Miroslav Tota
Možná jsme si zvykli, že protipólem spisovatele je čtenář. Je to logické. Autorem napsané dílo se stává skutečnou knihou až tehdy, když si ji někdo, tedy čtenář, přečte. Až vezme svůj ještě voňavý výtisk do ruky a začne v něm listovat. Až se ponoří do děje a začne ho prožívat spolu s autorem. Platí to ale bezpodmínečně, vždy?
V době masivního používání elektroniky ke všemu možnému dospělými i malými dětmi se proměnila i knižní produkce. Zájemce si dnes může pořídit nejen starou dobrou tištěnou knihu a uchovávat ji ve své knihovně, ale může si pořídit také elektronickou knihu a přečíst si ji třeba z počítače. Přiznám se, že nejsem příznivcem takového typu díla. Elektronická kniha okrádá čtenáře o vůni tiskařského papíru, o krásu obálky, případně zajímavých ilustrací. Na druhou stranu, kdo je zvyklý sedět denně u počítače, může si ji kdykoli přečíst. Zaplatí za ni také méně peněz, i když ten rozdíl by nemusel hrát hlavní roli.
Poznal jsem ale také další možnost. Dostal se mi do ruky nějaký článek o audioknihách. Vůbec jsem nechápal, k čemu taková audiokniha je a jak vlastně vzniká. Po hlubším zkoumání se mi zachtělo také zkusit mít jednu svou audioknihu. V té době mi vyšla kniha Zabil jsem… Řekl jsem si, že to je právě ta, která by mohla být načtena. Ze seznamu vydavatelů audioknih jsem vybral pár a oslovil je s nabídkou či žádostí. Uspěl jsem u jediného. Ozval se mi pan Jiří Buřič z nakladatelství Tebenas. Bylo to v září 2020. Nic nesliboval, ale sdělil, že by se mohl o knihu postarat, až přijde čas. Problémem bylo, že se jeho nakladatelství zaměřuje především na historická díla a kriminálky. Moje předloha toto splňovala snad jen svým titulem. Přesto se mu příběh zalíbil a rozhodl se, že knihu zařadí do svého plánu. Vysvětlil mi také, jak vznik takové audioknihy probíhá, jaká má úskalí a co od toho mohu očekávat.
Základem audioknihy je samozřejmě hlas. Aby příběh dobře vyzněl, musí hlas odpovídat svým zabarvením hlavní postavě či vypravěči děje. Pan Buřič má na výběr interpreta dobrý čich. Ve svém portfoliu má mnoho výborných herců, se kterými spolupracuje podle typu díla, které je právě v plánu. Pro mou knihu vybral a domluvil herce Kajetána Písařovice. Hlas ovšem není to jediné, na čem stojí audiokniha. Příběh je rovněž doplněn originální hudbou skvělého muzikanta Ravena. I audiokniha, podobně jako ta tištěná, má svou obálku. Autorkou te mé je mladá ilustrátorka Petra Süsserová. Znamená to, že audiokniha je dílem celého kolektivu lidí, kteří mají tuto práci třeba jen jako svého koníčka.
Trvalo celých pět let, než jsem si mohl poslechnout první kapitolu své knihy. Pět let se mnou pan Buřič trpělivě komunikoval a vysvětloval mi, v jakém stádiu se kniha nachází. Nic nelakoval narůžovo. Jeho malé nakladatelství je schopno vyprodukovat 5 až 6 audioknih ročně. Zájemců bylo hodně. Hlavně se ale musela sejít celá skupina nadšenců, která se na tvorbě audioknihy podílí.
Moje trpělivost i trpělivost nakladatele se vyplatila. Nepřinesla růže, jak praví známé přísloví, ale audioknihu, na kterou můžu být pyšný. S rozechvěním jsem vložil CD do přehrávače a zaposlouchal se do mluveného slova. Svůj text jsem poznal. V podání skvělého interpreta však nabral novou dimenzi. Jeho hlas dodal knize dynamiku. Když bylo třeba, působil klidně a vyrovnaně. Když bylo potřeba, vyzněl naléhavě či dramaticky. Uvědomil jsem si, že audiokniha má spoustu předností. Nejen že ji může „číst“ i nevidomý člověk, ale posluchač se může v klidu soustředit pouze na poslech a nemusí na rozdíl od tištěné knihy vnímat čtená písmena či slova. Ne každý je také schopen prožívat při čtení emoce, jak to dokáže profesionální interpret.
Moje audiokniha je dlouhá více než šest hodin. Odposlouchal jsem je během tří dnů. Se svými dojmy jsem se svěřil interpretovi, panu Písařovicovi. Na závěr uvádím jeho milou reakci.
Vážený pane Miroslave,
Velmi vám děkuji za Váš mail, je pro mne velikou
radostí, a dal jste mi jím pocit toho, že naše práce nebyla zbytečná.
Děkuji ale převedším za příběh, který jste přinesl.
Příběh, který nepotřebuje žádné zásadní zvraty,
neskutečné akční scény, či podobné neuvěřitelné záležitosti. Dovolím si napsat
příběh obyčejné tragédie obyčejného člověka, který ovšem cítí odpovědnost se
všemi následky, což je dnes dost neobvyklé.
Děkuji vám za něj a za možnost dát mu hlas.
Musím se vám přiznat, že se mě velmi osobně dotkl,
a dal jste mi možnost skrze vaši knihu mnoho pochopit.
Přeji krásné letní dny, plné slunce, zdraví, práce
a odpočinku.
Mějte se moc hezky.
Kajetán Písařovic
Žádné komentáře:
Okomentovat