Sen Hynka Klimka se stal skutečností

Když vyslovíme jméno Hynek Klimek, asi se nám v současné době vybaví hlavně pohádky plné strašidel, víl, čarodějnic a bludiček roztodivných jmen. K těm se autor dostal celkem náhodou, po pěkné řádce předchozích knih povídkových, románových a hlavně vlastivědných. Ale zjistil, že psaní pohádek a setkávání s dětmi na besedách mu dělají tu největší radost. A tak si posledních minimálně patnáct let lebedil v říši pohádek a ve společnosti dětí. Čas ubíhá a letos na konci července oslaví Hynek Klimek své osmdesáté narozeniny. A je toho opravdu dost, za čím se může ohlédnout. V loňském roce převzal prestižní literární cenu Jihočeského klubu Obce spisovatelů, jehož je dlouholetým členem, a to Číši Petra Voka za celoživotní autorské dílo. Ale pojďme pěkně od začátku.

Cesta Hynka Klimka k jeho spisovatelské dráze, jak už to bývá, nebyla přímočará. Narodil se roku 1945 v Praze a v dospívání zaměřil svoji profesi technickým směrem. Nejprve se vyučil instalatérem - topenářem, pak vystudoval střední průmyslovou školu stavební a pracoval jako stavební technik. Ale napsat knížku, to byl jeho životní sen již odmala. Už jako malý kluk chtěl být básníkem a cestovatelem. A to se mu začalo plnit na sklonku 80.let, kdy mu v roce 1989 vyšla první kniha, román Hadí příkop, a o tři roky později se podílel pak na titulu povídkového sborníku Jak zlikvidovat šéfa. To už se ale Hynek Klimek dávno nacházel v jižních Čechách, ve svém milovaném kraji. Když se oženil, přestěhoval se v roce 1978 do Českých Budějovic.

Pak přišel rok 1990 a začal se postupně naplňovat jeho sen. Stal se novinářem, takže teď už se psaní stalo jeho povoláním. To bylo další našlápnutí k jeho spisovatelské dráze. Po dvanácti letech práce redaktora i šéfredaktora se rozhodl pro svobodné povolání. Jak sám říká: „Knížka je přece jen něco jiného. Knížka je radost na celý život a článek v novinách je radost jen na den, protože druhý den už jsou noviny staré.“ Od roku 2001 začala vycházet jedna kniha za druhou. Nejprve podle vyprávění malíře Kristiana Kodeta s názvem Milenci, andělé a ti druzí, a pak následovaly mýty, báje a pověsti staré Šumavy a jižních Čech, která léta sbíral. To vše prostřídal povídkami a knihami vlastivědnými, z kterých pak vznikla celá edice Neznámé Čechy – Šumava se sedmi tituly, v nichž popisuje Trojmezí, Sušicko, Klatovsko, Podhůří, Prachaticko, Českokrumlovsko a také řeku Otavu. Při jejich tvorbě zužitkoval svá předchozí povolání, kdy jako investor spojů zavítal do každé vesničky, jako novinář znovu procestoval kraj a s manželkou zase jižní Čechy prochodil na túrách.

První kniha pro děti, O víle Vodánce, vyšla v roce 2007 na popud táborské starostky, a pak přišlo ještě pokračování O víle Vodánce a bludičce Markétce. Víly se staly hlavními postavami i dalších dvou pohádek. Poté přišla na řadu série čarodějnic, vodníků, draků, obrů, čertů a jiných strašidýlek, o nichž vyšlo pod edicí Strašidlář šestnáct knih. To by ovšem nebyl Hynek Klimek, aby si nevymyslel speciální pohádkovou postavu, Čumidlo. To se zrodilo v roce 2019. Pilný autor Hynek Klimek má tak na svém kontě již 71 titulů, ale kromě toho i tři literární scénáře. Přitom ještě stále publikoval v nejrůznějších časopisech povídky, fejetony a reportáže. V loňském roce mu vyšla kniha, v níž se vrátil k legendám a mýtům dávné Šumavy. Hynek Klimek je nejen členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů, ale též členem Syndikátu novinářů České republiky.  Stál i u zrodu Pohádkového království – České pohádkové akademie - na počátku 2. tisíciletí a zaujal v této instituci post ministra pro strašidla.

Dnes už jeho strašidla a tajemné bytosti vznikají na Javorníku, v roubence, z které shlíží na krásy šumavské krajiny. Šumava byla jeho další vášní už od mládí. Jezdil sem za svojí starší sestrou už jako malý kluk. A tak, když se naskytla možnost koupě pozemku na Javorníku, s manželkou neváhali a nechali si tu postavit chalupu ve stylu zdejších roubenek. Kromě psaní pohádek chodí spisovatel pravidelně do škol, školek a knihoven, kde dětem vypráví o všech těch pohádkových bytostech a oni pozorně naslouchají. A to je ta třešnička, která pak přináší dokonalou radost z tvorby. Přejeme mu hodně sil do dalších let a také zdraví, které v poslední době nějak trucovalo, aby se zase umoudřilo.

Jaroslava Pixová