Ladislav Beran - Panoptikum města Písku

 

Ladislav Beran k Literárnímu Fóru

Před několika dny mě navštívila v Písku Mgr. Petra Vitoušová, bývalá redaktorka ČT, která v roce 1990 natočila o písecké kriminálce film DETEKTIV. Bylo to v souvislosti s vydáním mé prvotiny AUKCE. P.

Vitoušová je nyní  prezidentkou známého Bílého kruhu bezpečí, který pomáhá obětem trestných činů. Protože je to dáma všestranně založená, zajímá se i o kulturu a její regionální formy. Neodolal jsem a ukázal jí náš almanach Literární fórum. S hrdostí mohu konstatovat, že jej velice chválila, mile ji překvapila profesionální úroveň časopisu, který vydává náš Jihočeský klub Obce spisovatelů. Mám z jejího pověření vyřídit všem, co se na vydávání almanachu podílejí, hlubokou poklonu. Což rád od autorky několika knih, zabývající se závažnou problematikou naší
společnosti, jako je domácí násilí apod., rád vyřizuji. 

Myslím, že stojí zato i do budoucna věnovat obsahu Fóra náležitou pozornost a práci a mimo jiné trvat i na kvalitě jednotlivých příspěvků. Zůstanou tu po nás jako doklad o naší době, naší práci, naší snaze... 

Ladislav Beran

Druhé až čtvrté podání

V tenisu je první podání to nejsilnější, pak druhé, o něco slabší, a další podání není povoleno, protože by se o to samé mohl tenista pokoušet bezvýsledně donekonečna. Mně se podařilo dokonce čtvrté podání, i když jsem mydlil míček neustále do stejného místa. A tak péčí mého nakladatele vychází můj román Útěk do pekel již ve čtvrtém vydání.

Ve druhém vydání je to pak román Světla na pobřeží. Jedná se o třetí knihu ze čtyřdílné série. Zde stojí za zmínku úsilí nakladatele celou řadu sjednotit, a proto ji vydává ve zcela nové úpravě.

Tři v jednom

Takto je, tuším, označována káva s cukrem a smetanou v jednom sáčku. A mne něco podobného potrefilo v literatuře, kdy můj nakladatel vydal v souhrnném svazku pod názvem Mistr platnéř tři již dříve vydané romány Platnéř, Pavoučí síť a Návrat mistra.

Na internetu jsem zaznamenal úsměvný příspěvek jedné čtenářky, která si běžela koupit novou knihu, ale byla zklamaná, když jí prodavačka řekla, že se vlastně jedná o tři v jedné. A paní, která už tři předešlé měla, řekla: A tak mi ji dejte také. Což mi připomnělo nezapomenutelnou scénku s Felixem Holzmannem a Ivou Janžurovou u pokladny v kině a jejich pomyslný tenisový mač, kde místo tenisových míčků létaly názvy filmů Včera, dnes a zítra a V sobotu večer a v neděli ráno. A Felix Holzmann nakonec zápas skrečoval, když prohlásil: Tak mi dejte lístky na dneska, na zítra, ale na včera si brát už nebudu.

Nové podání

Tentokrát se jedná o další historickou řadu. Přitom jsem do nakladatelství hlásil, že se bude jednat o solitér bez pokračování. Děj měl vrcholit výrobou železa na Berounsku. Již dříve v Mistru platnéři jsem se zabýval jeho zpracováním, ale teď jsem chtěl popsat vše, co tomu na začátku 14. století předcházelo, včetně pálení dřeva v milířích. Jenže než jsem se k tomu dostal, byl konec dohodnutého rozsahu románu. To byly samé bitvy a úklady a pak člověku – tedy středověkému rytíři – nezbude čas na nějakou výrobu železa. Potíž je i v tom, že si moji hrdinové v určité fázi děje začnou žít vlastním životem a je obtížné je zkrotit, protože oni mají meče a dýky. A co má autor? Jen své pero, se kterým je proti nim téměř bezmocný. A tak po románu Ano, můj pane vznikl vzápětí druhý - Železná rukavice. A hlavní hrdina Ondřej z Rohatce se bez mého vědomí dohodl s nakladatelem na dalších dvou dílech. Že prý Janu Lucemburskému slíbil účast na jeho třech taženích. A poslední má být prý nějaká bitva u Kresčaku. To prý bude slávy! A že se na tu bitvu bude vzpomínat ještě dlouho.

František Niedl

Zlata Měchurová - Zůstaly jen vzpomínky

Zlata Měchurová

Zůstaly jen vzpomínky

Nová forma, 2021

Nová kniha Zlaty Měchurové nese ještě loňský letopočet, protože na knižní pulty vtrhla v podstatě až v závěru uplynulého roku. Už podtitul s názvem Vráťa Měchura a Šlágr napovídá, že půjde o dokument jedné životní etapy člověka v kulisách vyhlášené jihočeské televizní stanice, zaměřené především na hudbu. Zlata Měchurová, manželka hlavní postavy z knihy, uvedené již na titulní stránce, cílevědomě sbírala fakta zejména z časové výseče Vráťova působení ve Šlágru, které pak chronologicky seřadila a proložila historkami a vzpomínkami jeho spolupracovníků i lidí z hudební branže, kteří s ním přišli v průběhu let do styku. A co je podstatné, texty jsou doplněné spoustou černobílých dokumentárních fotografií jak z pracovního prostředí, tak ze soukromého života.

O svých zážitcích s Vráťou Měchurou, prolínajících se i do soukromí, citlivě vypovídají jeho blízcí přátelé, jako třeba kameraman Jan Benda, teologický pedagog Jihočeské univerzity a představený petrínů, doc. Mgr. Karel Hegner, vysokoškolský profesor, zpěvák a muzikant, či hudební producent a rovněž muzikant Petr Jirotka. Podle jejich výpovědi byl Vráťa Měchura neobyčejně vstřícný a přátelský člověk, oblíbený i pro svůj specifický humor, tvůrčí kreativitu, ale i vzácnou pokoru. Spolehlivou cestičkou k srdcím spolupracovníků a kamarádů byl jeho cit pro spravedlnost a pochopení.

O tom všem hovoří i další textová ohlédnutí například od slovenských Kollárovců, generálního ředitele společnosti Olma – ing. Martina Krystiána, zpěváka s exotickým jménem Davide Mattioli, režiséra, hudebníka a textaře Pavla Nováka nebo Petera Paulíka, oblíbeného slovenského moderátora a muzikanta. Své osobní prožitky v knize prezentoval také Karel Peterka, hudebník, textař, ale hlavně zakladatel televizní stanice Šlágr, který se ve svých vzpomínkách ponořil až do sedmdesátých let. To, jak si Vráťa Měchura uměl vážit lidí i všeho, co dovedli, vyzdvihuje i kameraman a zvukař Hynek Pulec, zpěváci jako Jakub Smolík, Peter Stašák, mgr. Petr Šimáček z minikapely Kapka, členové hudebního uskupení Stará sešlost či dechovky Šohajka. Na poslední Vráťovu esemesku nostalgicky vzpomíná kameraman a režisér Václav Trnka, zpěvák, lidový vypravěč a moderátor Franta Uher vyzdvihuje jejich přátelskou vzájemnost, obdobně jako herečka a zpěvačka Maja Velšicová, moravská Veselá trojka či další muzikant Václav Žákovec.

V závěru knihy pak Zlata Měchurová shrnuje Vráťův životopis nejdůležitějšími životními předěly, jako bylo např. pedagogické studium, moderování pořadů v písecké divadelní kavárně, zájem o film a regionální historii nebo spolupodílnictví na dokumentárních DVD na Neveklovsku v souvislosti s druhou světovou válkou a vysidlováním. Narůstající zájem o tajemno a osobní zdokonalování jej zavedlo do řad svobodných zednářů. Zajímal se i o léčitelství, což vedlo i k účasti na založení klubu Pyramida. Miloval cestování, motorku, lidi a vůbec život... A tenhle barevný obrázek sestavený ze slovíček a vzpomínek přináší i zmiňovaná kniha.

Hanka Hosnedlová

Jihočeský horor

Kolektiv autorů

Jihočeský horor

Golden Dog, 2021

Ještě datum roku 2021 má v tiráži nový povídkový sborník s jednoznačným názvem Jihočeský horor, sestavený Honzou Vojtíškem. Na knižní scéně se objevil sice už koncem roku loňského, ale ten pravý rozjezd mezi čtenáře nastoupil až v roce se dvěma dvojkami na konci. Ve formě paperbacku jej vydalo nakladatelství Golden Dog, které se specializuje právě na tyto žánrové okruhy. Desítka autorů a autorek z jižních Čech a vesměs mladšího věku se zde prezentuje zdařilými novelkami s hororovým námětem, někdy až překvapivě nečekaným a neotřelým.

Takže vedle duchů, vlkodlaků, upírů, zjevení, vetřelců z neznáma a jiných neobyčejných stvoření se v ději hororových povídek objevují i nelítostní vrazi, psychopaticky deformované osoby či naprosto neodhadnutelné a strach nahánějící úkazy. Vždy s nezbytnou porcí napětí a zdařile vyvolávaného strachu, jak to u hororů prostě má být – ať jsou z Anglie, Ameriky či jižních Čech. Myslím, že v tomto případě jde především právě o netradiční zpracování tématu, originální přístup jak k dějové přímce, tak k požadovanému rozuzlení.

S mnohými z autorů jste se mohli již setkat i na stránkách jiných knižních titulů i magazínů a lze tak obdivovat neotřelost jejich námětů či forem zpracování. A pokud sledujete právě tyto žánry, určitě zaznamenáte u nejednoho ze zapojených autorů také jejich literární růst. Patří k nim i náš dlouholetý člen Jirka Sivok, jinak garant HSF klubu, který funguje pod křídly Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Klubem se před delším časem mihlo také jméno jednoho z dalších autorů - Miroslava Pecha. A kdo ví, zda v příštím sborníku nebudou figurovat i další autoři ze současného seznamu JčKOS. 

Hanka Hosnedlová