Lenka Bittová
Návraty2022
Sbírka Návraty je autorskou prvotinou českobudějovické básnířky Lenky Bittové a nutno dodat, že vcelku zdařilou.
Autorka si zjevně neklade za cíl směřování či konkrétní tematický záměr sbírky. Jedná se o reflexi každodenního života, kdy je na prosté skutečnosti nahlíženo s poetikou a imaginací, kdy jsou obyčejné momenty skládány do život tvořících podstat.
Sbírka nenásilně odráží dualitu života, a to nápaditou formou kontrastů, které jsou nedílnou součástí, případně podstatou vyznění jednotlivých básní. V tématech básní se setkáváme se vzdorem a smířením, častý je sarkasmus a tepání společenských nešvarů se zajímavým
kontrastem přijetí tíhy vlastního kříže. Jsou nastoleny rozdíly mezi sny a každodenní realitou. Objevuje se hledání velkého i malého v lidském životě. Vydobytá vítězství střídají pády. Stěžejním vztahem jsou pak útěky a návraty od lidí a k lidem. Pravděpodobně zde můžeme hledat i základní myšlenku sbírky a v podstatě odtud bychom mohli vysledovat i její název. Autorka se ve své tvůrčí myšlenkové rovině snaží postihnout návrat k sobě samé. Katarzi tohoto záměru hledá v únicích do přírody, v mystice zobrazující základní křesťanské ozvuky – nepřehlédnutelná je v tomto smyslu paralela mezi obětujícím se mateřstvím Mariiným a vlastní rolí „obyčejné“ matky, která neváhá podívat se na sebe se zřejmou sebeironií, na druhé straně je však intimně vyznívající a zcela nezpochybnitelný vztah k vlastním dětem.
V pozadí neustále zaznívá přírodní téma pozdního léta a podzimu jako jasný obraz stáří a stárnutí, který se někdy dotýká až strachu ze smrtelnosti. Nikoliv však smrti. Toto téma je předznamenáno smířením, snad soucitem. Soucit je nicméně zcela zřejmý při vykreslení charakterů lidí. Autorka pracuje s charaktery sobě známých osob, vyzdvihuje typický
charakterový atribut a zobecňuje ve výstižné poetické zkratce. Dokazuje nejen v této oblasti zajímavé obrazové vidění světa.
Autorka se v Návratech jasně hlásí ke svým literárním vzorům (Hrabě, Kainar) a neváhá se s nimi vypořádat s odzbrojujícím sarkasmem. Zcela zřejmá je i inspirace hudbou.
Ocenit lze beze sporu výraznou schopnost imaginace, tedy obrazového vidění světa, tolik nezbytnou pro každého skutečného básníka, zvládnutá je práce s volným i vázaným veršem, pozornost si zaslouží kompozice textů s promyšlenou výstavbou a vůbec je zvládnutá formální práce s textem.
Domnívám se, že Lenka Bittová brilantně vystihla podstatu poeticky pojaté každodennosti, z počáteční snahy o optimismus následuje nevyhnutelné vystřízlivění, uvědomění si pomíjivosti života i neopakovatelnost pouhého okamžiku, kdy návratem k sobě rozechvívá
Sbírka nenásilně odráží dualitu života, a to nápaditou formou kontrastů, které jsou nedílnou součástí, případně podstatou vyznění jednotlivých básní. V tématech básní se setkáváme se vzdorem a smířením, častý je sarkasmus a tepání společenských nešvarů se zajímavým
kontrastem přijetí tíhy vlastního kříže. Jsou nastoleny rozdíly mezi sny a každodenní realitou. Objevuje se hledání velkého i malého v lidském životě. Vydobytá vítězství střídají pády. Stěžejním vztahem jsou pak útěky a návraty od lidí a k lidem. Pravděpodobně zde můžeme hledat i základní myšlenku sbírky a v podstatě odtud bychom mohli vysledovat i její název. Autorka se ve své tvůrčí myšlenkové rovině snaží postihnout návrat k sobě samé. Katarzi tohoto záměru hledá v únicích do přírody, v mystice zobrazující základní křesťanské ozvuky – nepřehlédnutelná je v tomto smyslu paralela mezi obětujícím se mateřstvím Mariiným a vlastní rolí „obyčejné“ matky, která neváhá podívat se na sebe se zřejmou sebeironií, na druhé straně je však intimně vyznívající a zcela nezpochybnitelný vztah k vlastním dětem.
V pozadí neustále zaznívá přírodní téma pozdního léta a podzimu jako jasný obraz stáří a stárnutí, který se někdy dotýká až strachu ze smrtelnosti. Nikoliv však smrti. Toto téma je předznamenáno smířením, snad soucitem. Soucit je nicméně zcela zřejmý při vykreslení charakterů lidí. Autorka pracuje s charaktery sobě známých osob, vyzdvihuje typický
charakterový atribut a zobecňuje ve výstižné poetické zkratce. Dokazuje nejen v této oblasti zajímavé obrazové vidění světa.
Autorka se v Návratech jasně hlásí ke svým literárním vzorům (Hrabě, Kainar) a neváhá se s nimi vypořádat s odzbrojujícím sarkasmem. Zcela zřejmá je i inspirace hudbou.
Ocenit lze beze sporu výraznou schopnost imaginace, tedy obrazového vidění světa, tolik nezbytnou pro každého skutečného básníka, zvládnutá je práce s volným i vázaným veršem, pozornost si zaslouží kompozice textů s promyšlenou výstavbou a vůbec je zvládnutá formální práce s textem.
Domnívám se, že Lenka Bittová brilantně vystihla podstatu poeticky pojaté každodennosti, z počáteční snahy o optimismus následuje nevyhnutelné vystřízlivění, uvědomění si pomíjivosti života i neopakovatelnost pouhého okamžiku, kdy návratem k sobě rozechvívá
intimní smutky, niterní rozměry vztahů a to vše je nenásilně předloženo čtenáři jako zralá konzistentní poezie.
Stanislava Bumbová
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat