Literát, výtvarník a přítel

Ve druhé polovině horkého měsíce června nečekaně odešel na druhý břeh dlouholetý člen Jihočeského klubu Obce spisovatelů – Jiří Hovorka, který v loňském roce oslavil svou osmdesátku. Problémy s chůzí a další zdravotní potíže ho sice izolovaly od aktivní účasti na dění klubu, ale vždy se ochotně zapojoval do literárního dění a vytvářel jedinečné ilustrace pro klubem vydávané knihy. 

     Byl totiž nejen literát, ale také malíř, grafik, ilustrátor a typograf, jeho obrazy se dostaly i do Alšovy jihočeské galerie, do Jihočeského muzea i do mnohých soukromých tuzemských i zahraničních sbírek a galerií. Jeho tvorba doprovázela i celou řadu výstavních katalogů, přebalů knih a gramofonových desek, poutavých plakátů, pozvánek, ale i třeba potravinových obalů. 

       Pocházel z Cetorazi, vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Karlových Varech, ale pak se natrvalo usadil v Českých Budějovicích, které se staly jeho srdeční záležitostí. Uplatnil se v řadě podniků jako grafik, ať už to byl písecký Jitex, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, hudební nástroje v Hradci Králové nebo Musicexport Praha. Spolupracoval také s českobudějovickým Domem kultury ROH, nynějším Metropolem, Prácheňským muzeem v Písku, Galerií Tras Ars, kromě toho rovněž s dalšími známými podniky, jako byly písecké PPP, Fezko Strakonice, Elite Varnsdorf či Koh-i-noor Hardmuth. Jeho výtvarné stopy lze najít i na Libereckých výstavních trzích, celostátních výstavách Země živitelka, na výstavišti Brno nebo Černá louka v Ostravě.  Na spisovatelském kontě pak má tři tituly s nesporně autobiografickými prvky, které si získaly celou řadu čtenářů - Pozdrav, ptáku!, Máš cigáro? a Světlo z trubky. Byl ale autorem i řady povídek v almanachu Literární fórum. Škoda jen, že jeho zdravotní stav mu nedovoloval pokračovat jak v literární, tak výtvarné činnosti, kde by měl ještě v mnohém co říci. 

       Měl hezký vztah s manželkou Marcelkou a s rodinou, na nichž mu velice záleželo.   

       Bude nám chybět jeho střízlivě racionální pohled na svět, zdravě kritické nesmlouvavé názory a skrytá, ale čitelná romantičnost jeho nesmírně lidských povídkových hrdinů. 

       Bude nám prostě chybět...  

Hanka Hosnedlová

Ze zámořských lodí na Viktorku

V květnu na mne došla řada s prezentační besedou na Viktorce u Náchoda, v režii a produkci Tomáše Magnuska, předsedy Obce spisovatelů ČR. A to kromě mé osoby především s účastí zpěváka a muzikanta Ladi Kerndla, kterého má veřejnost spojeného zejména s jeho hudebním vystupováním na zámořských lodích. Původně jsem se domnívala, že já jako novinářka budu zpovídat Laďu, a tak jsem si připravila dvoustránkový scénář, ale všechno to bylo jinak. Zpovídaný měl být totiž nejen Laďa Kerndl, ale i já coby spisovatelka. Ovšem v konečném důsledku se situace vyvinula zase trochu jinak a musím říci, že ku prospěchu besedy, dokonce došlo i na některé otázky z mého původního scénáře.

Laďa byl i přes svůj hlasový handicap úžasný a neúnavný. Naprosto otevřeně a bez příkras hovořil o všem, co se týkalo jeho života, muzikantské dráhy, jeho vážného onemocnění i boje s dopady této nepříznivé etapy. A nakonec došlo i na některé otázky z mého scénáře, i když to nebylo původně v plánu. Publikum pobavil mimo jiné nepřebernou zásobou vtipů, přiznal, že má sbírku anekdot v počtu tří set třiceti kusů a já jsem přesvědčená, že si od Tomáše z Viktorky odvezl nejméně ty tři, které mu v té době chyběly k onomu legendárnímu číslu – 333. Navíc jsem s Laďou našla další společný styčný bod, a to tramping, který ho oslovil v jeho patnácti a kterému propadl doslova na celý život. Skvělý byl i Tomáš Magnusek, pohotový, vtipný, přizpůsobivě naladěný. 

Co jsem ale vůbec nejvíc ocenila a záviděla na zmiňované akci, bylo tamější publikum. Jako by patřilo přímo do Tomášovy rodiny – pozorné, vnímavé, zaujaté věcí, prostě báječné. A co víc, samozřejmý kontakt po skončení besedy, smršť žádostí o podpisy do zápisníků, kronik, na sběratelské kartičky a také o společné fotografování s nimi, a nesmím zapomenout ani na drobné dárky, kterými nás oba obdarovávali. Prostě byla jsem tímto publikem natolik unesená a dojatá, že jsem si – nejen v duchu - přála takový zájem a vztah publika a vystupujících i u nás. Nebylo by to báječné?

                                                                                                Hanka Hosnedlová 

Slavnostní tečka za letošní Žabkou

První červen byl letos kromě svátku dětí také dnem vyhlášení vítězů letošního ročníku Jihočeské žabky, oblíbené literární soutěže pro mládež. Výsledky sečteny, ceny a diplomy nachystány, reprezentativní prostory auly ZŠ a ZUŠ Bezdrevská připraveny přivítat první hosty, včetně těch, jejichž práce na téma „Když nemůžu spát“ zabodovaly u poroty z řad Jihočeského klubu Obce spisovatelů nejvíce. A jak to dopadlo? Soutěž již podruhé v řadě suverénně ovládla Karolína Holá z vodňanské školy TRIVIS, jejíž literární talent je velkým příslibem do budoucna. Druhou příčku vybojovala v těžké konkurenci Viktorie Horčičková ze Střední odborné školy zdravotnické v Českém Krumlově a bronz putuje díky Elišce Pražákové na Gymnázium Jírovcova v Českých Budějovicích. Čestné uznání si vysloužila práce Barbory Myškové z Gymnázia v Trhových Svinech, odkud letos přišel rekordní počet příspěvků, což porota ocenila diplomem za největší účast v soutěži. Zvláštní uznání za autentické zpracování tématu putuje až na Moravu, k Veronice Lajdové ze ZŠ Kostelec u Holešova. Ve slavnostně laděné atmosféře bylo čtení autorských příspěvků skvěle umocněno působivými hudebními intermezzy – klavírním vystoupením Šimona Čermáka, violovými sóly Evy Škodové a zpěvem Sarah Štrejnové, za což jim patří velký dík. Poděkování patří i Barboře Kunešové, Dagmar Frankové a Josefu Kaňkovskému za citlivý přednes oceněných prací, Jihočeskému kraji za zajištění hodnotných cen a v neposlední řadě i ZŠ a ZUŠ Bezdrevská za pronájem krásného sálu. Odpolednem již tradičně provázela Lenka Bittová, garantka soutěže. Možná, že právě ona nebude moci pod dojmem dnešních zážitků usnout a začne spřádat plány na další ročník..

-bit-

Držitelé ocenění 22. ročníku Jihočeské žabky: zleva Viktorie Horčičková, Barbora Myšková, Eliška Pražáková a Karolína Holá s garantkou soutěže Lenkou Bittovou

Foto: Eduard Bitto