupem času se ale napříč všemi těmito styčnými body stále víc vyhrocuje tísnivá situace kolem otce a postoji obou dcer k tomuto problému. Konfrontace generačních názorů, citů i osobního přístupu k tísnivým změnám skvěle a bez zbytečných nadsázek vykresluje křehkost vzájemných vztahů, morální stránky jednání, ale i překvapivé odkrývání netušených stránek minulosti. Zvlášť dramaticky a naléhavě vyznívají pak pasáže věnované vyhrocené problematice stárnutí, otázce morálních i osobních obětí či chování okolí k tomuto nezadržitelnému, svým způsobem devastačnímu procesu.

Líčením jednání obou sester a matky, nejvíc zatížené měnící se situací, vykresluje i jejich povahové rysy, aniž je odsuzuje či vychvaluje. Prostě konstatuje – plastický obrázek si automaticky vytváří už čtenář sám. A o to šlo i autorovi...

Hanka Hosnedlová

Nevšední kniha o Šumavě

Autorem této nevšední publikace s názvem Cesty k Šumavě je jihočeský autor Ondřej Fibich, vášnivý vyznavač šumavských krás, básník, svým způsobem mystik a mimo jiné také nesobecký příznivec spisovatelů z jihu Čech.

Jeho nynější nakladatelství se vrací ke starým šumavským autorům, jako byl třeba Karel Klostermann, ale také rozsáhlá Fibichova autorská tvorba je z velké části věnována Šumavě. Ani bibliografie tohoto spisovatele a básníka není bez zajímavosti - je víc než obsáhlá a zároveň i pestrá jak po stránce žánrové, tak obsahové. Kromě jiného se věnuje i hudebním textům, které našly uplatnění v populární hudbě třeba u Marty Kubišové, ve folku u Petra Lutky či nečekaně v písničkách pro děti. Některé jeho práce lze dokonce označit v daném oboru za vědecké. Bez zajímavosti není ani osobní životopis tohoto šumavského barda, který by s přehledem vydal na samostatný napínavý román. Fibichovy názory a poznání formovala kromě životních peripetií i osobní setkání s Jaroslavem Seifertem, Vladimírem Holanem, Jiřím Trnkou a řadou dalších osobností české kultury. V posledním období zakotvil jako editor, vydavatel, spisovatel, knihkupec a antikvář. Což umožňuje i jeho potřebu sdílení se širokou čtenářskou a literární obcí.

V nákladné publikaci Cesty k Šumavě s ilustracemi Petra Štěpána a fotografiemi Ivany Řandové se prolínají silně emotivní verše a drobné kapitolky o tradicích, minulosti a přítomnosti Šumavy s pasážemi o věštcích, léčitelích, víře, znameních a zázracích či o bytostech hor a plání s tímto územím spojených. Rozmanitost námětů, specifika zpracování a hloubka dílčích textů klade na čtenáře poněkud vyšší nároky s předpokladem určitého splynutí s tématem či se způsobem myšlení autora. Ale je naprosto jisté, že tato kniha vás spolehlivě odnese do nevšedního světa, v němž se mísí emoce s realitou i věky ověřeným odkazem předků. -hh-