Ondřejovi z Rohatce se konečně podaří vyvléci se osidel, která mu kladl křivoklátský purkrabí Chval z Valdéře, který ho chtěl připravit o hrad Jenčov, bohaté naleziště železné rudy, hutě a hamr pro výrobu železa. Valdéřský byl člověkem krále Jana Lucemburského, zatímco Ondřej manem markraběte Karla. Vztah obou Lucemburků byl vždy komplikovaný, a i když nakonec král Jan uznal, že je Ondřej v právu a darovací listinu na Jenčov, kterou vystavil jeho syn Karel uznal a navíc stvrdil i svým podpisem a pečetí, nemohl jen tak ustoupit, aby neztratil tvář. A tak stanovil Ondřejovi podmínku, že se bude muset, pokud jím, králem, bude vyzván, zúčastnit tří jeho válečných tažení. Píše se rok 1341 a králi zbývá necelých pět let života. Zapomene král na tuto malichernost, která je v kontextu jeho, jako jednoho z nejvýznamnějších hráčů evropské politiky té doby, zanedbatelná až nicotná? Nebo bude Ondřej vyzván k jeho následování? A odbude si ty tři výpravy dřív, než dojde k té Janově poslední, osudové, u Kresčaku?
To je otázka, kterou by se rád dozvěděl i autor, protože jeho románové postavy jsou svébytné a samostatně uvažující lidé, kteří nečekají na to, co jim autor předepíše a mnohdy konají velice samostatně a jemu pak nezbude, než jen rychle sepsat vše, co sami napáchali.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat