Huba plná peří

Úspěšná autorka detektivních románů Agatha Christie údajně začala psát v padesáti letech, Lenka Bittová, členka Jihočeského klubu Obce spisovatelů, krátce před touto věkovou hranicí a k jejím padesátým narozeninám jí vyšla knižně první básnická sbírka. Mezitím nasbírala ještě několik ocenění v literárních soutěžích, účast v televizním vysílání o poezii a těsně na sklonku loňského roku jí vyšla druhá básnická sbírka s překvapivým titulem Huba plná peří.

Nejen podle názvu, ale i podle obsahu je zřejmé, že Lenka ve své tvorbě poněkud přitvrdila. V některých ohledech jsou tím pádem její verše blíž běžnému dennímu životu, k jeho zjevným a kritizovaným negacím, drsnosti a v některých případech i k určité, ale výstižně užité hrubosti – prostě takový život dneska je, ať už si to připouštíme nebo ne. Jako by tím Lence přibyla slovní jistota viděného a slyšeného, opřená o realistické zpodobnění bez příkras a také bez skrupulí. Svérázným způsobem a vhodnou slovní stavbou vykresluje obrazy všedního dne, opatrně se vydává i na minové pole politického dění, kulturních zážitků a především těkavých mezilidských vztahů.

Ale přes uváděné změny v námětech a stylu ani v této sbírce nezmizela její křehká poetika v plastických otiscích z přírody a drobných životních radostí, nahlížené laskavým kukátkem srdce. Jen ji prostě prostřídala tvrdším kalibrem zdrsněným neoddiskutovatelnou situační realitou prožitků a nazírání.

Rozhodně také nepřehlédnete Lenčiny neotřelé verše s vázaným rýmem, které jsou takovými třešničkami na jejím básnickém dortu. A ať už se najdete v kterékoliv Lenčině vizi, jedno je jisté – jako básnířka stále zraje a zdaleka ještě neřekla své poslední slovo...

Svou druhou sbírku představila ve druhé lednové dekádě v českobudějovické Horké vaně s pečlivě připraveným programem, zahrnujícím kromě mluveného slova také hudební vstupy pohodové kapely Pozvolna a vystoupení houslistky Evy Škodové a kytaristy Michala Kaly. Zajímavou vsuvkou pak bylo promítání záznamu z vodňanské akce Pecha-Kucha, kde Lenka vtipně představila sama sebe. A když se vrátím k Lenčině úvodu při křtu této knížky, musím dodat, že součet všech uváděných zájmových okruhů, které jmenovala, je víc než obdivuhodný.

Měla jsem tu čest být kmotrou Lenčiny poetické novinky, a to již podruhé – a tak doufám, že se snad dožiju i třetího křtu, aby toto číslo bylo dokonale symbolické.

Hanka Hosnedlová