Pokračování návštěvy u Heyduků

Velké čtení spisovatelů jižních Čech pokračovalo v Písku v neděli 12. února ve stejném duchu jako předcházející neděli – spisovatelé předčítali, kytaristé prokládali mluvené slovo krásnými tóny a na závěr všechny čekala opravdu bohatá hostina. A to vše přímo v obýváku básníka Adolfa Heyduka, takže co bychom si my spisovatelé mohli více přát?

Úvodní slovo patřilo řediteli Prácheňského muzea v Písku Jiřímu Práškovi, který nám tyto krásné prostory Heydukova památníku poskytl. Opět na básníka vzpomenul, tentokrát na jeho slavný pohřeb, který se odbýval v Písku, ale i v Praze. Pak si vzal slovo Ota Pánek, který si připravil ještě obsáhlý příspěvek o osobě našeho kolegy Richarda Uhra, jehož památce je tato akce věnována.

První spisovatelkou, která se publiku představila, byla Jarmila Mandžuková, která přečetla úryvky ze své knihy Slova, která uzdravují o tom, jakou sílu má slovo. Po ní přišla na řadu regionální autorka Jaroslava Pixová, od které se přítomní dozvěděli, jak trávily prázdniny děti u staré Vltavy a jaké klukoviny vyváděly. Vycházela ze své knihy Když Vltava zpívala a vypravování pamětníků. Další spisovatelka Hana Marounková přečetla scifi povídku o novodobé Popelce. Kolegyně Lenka Bittová se této akce účastnila poprvé, ale její básně se u publika těšily velkému ohlasu. Pak už přišli na řadu muži – Ladislav Beran, který přečetl část povídky z nově připravované knihy, která vyjde až v příštím roce. Opět jsme se octli v písecké pátračce s dvojicí Mach a Studnička. Pozdní odpoledne pak uzavřel Ota Pánek, který se ještě jednou ponořil do historie Uhrovy rodiny.

Odpoledne u Heyduků bylo opravdu dlouhé – trvalo dvě hodiny. Neklid už byl vidět i v řadách návštěvníků, ale i ředitel muzea konstatoval, že příště bude autory nemilosrdně časově korigovat. Desetiminutový limit byl dodržen asi jen ve dvou případech. Měli bychom si všichni uvědomit, že méně znamená více a že pro nás je úspěch v tom, když odcházející návštěvníci si řeknou: „Škoda, že už je konec,“ než „Konečně, že už je konec.“

Jaroslava Pixová