Na novou knihu z pera známého českobudějovického architekta Jaromíra Kročáka čekala čtenářská veřejnost po jeho předchozím knižním úspěchu s napínavým románem Ateliér Kronus, který vzbudil na jihu Čech pozornost, s napětím a netrpělivostí. O tom svědčila i bohatě navštívená srpnová autogramiáda v knihkupectví Kanzelsberger a křest této publikace s názvem Až do úplného konce. A jsem přesvědčená, že všichni byli, stejně jako já, opravdu překvapeni.
Zatímco první publikace byla odvážnou kritickou sondou do českého stavebnictví a světa architektury, jakož i do zázemí komunální politiky, se žánrovým zařazením nejblíže thrilleru, letošní Kročákova autorská novinka se zaměřuje především na oblast nejužších rodinných vztahů a jejich křehkost vůči osudovým změnám.
Ačkoliv už prolog naznačuje určité drama v této rovině, děj zpočátku plyne víceméně v poklidné rovině s běžnými a celkem nevzrušivými zádrhely v rodinách jednotlivých hlavních aktérů, které tvoří otec s matkou a rodiny jejich dvou dcer. Prostor dostává i poetické, citlivé líčení jak osobních nálad včetně příslušných, lehce erotických momentů, tak i přírody, s neokázalým, ale upřímným vyznáním popisované krajině. Díky autorově schopnosti vystavět ze slov plastické obrazy i situace, se čtenář rozhodně nenudí.
Postupem času se ale napříč všemi těmito styčnými body stále víc vyhrocuje tísnivá situace kolem otce a postoji obou dcer k tomuto problému. Konfrontace generačních názorů, citů i osobního přístupu k tísnivým změnám skvěle a bez zbytečných nadsázek vykresluje křehkost vzájemných vztahů, morální stránky jednání, ale i překvapivé odkrývání netušených stránek minulosti. Zvlášť dramaticky a naléhavě vyznívají pak pasáže věnované vyhrocené problematice stárnutí, otázce morálních i osobních obětí či chování okolí k tomuto nezadržitelnému, svým způsobem devastačnímu procesu.
Líčením jednání obou sester a matky, nejvíc zatížené měnící se situací, vykresluje i jejich povahové rysy, aniž je odsuzuje či vychvaluje. Prostě konstatuje – plastický obrázek si automaticky vytváří už čtenář sám. A o to šlo i autorovi...
Hanka Hosnedlová
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat