Trolejbusy se jmény

Tentokrát se vypravíme do českobudějovických ulic za městskou hromadnou dopravou, konkrétně za jedenadvaceti novými trolejbusy, kterým veřejnost v loňském roce vybrala jména zdejších známých osob. A nejsou to jen jména historická, objevíte mezi nimi i českobudějovického zpěváka, kartářku nebo známého šprýmaře za volantem trolejbusů. 

     O výběru jmen rozhodla veřejná anketa, která nominovala do konečného výběru celkem devět desítek jmen, z nichž byla vybrána ta, s nimiž se můžete denně setkávat na pravidelných linkách. 

     Největší počet hlasů získal neonatolog doktor Miloš Velemínský, překvapením bylo pak jméno na druhém místě, které získala zdejší rodačka – kartářka Jolanda (Věra Nemethová), následují karikaturista a ilustrátor Jaroslav Kerles, hudebník a zpěvák Petr Muk, vojenský pilot RAF – Jiří Maňák, pedagog a nadšený cyklista Josef Cepák, vyhlášený šprýmař a řidič trolejbusu Adolf  Koberna, rybníkář Jakub Krčín, Alois Bohůnek – zakladatel a ředitel reálného gymnázia ve městě, Přemysl Kabourek – rovněž řidič českobudějovické MHD. Druhou desítku zahajuje jméno F.A. Gerstnera – stavitele koněspřežky na evropském kontinentu, spisovatel Jaroslav Hašek, nejstarší občanka ČR - Blažena Strachotová (zemřela loni ve 108 letech), právník, politik a národní buditel Vendelín Grünwald, August Zátka – bývalý starosta a zakladatel zdejší Matice školské, Carl Hardtmuth – podnikatel, do jihočeské metropole přenesl Koh-i-noor, Václav Masopust – řezník, který zavedl prodej tzv Pikadorů (párků v rohlíku), hudební skladatel Vojtěch Jírovec, měšťan a pivovarník Zachariáš, který věnoval své jmění na výstavbu špitálu pro chudé (přelom 13. a 14.století), Karel IV. - český král a římský císař a jako poslední Emanuel Fritsch, po němž je pojmenována stezka podél Vltavy z Boršova až na Dívčí kámen. 

       Mne a mé přátele zejména potěšilo, že se zde vedle historických osobností objevují i jména běžných občanů města, kteří se zapsali do povědomí Českobudějovických bez očekávaných velkých ambicí. A doufám, že dopravní podnik bude v této příjemné tradici pokračovat – už teď mne napadají další jména, pro které bych hlasovala.                                                                      -hh-   

Jaroslava Pixová - Střípky vzpomínek na starý Písek 2

Jaroslava Pixová

Střípky vzpomínek na starý Písek 2

Blanice, 2025

Ačkoliv kniha o starém Písku (2) z pera plodné autorky Jaroslavy Pixové vyšla už v závěru loňského roku, teprve na začátku roku letošního se rozběhla mezi dychtivé čtenáře a zájem o tento titul zejména mezi píseckými čtenáři nepolevuje. 

     Jaroslava Pixová v této knize volně navazuje na předchozí publikaci s číslicí jedna, zasvěcenou písecké historii ve vyhrazeném časovém období spadajícím především do dvacátého století. I tentokrát se spisovatelka detailně věnuje nezpochybnitelnému fenoménu postupu času v oblastech jak historických, tak i ekonomických, kulturních a společenských. Svědomitě mapuje každou část své knihy nejen ověřováním v archivech, kronikách, tisku, ale hojně i rozhovory s pamětníky. A co víc, nejednu ze zachycených skutečností dokumentuje také ze svých vlastních vzpomínek. Mnozí čtenáři se tak společně s knihou přenesou do dob svého mládí a zavzpomínají nad černobílými dokumentárními fotografiemi, zobrazujícími uplynutá desetiletí.

    Výjimečností knih této autorky jsou i uváděná jména osob žijících nebo pracujících na popisovaných místech. A nejeden ze čtenářů tam najde zmínky o jeho rodině, blízkých příbuzných, sousedech či známých. A to činí tyto publikace pro ně tak přitažlivými.

     Už v první kapitole se dostáváme ke specifice Trávné cesty a obyvatelů domků kolem ní a jejich pestrými osudy. Hned ve druhé kapitole jsem narazila na vzpomínky mého kamaráda, připomínajícím si dobu raného mládí. 

      J. Pixová zachycuje v každé z kapitol nejen místní a rodinné  skutečnosti, ale také tehdejší obchody, kam se chodilo nakupovat, hospody, hotely, provozovny, nemocniční budovy rovněž místa, kam si chodili kluci a holky hrát, parky, kulturní zařízení, nová sídliště, školy, ale i třeba benzinové pumpy, kterých bylo tehdy ve městě čtrnáct. Nejedna zmínka je věnovaná zdejším událostem – například návštěvám cirkusů, představením místních spolků, pravidelným trhům až po produkci zdejších podnikatelů – od uzenářů, přes košíkářství až po Weinerovy cukrovinky. Speciální část knihy je věnovaná biografům a jejich předchůdcům, jakož i fotoateliérům, také divadlu a spolkům kolem této scény.  Zavzpomínáte si i na spolkovou činnost, Sokol, spartakiádu, sportovní činnost, plovárny a výletní restaurace, na obchodní domy a jejich postupné přeměny, světově známé výrobní značky a firemní prodejny, demolice staré zástavby, ale také knihkupectví a čtvrteční fronty před nimi, taneční orchestry a kapely, oblíbená nedělní korza, tradiční trafiky a pečlivě zachycené postupné změny, včetně  dopadů druhé světové války na město a jeho obyvatele. Autorka si citlivě vnímá i otázky dobové sociální struktury, nezapomíná ani na zajímavé osobnosti doby či jmenovitě uváděné pamětníky. Kompletní a obsáhlý obrázek města ve vyhraněném období v jedné z posledních kapitol této nesmírně precizně pojaté knihy zakončí nostalgickým povzdechnutím: Vrátit se aspoň na chvíli do starého Písku… A jsem přesvědčená, že mnozí ze čtenářů s ní souzní.

                                                                                                                     Hanka Hosnedlová