Na květnové autogramiádě a autorském čtení Pavla Řeháka v českobudějovickém knihkupectví Na konci vesmíru jsem se zároveň dozvěděla celou řadu zajímavostí, a to nejen ze světa spisovatelského dění.
Jednak samozřejmě o knize a knižní tvorbě Pavla Řeháka,
který zde představil svou novinku – román Kritická dimenze, s nevšedním námětem,
plynule se pohybujícím v delší časové ose z minulosti do budoucnosti. Také
zpracování a posun děje jsou poněkud mimořádné - snoubí se v nich nejen
kritický pohled na uplynulé, nezřídka dramaticky vygradované situace s určitým,
neočekávaným vývojem do budoucna, univerzální střízlivé sci-fi a zhmotněné
autorovy vize, technicky i emočně účelně propojené. Autor ale nezůstává pouze u
líčení dějově vyhrocených situací a neodvratných zlomů v reálném i futuristicky
nastíněném světě, ale ponechává čtenáři i svým knižním postavám jakési
optimistické světýlko naděje.
Tento obsáhlý román není však Řehákovou prvotinou, již před
dvanácti lety totiž vydal působivou, čtenářsky náročnou publikaci v německém
jazyce, která byla širší veřejnosti představena na mezinárodních knižních
veletrzích v Německu. Překvapením pro mne byly však i jeho verše, které při
autigramiádě recitoval – působily na mne silným citovým nábojem, jako jakýsi příhodný
protiklad románové věcnosti.
Autorské čtení střídaly hudební výstupy dua Kasteláni s příjemnými
poetickými písničkami i odkazy na tvorbu světových poetů jako byl Vysocký, Puškin
apod. A povzbudivě na mne zapůsobil i fakt, že tito hudebníci a ctitelé poezie,
převážně seniorského věku, se pravidelně scházejí v jedné českobudějovické
kavárně, aby se podělili o svou aktuální tvorbu. Není to báječné?
H. Hosnedlová
Žádné komentáře:
Okomentovat