Šumava Litera přinesla úspěch

Šumava Litera – jedna z nejprestižnějších akcí spojených s literaturou, autorskou soutěží a spoustou odborných přednášek - i letos udělovala ceny v několika kategoriích. Ve stručnosti zmiňme například dlouholetý a  rozsáhlý projekt Kohoutí kříž, iniciovaný a spravovaný Jihočeskou vědeckou knihovnou v Českých Budějovicích, v němž se angažují zejména Jan Mareš a Ivo Kareš. Ale v tomto pojednání se zaměříme především na aktuální literární tvorbu a její autory. Hlavní cenu v kategorii beletrie a poezie si odnesl za titul Divoká honba odnášel Jiří Šesták, někdejší herec a posléze ředitel Jihočeského divadla, s nímž byl jeho život spojený téměř čtyři desítky let, a v neposlední řadě také komunální politik a poslanec. V roce 2002 mimo jiné založil dodnes aktivní studentské divadlo SUD a v současnosti působí především jako pedagog.  

     Jako druhé želízko v ohni byl zhruba ve stovce přihlášených českých a německých knižních titulů byl i Šestákův první šumavský román Cesta jinam, který také zabodoval, a to především u čtenářů, jejichž hlasy ho v této kategorii vynesly na druhé místo.   

      Jiří Šesták do literatury vstoupil už dávno v době svého divadelního působení, na scénu románové tvorby se však vyhoupl až zmiňovanou knihou Cesta jinam, z prostředí šumavského příhraničí, v níž se v postavě hlavního hrdiny vrací ve vzpomínkách na místa, která důvěrně znal z dob dětství. I tento román, který je podle slov autora takovou menší rodinnou šumavskou ságou, soustředěnou kolem osoby lesníka Petra. S tímto románem se veřejnost mohla seznámit i prostřednictvím četby na pokračování, na vlnách českobudějovického rozhlasu. 

       Ovšem titulem, který tak přesvědčivě zvítězil v soutěži Šumava Litera v kategorii beletrie, je paradoxně příběh, který ačkoliv byl napsán jako druhý, časově předchází onu popisovanou dobu z první Šestákovy knihy. Ale i tady vrací autor na scénu svou hlavní postavu, tentokrát jako studenta pedagogické fakulty, který na Šumavu přichází na brigádu v dramatických a neukotvených časech budování komunismu začátkem padesátých let. Do děje zasahují historické okamžiky - vyhnání německy hovořícího obyvatelstva, barbarské a nesmyslné ničení původních osad, vsí a městeček, kostelů, škol i obchůdků, násilná kolektivizace, stavba nesmyslné železné opony, nezapomenutelné životní tragédie. 

      „Tehdy zaniklo na čtyři sta obcí, byly přetrhány rodové kořeny a mezilidské vazby. Chtěl jsem dnešním mladým lidem ukázat, jak dramaticky tenkrát vypadala situace v drsném, ale krásném šumavském prostředí, kde život rozhodně nebyl jednoduchý. Snažil jsem se vylíčit tehdejší dobu, kdy lidé ještě netušili, kam a jak se budou jejich osudy spjaté s tímhle prostředím ubírat, se vší tou netajenou syrovostí, tragickými momenty a neuvěřitelnými zvraty. Kvůli přesvědčivější autentičnosti jsem pro část dialogů použil i původní tamější dialekt, který už skoro vymizel. Naštěstí jsem našel jednu paní v Lenoře, která mi s tímhle trochu nevšedním záměrem pomohla,“ dodává Jiří Šesták. 

     Příznivci Šestákových knih s nadějí očekávají další titul z pera tohoto činorodého českobudějovického autora, který se v literatuře skutečně našel. Jeho citlivě používaný jazyk,  krásná, bohatá a přitom střízlivě realisticky tvarovaná čeština, vyváženost dramatické linky včetně přesvědčivých dialogů jsou devizou, která má v románovém pojetí velkou váhu a získává mu tak i další nadšené čtenáře. 

     „Já si po sobě čtu napsané řádky nahlas, přepisuji a škrtám až do masa, dokud nejsem sám přesvědčený, že text zní hodnověrně, nedrhne a nepůsobí v žádném směru přehnaně či nadneseně,“  upřesňuje autor, který své knihy přibližuje čtenářům i na besedách v různých místech republiky. A navíc se v příštím roce připravuje také další rozhlasová četba na pokračování, tentokrát právě z druhé jeho knihy.

      A zároveň usilovně pracuje na svém dalším knižním titulu, který ho silně zaměstnává. Pokud ale myslíte, že bude pokračovat v osudech šumavského lesníka Petra, jste vedle. Tentokrát se totiž Jiří Šesták ponořil do historie ještě mnohem, mnohem hlouběji. Už název jeho nového připravovaného historického románu vzbuzuje zvědavost. Jeho pracovní název zní: Kristus jde na sever. Seriózním způsobem mapuje příchod křesťanství na našem území, a to o několik století dříve, než udává zažité tvrzení o přichodu Cyrila a Metoděje. S trochou nadsázky lze o románu, pro který spisovatel svědomitě a odpovědně shání a hledá faktografické údaje, a to nejen na našem území, říci, že všechno bylo asi trochu jinak. 

     „Ačkoliv děj románu je fikce, vše ostatní musí mít kvůli hodnověrnosti reálný základ a není zrovna jednoduché se těchto potřebných reálií dobrat. Vždycky se zdůrazňovala naše provázanost s ostatními slovanskými národy, ale o době před příchodem věrozvěstů se nikdy moc nemluvilo, a tomu bych se chtěl ve své knize, která by měla vyjít zhruba někdy na jaře příštího roku, věnovat,“  uzavírá své spisovatelské plány Jiří Šesták. 

(bližší podrobnosti na www.jirisestak.cz)

Hanka Hosnedlová