V květnu na mne došla řada s prezentační besedou na Viktorce u Náchoda, v režii a produkci Tomáše Magnuska, předsedy Obce spisovatelů ČR. A to kromě mé osoby především s účastí zpěváka a muzikanta Ladi Kerndla, kterého má veřejnost spojeného zejména s jeho hudebním vystupováním na zámořských lodích. Původně jsem se domnívala, že já jako novinářka budu zpovídat Laďu, a tak jsem si připravila dvoustránkový scénář, ale všechno to bylo jinak. Zpovídaný měl být totiž nejen Laďa Kerndl, ale i já coby spisovatelka. Ovšem v konečném důsledku se situace vyvinula zase trochu jinak a musím říci, že ku prospěchu besedy, dokonce došlo i na některé otázky z mého původního scénáře.
Laďa byl i přes svůj hlasový
handicap úžasný a neúnavný. Naprosto otevřeně a bez příkras hovořil o všem, co
se týkalo jeho života, muzikantské dráhy, jeho vážného onemocnění i boje s
dopady této nepříznivé etapy. A nakonec došlo i na některé otázky z mého
scénáře, i když to nebylo původně v plánu. Publikum pobavil mimo jiné
nepřebernou zásobou vtipů, přiznal, že má sbírku anekdot v počtu tří set
třiceti kusů a já jsem přesvědčená, že si od Tomáše z Viktorky odvezl nejméně
ty tři, které mu v té době chyběly k onomu legendárnímu číslu – 333. Navíc jsem
s Laďou našla další společný styčný bod, a to tramping, který ho oslovil v jeho
patnácti a kterému propadl doslova na celý život. Skvělý byl i Tomáš Magnusek,
pohotový, vtipný, přizpůsobivě naladěný.
Co jsem ale vůbec nejvíc
ocenila a záviděla na zmiňované akci, bylo tamější publikum. Jako by patřilo
přímo do Tomášovy rodiny – pozorné, vnímavé, zaujaté věcí, prostě báječné. A co
víc, samozřejmý kontakt po skončení besedy, smršť žádostí o podpisy do
zápisníků, kronik, na sběratelské kartičky a také o společné fotografování s
nimi, a nesmím zapomenout ani na drobné dárky, kterými nás oba obdarovávali.
Prostě byla jsem tímto publikem natolik unesená a dojatá, že jsem si – nejen v
duchu - přála takový zájem a vztah publika a vystupujících i u nás. Nebylo by
to báječné?
Hanka Hosnedlová
