neděle 17. července 2022

LITERÁRNÍ SOUTĚŽ

 



Objevte v sobě kousek Švejka, srandisty nebo humoristy!


V souvislosti s významnými výročími spisovatele Jaroslava Haška začíná soutěž v psaní povídek. Uzávěrka pro dodání textů je do 31. ledna 2023

 

Nejen členové Syndikátu novinářů z Vysočiny si loni připomínali 200 let od narození Karla Havlíčka Borovského, ale pamatují i na dalšího významného, s krajem spojeného novináře a spisovatele Jaroslava Haška.

Příští rok 2023 bude spojený se dvěma kulatými výročími. Hned 3. ledna uplyne 100 let od Haškova úmrtí a 30. dubna si připomeneme 140 roků od narození tohoto světoznámého autora. „Věříme, že taková výročí pomohou oživit Haškův tvůrčí odkaz,“ zmínil místopředseda Syndikátu novinářů Vysočina Jan Kliment. O osobnosti Jaroslava Haška má dobrý přehled a je v kontaktu také s vnukem a pravnukem slavného spisovatele a novináře.

„V této souvislosti lze připomenout nejen téměř půldruhého tisíce Haškových povídek zveřejněných v dobovém tisku, ale především šest desítek cizojazyčných překladů Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války (Haškem psaných či diktovaných především v Lipnici nad Sázavou). A nesporně je vhodné zmínit, že vyšly i další knižní tituly od spisovatele Jaroslava Haška,“ dodal Jan Kliment.

 

Kulatá Haškova výročí jsou důvodem k vyhlášení tvůrčí soutěže pro autory povídek, kteří mohou své práce (nejenom) „v haškovském duchu“ nabídnout k publicitě Syndikátu novinářů ČR.

„Posláním soutěže je v každém z nás objevit kousek Švejka nebo srandisty, humoristy nebo toho, kdo dokáže vystihnout a vykreslit naši českou povahu,“ zmínila předsedkyně spolku Krasomil, kulturní publicistka, básnířka a prozaička Radana Šatánková, která bude v porotě soutěže.

 

BLIŽŠÍ INFO K SOUTĚŽI

·        Prozaická díla ve formě povídky nebo povídek s kontakty autora zasílejte na e-mailovou adresu syndikat.vysocina@volny.cz . Prosím, v e-mailu uveďte vaše jméno, příjmení, bydliště, e-mail a telefonní kontakt.

·        Vyhlašovatelé soutěže uvítají dosud nepublikované texty v rozsahu do maximálně 15 000 znaků včetně mezer. Minimální počet znaků není stanoven. Texty dodejte ve formátu Word, pdf nebo odt, s velikostí písma 12.

·        Uzávěrka pro dodání textů je 31. ledna 2023, vítězové pak budou vyhlášeni na jaře téhož roku v souvislosti s výročím 140 let od narození Jaroslava Haška.

·        Práce budou posuzovány anonymně skupinou odborných hodnotitelů, autory nejlépe hodnocených povídek odměníme zajímavými cenami.

·        Autor odesláním svého příspěvku souhlasí se zpracováním osobních údajů pro účely soutěže, s prezentací svého díla a se zveřejněním fotografií z vyhlášení výsledků.

 

 

VYRAZTE DO LIPNICE

Na významná výročí se chystá také město Lipnice nad Sázavou. Zde se nachází hrob Jaroslava Haška a v někdejším spisovatelově domku můžete zhlédnout muzejní expozici. Navíc nevynechejte ani návštěvu lipnického hradu a lomů v okolí.

„V rámci finančních možností vylepšujeme Haškův domek a jeho okolí. Provedli jsme výměnu vstupního portálu, rekonstrukci Haškovy zahrádky, plánujeme také instalaci dobové kuchyně v místnosti, kde bývala,“ sdělil starosta Lipnice nad Sázavou Zdeněk Rafaj. Do expozice také nainstalovali televizní smyčku s dokumentem „Poslední stopy“. Rozsáhlejších úprav se dočkalo i bezprostřední okolí spisovatelova hrobu.

„Na rok 2023 jsme připravili kalendář osobností spjatých s Lipnicí, ve kterém samozřejmě nechybí Jaroslav Hašek,“ doplnil Rafaj.

Aktivitu Syndikátu novinářů ČR vítá. „Snažíme se zavčasu probouzet zájem a upozorňovat na téma Jaroslava Haška v různých institucích. Věřím, že nakonec bude různými subjekty zorganizován dostatek akcí k důstojné připomínce Haškovy osobnosti a díla, které je nadčasové. Je žádoucí, aby téma Hašek v příštím roce silně rezonovalo v celé české společnosti pro upevnění v paměti národa,“ zmínil starosta.

V Lipnici nad Sázavou Jaroslav Hašek prožil poslední léta svého života. Přivedl ho tam v roce 1921 jeho přítel, akademický malíř Jaroslav Panuška. Hašek si zakoupil v Lipnici domek, kde žil až do své smrti v roce 1923. Zde a v blízkém hostinci U České koruny (který nyní provozuje rodina Haškových) napsal převážnou část svého nejslavnějšího díla Osudy dobrého vojáka Švejka. Odsud také podnikal se svým dalším přítelem, spisovatelem Zdeňkem Matějem Kudějem, výlety do širokého okolí. 

 

Kontakt: Jaroslav Paclík, Syndikát novinářů Vysočina, syndikat.vysocina@volny.cz

pátek 15. července 2022

Zaniklé objekty kolem staré Vltavy ožily

 Zaniklé objekty kolem staré Vltavy ožily

Jaroslava Pixová

Jak vypadala stará Vltava a život kolem ní hlavně v části zatopené Orlickou přehradou je už historická kapitola, která bude asi stále vzbuzovat zájem lidí. Řeka s kvapně proudící vodou, s jezy a propustmi skýtajícími dobrodružství pro vodáky a rozkoše pro plavce, navíc romanticky usazená v hlubokém údolí mezi skalami a lesy přitahuje ať už pro její krásu a poetiku, zdroj zábavy či obživy. Už je to 62 let, co všechny samoty, přívozy, mlýny, hospůdky a osady kolem řeky pohltily hluboké vody přehrady. Ale ještě pořád existují pamětníci, kteří na život v těchto místech nezapomněli a dovedou o něm poutavě vyprávět.

To bylo také záměrem při vydání publikace s názvem Když Vltava zpívala. Informace z archivních dokumentů oživily vzpomínky pamětníků a dotvořily tak obraz života kolem staré řeky. Z celkového úseku 68 zatopených kilometrů Vltavy jsem se dostala zhruba do poloviny – od Týna nad Vltavou, kam vody přehrady doběhly, po Zvíkov. Přesto jsem musela knihu rozdělit do dvou dílů pro četnost informací doplněných dobovými fotografiemi: Od Týna po Rejsíkov a Od Lipovska po Zvíkov.

Vydání knih bylo poznamenáno i obtížemi s nedostatkem papíru. Přestože jsem požadovaný formát i druh papíru avizovala v tiskárně už začátkem roku, nebylo to nic platné. Už to vypadalo, že budu muset slevit z kvality. Nakonec se křídový papír sehnal, ale musela jsem zmenšit formát. Zapříčinilo to však trochu zdržení, takže abych představila knihy všem lidem od vody do začátku prázdnin, než se rozprchnou na dovolené, musela jsem započít téměř maratón v představení knih v obcích kolem řeky a za 14 dnů absolvovat devět akcí spojených s besedou a promítáním obrázků. Putování jsem započala 17. června v Albrechticích nad Vltavou, kde jsme knihu pokřtili za účasti starosty, místostarostky, ale i pamětníků: třiadevadesátiletého Antonína Fähnricha, potomka mlynářů z Horního Lipovska, Anny Husové – sestry posledního plavce Václava Husy, Václava Mlezivy, syna plavce a vrátného z Hostecké Hladné a dalších. Následovaly Jetětice, Týn nad Vltavou, Dražíč, Neznašov, Slabčice, Zvíkovské Podhradí, Podolí I a závěr se konal 1. července v Chřešťovicích.

Setkání s lidmi bylo někdy až dojemné, vyprávěli mi, z které chalupy pocházeli nebo jejich rodiče, čímž jsem zjišťovala kolik dalších pamětníků jsem ještě mohla obejít. Navzájem si v knížkách ukazovali fotky, na kterých byli vyfoceni buď oni samotní nebo jejich příbuzní. Většinou se znali navzájem a v mnohých případech se znovu sešli po delším čase, takže měli možnost spolu pobesedovat. Byla to taková milá a přátelská setkání. Mnozí z nich mi poskytli do knihy fotografie a cenné vzpomínky. Na besedy jsem přijížděla zpravidla o půl hodiny dříve, a to už tam lidé přicházeli. Přednášková místnost byla vždycky zaplněná v průměru padesátkou návštěvníků. Na každou besedu jsem se musela předem připravit, protože jsme probírali vždy ten úsek řeky, který se nacházel v bezprostřední blízkosti konkrétní obce.

A do toho mi ještě přišlo pozvání do živého vysílání v Českém rozhlasu v Českých Budějovicích. Nebudu tajit, že to bylo na základě toho, že jsem do rozhlasu zaslala informaci o nové knize s nadějí, že se ve vysílání třeba objeví pozvánka na některé z jejich plánovaných představení. Pracovníci rozhlasu mne překvapili rychlou reakcí. Zřejmě Vltava zapůsobila jako silné téma, jelikož na knihy o mlýnech málokdy reagovali. A přišlo rovnou pozvání do vysílání, které se neodmítá, takže jsem musela stihnout v jednom dni dojet do krajského města a absolvovat vysílání a odpoledne sbalit knihy a vyjet do Týna nad Vltavou na jejich představení. Ačkoliv jsem s pracovníky rozhlasu natáčela již mnohokrát, nikdy to nebylo přímé vysílání jako nyní, kdy případné přebrepty a motance už nejdou vystřihnout. Ale myslím, že to celkem dobře dopadlo, s Evou Kadlčákovou, která rozhovor vedla, se znám z doby, kdy ještě působila v Písku. Hned druhý den mne v tom samém pořadu Dopolední host vystřídala Hanka Hosnedlová, kterou jsem si pak s chutí i úlevou poslechla.

A tak mám hlavní sérii představení nových knih za sebou a jsem ráda, že jsem to stihla ještě v době, kdy čísla covidově postižených byla ještě nízká, a hlavně starší lidé neměli obavu z nakažení a na akce přišli. Také proto jsem chvátala a nechtěla jsem tuto důležitou součást propagace knihy odsunout až na podzim. Po prázdninách mi pak čeká už jen několik doplňkových besed v Písku, Vodňanech a Prachaticích. Doufám, že jsem těmito publikacemi přinesla lidem trochu milých vzpomínek, potěšení a pro další generace zanechala autentický obrázek života kolem staré řeky.










Nová kniha L. Berana

 


úterý 5. července 2022

Cena spisovatelů již potřetí

Udělování Ceny Obce spisovatelů ČR se pomalu již stává tradicí. V letošním roce bude totiž udělována již potřetí. Je určena pro autora nejlepšího písničkového textu, přihlášeného do autorské soutěže festivalu Porta.

V prvním, startovním roce bylo toto nově zavedené ocenění díky nástupu covidu a následným opatřením udělováno nejprve virtuálně. Teprve po uvolnění byla originální keramická cena předána příslušnému autorovi osobně. V loňském roce si již tvůrce vítězného textu osobně odnesl keramický pohár Obce spisovatelů již přímo z letního festivalového jeviště v Řevnicích.

Přihlášené autorské písničkové texty, jichž letos bylo nepatrně více než loni, hodnotila porota, složená stejně jako v předchozích letech ze členů Rady Obce spisovatelů. A tentokrát se kupodivu bezvýhradně shodli na textu Ondřeje Podeszwy z kapely Meziměsto, která postupovala z Polabského kola. Vítězný text je přemýšlivý a nese název S váhami na křídlech. Také Ondřej si p první červencové neděli odnesl z portovního pódia keramický pohár z dílny jihočeského výtvarníka Jana Štarka. 

 -hh-

Nejčtenější články: