Druhé až čtvrté podání

V tenisu je první podání to nejsilnější, pak druhé, o něco slabší, a další podání není povoleno, protože by se o to samé mohl tenista pokoušet bezvýsledně donekonečna. Mně se podařilo dokonce čtvrté podání, i když jsem mydlil míček neustále do stejného místa. A tak péčí mého nakladatele vychází můj román Útěk do pekel již ve čtvrtém vydání.

Ve druhém vydání je to pak román Světla na pobřeží. Jedná se o třetí knihu ze čtyřdílné série. Zde stojí za zmínku úsilí nakladatele celou řadu sjednotit, a proto ji vydává ve zcela nové úpravě.

Tři v jednom

Takto je, tuším, označována káva s cukrem a smetanou v jednom sáčku. A mne něco podobného potrefilo v literatuře, kdy můj nakladatel vydal v souhrnném svazku pod názvem Mistr platnéř tři již dříve vydané romány Platnéř, Pavoučí síť a Návrat mistra.

Na internetu jsem zaznamenal úsměvný příspěvek jedné čtenářky, která si běžela koupit novou knihu, ale byla zklamaná, když jí prodavačka řekla, že se vlastně jedná o tři v jedné. A paní, která už tři předešlé měla, řekla: A tak mi ji dejte také. Což mi připomnělo nezapomenutelnou scénku s Felixem Holzmannem a Ivou Janžurovou u pokladny v kině a jejich pomyslný tenisový mač, kde místo tenisových míčků létaly názvy filmů Včera, dnes a zítra a V sobotu večer a v neděli ráno. A Felix Holzmann nakonec zápas skrečoval, když prohlásil: Tak mi dejte lístky na dneska, na zítra, ale na včera si brát už nebudu.

Nové podání

Tentokrát se jedná o další historickou řadu. Přitom jsem do nakladatelství hlásil, že se bude jednat o solitér bez pokračování. Děj měl vrcholit výrobou železa na Berounsku. Již dříve v Mistru platnéři jsem se zabýval jeho zpracováním, ale teď jsem chtěl popsat vše, co tomu na začátku 14. století předcházelo, včetně pálení dřeva v milířích. Jenže než jsem se k tomu dostal, byl konec dohodnutého rozsahu románu. To byly samé bitvy a úklady a pak člověku – tedy středověkému rytíři – nezbude čas na nějakou výrobu železa. Potíž je i v tom, že si moji hrdinové v určité fázi děje začnou žít vlastním životem a je obtížné je zkrotit, protože oni mají meče a dýky. A co má autor? Jen své pero, se kterým je proti nim téměř bezmocný. A tak po románu Ano, můj pane vznikl vzápětí druhý - Železná rukavice. A hlavní hrdina Ondřej z Rohatce se bez mého vědomí dohodl s nakladatelem na dalších dvou dílech. Že prý Janu Lucemburskému slíbil účast na jeho třech taženích. A poslední má být prý nějaká bitva u Kresčaku. To prý bude slávy! A že se na tu bitvu bude vzpomínat ještě dlouho.

František Niedl