Hanka Hosnedlová
Heydukův dům, který je součástí píseckého muzea, opětně hostil o první a následně pak i o druhé únorové neděli literáty z jižních Čech, členy Jihočeského klubu Obce spisovatelů. Tato tradice, založená členem klubu, píseckým básníkem Richardem Uhrem, pokračuje i po jeho odchodu jako literární vzpomínka na jeho osobu. Takovým menším překvapením bylo zjištění z úvodních slov Jiřího Práška, každoročního provozního organizátora akce, že se toto setkání jihočeských autorů s veřejností nese již číslo sedm. Garantem projektu za jihočeskou spisovatelskou obec byl písecký Ota Pánek, kterému také patří notný podíl poděkování.
Zájem o vystoupení v prvním termínu byl poměrně velký, a tak se v programu představilo publiku osm autorů, většinou přespolních, mezi nimiž již tradičně převažovaly ženy.
Mužskou část v oktetu vystupujících zastupoval strakonický Petr Šulista, Josef Škopek a František Niedl z Českých Budějovic. Petr Šulista se prezentoval cyklem silně emotivních veršů o mezilidských vztazích a několika básněmi věnovaných Písku, Josef Škopek měl se svou poemou měl na tomto pódiu svou premiéru a František Niedl se tentokrát zaměřil svou ukázkou na svou poslední knihu Probuzená šelma. Zatímco Jarmila Mandžuková přečetla zajímavou stať z jedné ze svých publikací o problematice životního stylu a chápání jeho podstaty, Jaroslava Pixová z Putimi si vybrala kapitolku z historie mlýnů na Otavě, která zaujala nejen písecké návštěvníky. A Písku a jeho osobnostem se věnovala i Zlata Měchurová. Hloubavé verše tvořily náplň vystoupení Stáni Bumbové a její třináctileté dcery. Já tentokrát vsadila na osvědčený humor jedné z Etud mléčných zubů, situované na svátek Valentýna, a veršované hrátky se slovíčky. Vše prolínaly hudební vstupy kytarových skladeb v podání Ondřeje Sedláka.
Propisovací tužka v hezké krabičce z rukou Jiřího Práška byla malým poděkováním každému z vystujících a ženy si navíc odnášely i dlouhou bílou růži. Za zmínku rozhodně stojí i pohoštění servírované v někdejší Heydukově ložnici.
Ještě bych ráda promluvila o návštěvnících, mezi nimiž byla řada známých tváří, ale zvlášť bych se zmínila o staré paní, která navzdory větru a namáhavému stoupání po schodech do místa konání byla v sále jako první. V rozhovoru přiznala, že má kulturní a zvláště literární akce moc ráda a že se vždycky na tato odpoledne těší – a to jí je devadesát jedna roků... Kéž by i nám, autorům, vydržel takový elán tak dlouho...
Foto: Jaroslava Pixová
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat