I >druhé kolo<, řečeno sportovní terminologií, IX. ročníku „Velkého čtení spisovatelů jižních Čech“, konané v neděli 01. února 2026, zahájil pan doktor Prášek. Velice poutavě hovořil nejen o dětství, mládí a dospívání Adolfa Heyduka, ale i o jeho příbuzných, jejichž stopy se dají vysledovat až daleko na východ, do Asie.
Poslechový sál – dříve společenský pokoj Heyduků – byl zaplněn do posledního
místa, ještě musely být přidány židle do sousední místnosti. Obecenstvo ani
nedutalo – tak zajímavé bylo vyprávění bývalého ředitele Prácheňského muzea.
Nechtěně tak připravil >horkou půdu< šestici literátů, kteří po něm měli
před posluchače předstoupit se svými pracemi.
Bude i jim nasloucháno s takovou laskavostí?
Než však přišla ke slovu literatura, pan Ivan Zborník předvedl své mistrovství
ve hře na kytaru a ještě několikrát během podvečera proložil přednes autorů
hudbou. Původně na plakátu ohlášená i hudebnice Anna Skalická přítomna nakonec
nebyla.
Zlata Měchurová přečetla ze své knihy „Příběhy
starých píseckých domů a osudy jejich obyvatel“ pasáž o Arnoštu Schwarzenbergovi.
Písecký spisovatel Ladislav Beran ve svém úvodním slovu zmínil svou
chystanou knihu „Noc zločinu“ a pak kvůli svému zdravotnímu stavu požádal svou
manželku, aby přečetla ukázku jedné z jejích povídek s názvem „Jak
jsem se stal kazišukem aneb lepší už to nebude“.
Jaroslava Pixová připomněla především Písečákům historii promítání
v onom městě. Než přišly ke slovu první biografy, byla jejich předchůdcem
tzv. Panoráma, kterou ve městě nad poetickou Otavou tehdy zřídili manželé
Rochovi. Po ní ještě začal svými obrázky nějakou dobu ohromovat přelomový
vynález – Kinematograf.
Básník Alen Malina chtěl tíživou nejen českou, ale i celosvětovou
nepohodu pohladit trochou něhy a tak nakonec – oproti svému původnímu scénáři –
zvolil monotematicky zaměřenou svou poezii: milostnou. Kdo by si však myslel,
že šlo jen o verše věnované dívkám a ženám, mýlil by se; zazněly i básně o
lásce k mamince či rodné zemi.
Jana Dohnalová přečetla svou stať „Patová situace“ z nejnovějšího sborníku
povídek Jihočeského klubu Obce spisovatelů „Kdyby aneb Kdyby byl Bavorov co
Pardubice“, který vyšel v závěru loňského roku péčí nakladatelství Epika.
Šestici autorů uzavřel Otakar Pánek četbou ze své básnické knihy „Na
křídlech andělské touhy“.
A jako před týdnem, i nyní závěrečné slovo patřilo chuťovým
buňkám; bývalá básníkova ložnice byla už svým půdorysem jakoby předurčena
dlouhému stolovému uspořádání, na němž byl bohatý výběr jídla i pití. Velikým
pokušením pro ty, kteří právě toho dne chtěli vyzkoušet zahájení měsíce
abstinence zvaného „Suchej únor“, bylo svádivé víno.
Sluší se ještě poděkovat Prácheňskému muzeu za poskytnutí skvělého zázemí a
těm, kteří se podíleli na organizaci literární akce a přípravě pohoštění. Za
mnohé bych jmenoval alespoň PhDr. Jiřího Práška, Otakara Pánka, Jaroslavu
Pixovou či Marcelu Uhrovou.
Bylo jich však víc.
Josef Vrba
Žádné komentáře:
Okomentovat