Všichni vyhrát nemohou...

Literární soutěž s názvem Jihočeský úsměv má již docela slušnou tradici a ačkoliv se v průběhu let občas měnily nějaké drobnosti v podmínkách, jedno zůstalo naprosto neměnné – a to je každoroční šance pro malé psavce do patnácti let. A že literární soutěžení chlapce a dívky školního věku skutečně oslovuje, dokazuje už samotný počet přihlášených prací. Těch došlo letos 160 od 159 soutěžících. Jako obvykle pilnější v tomto směru byla děvčata, kterých se tentokrát zapojilo téměř dvakrát tolik co chlapců. Takže dívčích jmen v seznamu soutěže jsme napočítali 100, zatímco chlapeckých pouze 59. Uznání kromě malých literátů zaslouží i ředitelé škol a učitelé, kteří informace o soutěži svým žákům předávají. Tímto způsobem se do Jihočeského úsměvu zapojily základní školy s počtem 98 odeslaných prací, gymnázia se 60 soutěžními dílky, jedním příspěvkem se zúčastnila i základní umělecká škola a jedna práce bez údaje o navštěvované škole.

Ráda bych jmenovala alespoň ty nejaktivnější základní školy a gymnázia, jako českobudějovické základní školy Bezdrevská, L.Kuby, Nerudova, J.Š. Baara, gymnázia Trhové Sviny, Písek, Jírovcova České Budějovice. Ovšem opomenout bychom neměli ani další zapojené - například ZŠ ze Šumavských Hoštic, českobudějovické ZŠ Dukelská, Máj I a Máj II, Matice školské, Kubatova, ZŠ Šindlovy Dvory, Týn nad Vltavou, Ledenice, Strakonice, Dolní Bukovsko, Gymnázia Třeboň, Tábor, Česko-anglické gymnázium České Budějovice či SpgŠ Prachatice. Ovšem zájem o zapojení do soutěže, a to nikoliv poprvé, projevili i žáci z jiných regionů, takže se v soutěži ocitly práce ze ZŠ Vsetín, Šilheřovice, Zaječí nebo z pražského gymnázia.

Díky využití možností internetu se zjednodušilo nejen zasílání soutěžních prací, ale i komunikace s jednotlivými školami či účastníky soutěže. Za velice pozitivní a nanejvýš chvályhodné považuje porota rovněž podstatné zlepšení gramatické stránky příspěvků a zejména pak nesporný přínos četby pro vyjadřovací schopnosti a bohatší slovní zásobu autorů. Ve větší míře se mezi příspěvky objevují vedle popisných zážitků a úvah i jiné literární útvary, od pohádek přes povídky jak ze současnosti, tak ze stále oblíbenějších žánrů mezi mládeží - sci-fi či fantasy. Jejich obsah se zaobírá mezilidskými vztahy, aktuálními rodinnými problémy, negativními i pozitivními lidskými vlastnostmi, ale i tak závažnými a náročnými tématy, jako je válka, židovská otázka či pojem spravedlnosti. A co je zvlášť potěšitelné, slušné procento soutěžících zvolilo ke své literární seberealizaci poezii.

Mimo jiné lze konstatovat, že celková literární úroveň soutěžních prací doznala značného nárůstu, takže i porota složená ze členů Jihočeského klubu Obce spisovatelů měla o to těžší práci a hlavně rozhodování o vítězích. Jenom do prvního kola s nejvyšším počtem bodů se probojovalo čtyřiadvacet prací, z nichž bylo nutno zvolit pouhou desítku do vítězné desítky. Z toho důvodu byla oproti jiným rokům udělena ještě dvě Zvláštní ocenění. Pravdou je, že mnohdy mezi těmi nejlepšími a dalšími v pořadí hrála roli nejednou pouhá polovina bodu.

Je jasné, že všichni vyhrát nemohou, ale důležité je nenechat se odradit – třeba příští rok bude příznivější právě pro vás. Nicméně nesporné ocenění a poděkování si zaslouží všichni, kdo přispěli do soutěže svou kapičkou písmenkového úsměvu. A doufáme, že se s vámi setkáme opět i v příštím roce...

Hanka Hosnedlová

Jihočeskýklub Obce spisovatelů

JIHOČESKÝ ÚSMĚV 2022

Vítězové:

Leona ČERNÍKOVÁ 9 let), ZŠ L. Kuby Č. Budějovice

Ondřej TOPKA (11 let), Gymnázium Jírovcova Č. Budějovice

Ema FIKEJZOVÁ (11 let), Gymnázium Písek

Eliška KOUBKOVÁ (11 let), Gymnázium Tábor

Soňa ŠTĚPANYOVÁ (11 let), ZŠ Nerudova Č. Budějovice

Josef CSÉFALVAY (12 let), Gymnázium Trhové Sviny

Kristina ANDRLOVÁ (12 let), ZŠ Máj 2 Č. Budějovice

Stanislava BUMBOVÁ (12 let), Česko-anglické gymnázium Č. Budějovice

Elinor WEISOVÁ (12 let), ZŠ Dukelská Č. Budějovice

Patricie POMIJOVÁ (14 let), ZŠ Bezdrevská Č. Budějovice

Zvláštní uznání:

Marie KOHOUTOVÁ (15 let), ZUŠ Piaristická Č. Budějovice

Štěpánka ŠIMONOVÁ (13 let), ZŠ Šilhéřovice

Pozvánka Hany Marounkové

 

Vyšlo Literární fórum II/2022

Milé čtenářky, vážení čtenáři!

Jestli si občas čtete Literární fórum v kavárně, v čítárně, na plovárně nebo v čekárně, nikdy se neptejte, komu zvoní mobil. Vám zvoní! Je to tak. Aspoň v tom smyslu, že dochází k bezcitně náhlému přerušení ustáleného toku vašeho vnímání. A z poklidné atmosféry ve vašem nitru je najednou jen hromádka střepů.

Přitom existuje jednoduchý způsob, jak takovým destruktivním psychonárazům předcházet. Není přece nutné, aby zařazené texty byly pořád jenom kvalitní a zajímavé. Jako vhodnější se jeví naplnění časopisu něčím méně hodnotným, klidně i vysloveně špatným. A se spoustou chyb. Uhlíkovou stopu to nijak neovlivní, a výhoda je nesporná. Rafinovanost této koncepce totiž spočívá v poznatku, že čtení potom probíhá rychleji, jen v jakémsi těkavě povrchním režimu. Bez zklidnění, bez soustředění. No, a v tom případě by pro vás, logicky, nebylo zazvonění libovolně hlasitého mobilu už tak zraňující…

Musím vás ale zklamat. Přechod na takto přízemní variantu by pro nás v redakci byl naprosto nepřijatelný! Snad nám tedy odpustíte, že jsme i při přípravě tohoto čísla pokračovali v osvědčeném trendu trvalého zlepšování kvality.

A ta poklidná atmosféra? Ta je tuze vzácným zbožím, které vám nemůžu zajistit, a vlastně ani seriózně slíbit. Ale popřát ano. Takže – ať ve vás přebývá! Ať kolem vás krouží nebo skrz vás proplouvá, s minimem zbytečných a nechtěných „přeškubnutí“, ať vás zkrátka doprovází. A v rušnějších chvílích blížícího se štědrého dárkobraní ať je aspoň někde nablízku.

Miloslav Král Český

Časopis si můžete přečíst nebo stáhnout po kliknutí na obrázek 

nebo === ZDE === .

Autogramiáda Jaroslavy Pixové v Písku

 

Jak nepromarnit život

 

Pozvánka na předávání cen Jihočeského úsměvu

  Vážení přátelé!

Pokud budete mít čas a chuť, zveme vás na slavnostní předávání cen vítězům naší každoroční literární soutěže Jihočeský úsměv.

Uskuteční se ve středu 30.listopadu v audiosále Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích na Lidické třídě.

V programu zazní celkové hodnocení soutěže, slovo ředitele Jihočeské vědecké knihovny, ukázky vítězných prací s hudebními vstupy.

V závěru pak budou vítězným žákům předány diplomy a věcné ceny.

Za JčKOS Hanka Hosnedlová

 

Od divadla ke knize

Jihočeši si Jiřího Šestáka připomínají především jako herce, uměleckého šéfa činohry a následně pak ředitele Jihočeského divadla, v němž aktivně působil celkem šestatřicet roků. Kromě toho stál také u zrodu Studentského univerzitního divadla - SUD, které funguje dodnes. Nezanedbatelnou stopu zanechal i v komunální politice jako městský zastupitel, posléze pak jako senátor a místopředseda Senátu Parlamentu ČR. Divadlu sice zůstal svým způsobem věrný, i když v omezené míře – jednak od roku 2019 coby hostující herec ve Vinohradském divadle, jednak jako pedagog na Divadelní fakultě AMU. A své pedagogické schopnosti uplatňuje rovněž v rámci vyučujícího na českobudějovickém Biskupském gymnáziu a na dalším gymnáziu v Třeboni. V tomto stručném výčtu bychom ale neměli opomenout ani jeho další aktivity se širším záběrem, zejména pak v Muzeu paměti 20.století, umístěném v jednom z hradčanských paláců v Praze, na jehož založení a vytváření se podílel, včetně souvisejího Festivalu dokumentárních filmů, probíhajícího v on-line formě. Jako spoluzakladatel se také zapsal na vzniku další instituce, kterou je Paměť národa, tentokrát v Českých Budějovicích.

V posledních letech se však Jiří Šesták poměrně rychle a čitelně zviditelňuje i jako úspěšný spisovatel. Začátkem třetí listopadové dekády mu vyjde ve vydavatelství Kant nová kniha pod titulem Divoká honba, která úzce souvisí s jeho beletristickou prvotinou s názvem Cesta jinam. Ani to však nebyl jeho první krok na autorskou scénu, má totiž na svém kontě řadu divadelních dramatizací, dokonce jednu hru a navíc i odbornou publikaci o managementu divadla, fungující de facto i jako učebnice pro divadelní fakultu.

V obou uváděných beletristických novelách, které navíc propojuje postava Petra Marka, zavádí autor čtenáře na svou milovanou Šumavu. V Cestě jinam se vrací do osmdesátých let, do doby železné opony, zapomínaných zničených vesnic, politické dominance jedné strany a represí proti těm, kteří s vnucovanou linií nesouhlasili či chtěli jen odejít jinam. Podle Šestákových slov, jimiž i knihu uvádí, se jedná o úsměvný příběh ze smutné doby, kdy do hraniční Šumavy byl vstup zakázaný. Děj se odehrává na konkrétních místech šumavského a novohradského pásma, podle skutečných dobových událostí, nicméně jména postav a jejich životní osudy jsou jak v této, tak v předchozí knize vyfabulovány, i když možná budou čtenáři připomínat skutečné příběhy z oněch časů.

„Vycházím z vlastních vzpomínek z té doby, protože na Šumavu a hlavně na Lipensko, na Lojzovy paseky, jsme pravidelně jezdili, seznamoval jsem se s historií jednotlivých míst, osudy lidí a jejich životními příběhy. A to nejen od místních obyvatel, ale i z různých dalších pramenů, jako je třeba server Kohoutí kříž, vytvořený a doplňovaný Jihočeskou vědeckou knihovnou,“ charakterizuje vznik loňské knihy Jiří Šesták.

Kupodivu ale druhý jeho titul Divoká honba není, jak by se očekávalo, pokračováním předchozí knihy, ale nečekaně se vrací o tři desítky zpátky, do začátku padesátých let, kdy doznívaly reakce na odsuny Němců, ochromení z popravy Milady Horákové, zrůdnost monstrprocesů, prosazovala se násilná kolektivizace a barbarsky se bouraly celé vesnice, odstřelovaly kostely, devastovala krajina a hranice oddělovaly ostnaté dráty s hlídajícími pohraničníky. Na Šumavu přijíždějí v té době studenti na povinnou praxi, aby pomáhali „budovat socialismus“. Mezi nimi i náš Petr Marek, budoucí učitel plný nadějí a ideálů, který se střetává s nesmyslností a krutostí tehdejšího dění, tragickými momenty, ale i s rozčarováním nad chováním a zbabělostí lidí kolem sebe, když dojde na lámání v kole.

„Chtěl jsem touto druhou novelou zaujmout především mladé lidi, kteří neznají souvislosti s minulým režimem a v podstatě neznají svět naší generace. Děj knihy je alegoricky postavený na staré šumavské pověsti o divoké bouři a zmaru, který je zde prezentován vším tím nesmyslným ničením a zpřetrháváním dosavadních tradic. Myslím, že je emotivněji a dramatičtěji vystavěná než děj knihy předchozí. Dokonce jsem se pro autentičnost snažil v dialozích používat šumavský dialekt, který je dnes už takřka zaniklý a který jsem přes pamětníky dost obtížně vyhledával,“ představuje autor čerstvou knižní novinku.

Aby se povědomost o knihách dostala mezi co největší počet čtenářů, jezdí Jiří Šesták nejen po jižních a západních Čechách, kde při besedách a autorském čtení v kulturních zařízeních, knihovnách, klubech i hospodách vypráví o tom, jak a proč vlastně knihy vznikly. S knihou Cesta jinam se veřejnost navíc může seznámit i prostřednictvím českobudějovického rozhlasu, na jehož vlnách od pondělí 14.listopadu, vždy po osmnácté hodině, běží po dobu dvou týdnů čtení z jejích stránek, které natočil sám autor.

„Netoužím po kariéře spisovatele, i když mne psaní baví, ale chci čtenářům zprostředkovat pohled na minulost skrze příběhy jiných lidí. Ukázat na zničující, odlidštěný politický a společenský systém v poválečných letech a v době totalitního režimu,“ dodává Jiří Šesták. Ale ani to není tečka za jeho nastoupenou literární cestou. V současnosti už totiž pracuje na třetí knize, která se bude vracet hodně hluboko do minulosti - do dob začátku křesťanství v našich zemích, dávno před příchodem Cyrila a Metoděje. Je jasné, že k tomuto časovému údobí moc podkladů neexistuje a o to bude práce spisovatele obtížnější. Ale zdá se, že se na ni vysloveně těší a čtenáři se pak mohou těšit na další příběh z jeho pera...

Hanka Hosnedlová

Setkání dvou autorů

 

Četnické povídky z Prácheňska