Vrah, který se bál sám sebe

 

Ladislav Beran,
Vrah, který se bál sám sebe
MOBA, 2021

Písecký autor Ladislav Beran, emeritní kriminalista, se prezentuje v předních liniích české literatury třemi tematickými okruhy. Prvním z nich jsou kriminální příběhy z doby první republiky, postavené na oblíbené písecké četnické pátračce s kapitánem Votrubou a štábním strážmistrem Hřebejkem. Druhým námětovým polem jsou současné příběhy s kriminální zápletkou a sehranou dvojicí kriminalistů – Machem a Studničkou. A konečně třetím, zatím asi nejmladším a nejméně zastoupeným tématem je román s aktuálním námětem a nevšedním prostředím, do něhož je děj zasazený.

Letošní Beranova novinka s názvem Vrah, který se bál sám sebe se spolehlivě vrací k tematickému okruhu číslo jedna, tedy do první třetiny minulého století. Po přečtení každé další knihy z dílny tohoto pilného jihočeského autora mne napadají stejné věty, stejné superlativy, stejná příznivá hodnocení. V každé z nich oceňuji Beranův jadrný, lehce ironický styl, který jeho čtenáři poznají už po první větě. Dále pak přesvědčivou sílu dialogů jeho hrdinů, detailní znalost prostředí i charakterů postav začleněných do jeho příběhů, ale i laskavý nadhled a hluboce lidský přístup i k těm, kteří stojí na opačné straně plotu. A v neposlední řadě bych měla jmenovat přitažlivost a nápaditost titulků jeho dílčích příběhových kapitol, vzbuzujících už v prvním okamžiku zájem a fantazii čtenáře. Posuďte sami – například Hrob, který promluvil, Malý muž, který přitahoval velké maléry, Kasařský reparát, Muž, který uměl zastavit čas nebo Nevinná šeptanda a nahý muž v okně... A asi nemusím ani dodávat, že v žádné z kapitol nechybí ani dávka pečlivě vygradovaného napětí.

Přitáhne vás trochou zakázaného tajemna obestřené prostředí veřejných domů, kolorit malého města, akceptovaná hierarchie místní galerky, uklidňující pohoda městských hospůdek, nostalgický šum vináren a letní uvolněnost osvěžoven kolem řeky. A v neposlední řadě také nepředstíraná, samozřejmá sousedská bodrost kriminalistů i s jejich chybami a přešlapy, které je naprosto nenásilně, ale spolehlivě polidštují a zaručují jim tak i sympatie čtenářů.

Na stránkách Beranovy nové knihy se šestnácti povídkami, jejichž inspirací byly skutečné příběhy z policejních archivů, defilují v dějových paralelách drobní zlodějíčkové, podvodníci, kapsáři, profesionální karbaníci, prostitutky, pašeráci, ale i kasaři, lupiči či vrahové. A i když Beranovi četníci nejsou žádní Bondové 007, čtenář jim prostě věří a dokáže se bez problémů přenést do jejich doby i osudů. A to je pro spisovatele bez pochyby tím nejhezčím oceněním.

Hanka Hosnedlová