Před devíti lety uspořádal Richard Uher, písecký básník a spisovatel, první Velké čtení spisovatelů jižních Čech v obýváku Adolfa Heyduka, a od té doby se koná každoročně ve spolupráci Prácheňského muzea a Jihočeského klubu obce spisovatelů. Konal se i v neděli 25. ledna 2026 a další neděli 1. února se odehraje další část. Proč naposledy? Musím upřesnit, že naposledy se koná v Památníku Adolfa Heyduka, jelikož toto jsou poslední dvě akce, které se tu konají před rozsáhlou rekonstrukcí, kdy bude dům uzavřen na zřejmě velmi dlouhou dobu. Velké čtení se bude muset v příštích letech přesunout do jiných prostor.
Samotný program se nesl v tradičním duchu. Richard Uher již bohužel není mezi námi, ale stále ho tam připomíná jeho klobouk a hůl. Jako vždy tento komorní pořad moderoval emeritní ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek, který nikdy neopomene připomenout nějakou zajímavost o Heydukově životě nebo jeho domě. Tentokrát povyprávěl o Heydukově rodině. Další tradicí je to, že celý pořad obohacuje krásnými skladbami zahranými na kytaru Ivan Zborník vždy s některým ze svých žáků. V neděli si přivedl zdatného kytaristu Jana Janotu.
Hlavní náplní je samozřejmě čtení spisovatelů ukázek ze svých děl. A tentokrát se sešla pestrá směs žánrů. Petr Šulista zarecitoval řadu básní, některé z jeho archivu, báseň Ředění ze sbírky Zpověď zamilovaného blázna a verše o Písku ze sbírky Pod Putimskou branou zastavím se rád. Hanka Hosnedlová zase pobavila přítomné svojí povídkou o dětském vnímání světa a přidala též několik veršů. Rodinné duo Stanislavy Bumbové mladší i starší bylo také velmi osvěžující a zábavné. Stanislava Bumbová mladší mnohé překvapila vtipnými básničkami, jak sama řekla, trochu dětskými, ale dokonce i psychologickými. Její projev byl protkán i divadelními prvky. A jak její maminka Stanislava starší poznamenala, že jelikož se nám tento svět nějak zbláznil, vrátila se k pohádkám. Povyprávěla veršovanou pohádku o líném Honzovi, který trochu nechtěně velmi originálním způsobem přemohl draka a vysloužil si tak princeznu. I toto byl herecký přednes, který všechny zaujal.
Dočkali jsme se ale i druhé pohádky od Radky Velkové, jejíž děj se – jak jinak – odehrával u řeky, ve vorařské osadě. Byla o dětech a kouzelném bochníku chleba. A na závěr přišlo trochu poučení z nové knihy Jarmily Mandžukové Malé dějiny knihovny ve Včelné o vývoji knihoven, ale i tom, co zapsali staří kronikáři kupříkladu o pálení zakázaných knih v hitlerovském Německu. Dozvěděli jsme se ale také v jak mohutném nákladu se po roce 1990 začaly vydávat některé dosud zapovězené knihy.
Konečný závěr celého podvečera patřil opět tradičnímu bohatému občerstvení, debatě mezi přítomnými a pozvánkou na příští čtenářské odpoledne s další šesticí spisovatelů.
