Josef Kopřiva, známý spíše pod pseudonymem Urtica, což je latinský překlad jeho příjmení, byl básníkem, jak se říká od boha. To, co jsem lopotně vymýšlela dlouhé hodiny, on dokázal jen tak mimochodem sypat z rukávu. Právě ta lehkost, s jakou psal své básničky, mě na něm vždycky fascinovala.
Na jakékoli vyřčené slovo, na jakoukoli situaci uměl vytvořit perfektní rým
během vteřiny. Z jeho básniček je cítit laskavost i humor. Mnozí z kritiků mu
vytýkali, že jeho verše nejdou do hloubky a mnohdy hraničí i s dětskou naivitou
a nevinností. V mnohém mají pravdu, protože i sám jejich autor byl veselý a tak
trochu dětsky bezelstný introvert, kterého vypudit z jeho ulity bylo velké
umění. Oplýval rovněž nízkým sebevědomím, a tak veřejnost spatřila z jeho
rozsáhlé tvorby pouhý zlomek. Publikoval převážně v regionálních časopisech,
jako byly například Černovické rozhledy. Mnohokrát jsem jej přemlouvala, ať se
přidá k našemu klubu spisovatelů, ale vždy s díky odmítl. Přednost dával spíše
soukromým rozhovorům, neměl rád publicitu, ta jej přiváděla do rozpaků.
Letos o Vánocích mi napsal:
Přeji všem hodně
zdraví. Rád bych si někdy popovídal o psaní a co dál připravuješ. Já píšu zatím
jenom krátké básničky, ale už jsem jich zvláště teď o Vánocích napsal docela
dost! Až budeš mít někdy trošku času, tak se ozvi! Rád bych si s Tebou o tom
psaní popovídal! V 8. hodin už jdu hrát do kostela koledy, tak mi drž palce, ať
nic nepokazím! VŠECHNY ZDRAVÍ
JOSEF KOPŘIVA
Když jsem tuhle zprávu četla, ani ve snu
by mě nenapadlo, že už si o psaní nikdy nepopovídáme, protože 11. ledna ukončil
ve věku 72 let znenadání svou pozemskou pouť. Teď už své koledy vyhrává na
nebeském kůru andělům, protože se docela určitě dostal do nebe.
Jana Dohnalová
Žádné komentáře:
Okomentovat